Franklinovy často kladené dotazy ohledně polyamorie
Dobře, takže co je to "polyamorie"?
Slovo "polyamorie" se skládá z řeckých a latinských slov "mnoho lásky" (doslova,
poly mnoho +
amore láska). Polyamorický vztah je citový vztah, který zahrnuje více než jednu osobu.
Myslíš jako swingers?
Ne zcela. Swingeři mají jiný cíl. Swingeři se soustředí na rekreační sex, ačkoli i tady se mohou rozvinout přátelství a hlubší svazky. Polyamorie se soustřeďuje na hluboké vztahy, i když sex je v nich mnohdy taky fajn.
Aha, chápu. Takže je to, jako když máš přítelkyni bokem.
Ne. To je taky něco jiného. Technický termín pro to je "podvádění".
Jedno za osmnáct, druhé bez dvou za dvacet.
Ne. To, co určuje polyamorický vztah je to, že
kdokoli zúčastněný ví o účasti a souhlasí s účastí všech ostatních.
Pokud jsi ženatý a máš přítelkyni, o které tvá žena neví, nebo má tvá žena podezření, ale není si jistá, nebo o přítelkyni tvá žena ví, ale není s tím spokojená, tak nejsi poly, ale podvádíš. Podobně, pokud do toho bušíš s mlíkařem, zatímco je tvůj muž mimo město, tak nejsi poly, ale podvádíš.
Polyamorie je definována
informovaným souhlasem všech účastníků. Bez toho to není poly. Pokud nemůžeš pozvat svého partnera o díkuvzdání na večeři se zbytkem své rodiny, protože nechceš, aby někdo věděl, co děláš, pak to není poly.
Poly nepoly. Je to jen kultivovaný způsob, jak říct partnerovi, aby tě nechal podvádět.
Ne. Podvádění je porušování pravidel. Pokud neporušuješ pravidla vašeho vztahu, tak nepodvádíš už z
podstaty.
Pravidla nemusí být přímo domluvená; dokonce i porušení nevyslovených pravidel vztahu je podváděním. Pokud uděláš něco, co nemůžeš svému partnerovi říct, aniž by ses cítil nepříjemně, nebo pokud děláš něco, co by tvého partnera udělalo nešťastným, kdyby o tom věděl, tak docela pravděpodobně podvádíš, jednoduše a krátce řečeno.
Polyamorie je naprosto odlišný způsob jak vymezit svůj vztah. Polyamorie je uznání jednoduchého faktu, že vztahy nejsou ve stylu "jedna velikost pro všechny". V poly vztahu...
Jasně, jasně, rozumím. Poly je pro lidi, co se nemohou vázat!
Ne, ne, ne. Ve skutečnosti je to přesně naopak; lidé, kteří nejsou schopni závazku s
jednou osobou, natuty nemůžou vydržet závazek ke
dvěma!
Mám zkušenost, že mnoho monogamních lidí vlastně praktikuje "sériovou monogamii" - přeskakují od milence k milenci, přičemž se s každým z nich prohlašují za "monogamní". Zatímco nikdo rozumný nečeká, že každý vztah vydrží, vypadá to, že mnoho "sériových monogamistů" vnímá své partnery jako nahraditelné, nebo, častěji, zůstávají s jedním partnerem jen dokud se nenaskytne někdo "lepší". Polyamorie je etičtější než sériová monogamie tak, jak je někdy praktikována; polyamoristé nezahazují své milence, když výhledově přichází další zajímavá osoba. Tahle charakteristika sériové monogamie je, myslím, podstatou lidí, kteří se nemohou vázat.
Ale pokud někoho miluješ, neměl bys chtít nikoho jiného.
To je častý přístup, ale ve skutečnosti v praxi neobstojí.
Hodně lidí věří, že člověk, který má několik milenek, nemůže nikomu dát "celé své srdce". Tahle víra vychází z toho, že když miluješ jednu osobu, můžeš vyjádřit svou lásku celým srdcem, ale když miluješ několik lidí, tvá láska je rozdělená a už není tak hluboká. Tohle je založené na modelu "vyhladovění lásky" - tedy že máš omezené množství lásky, a pokud dáš svou lásku jedné osobě, nezbývá žádná, kterou bys mohl dát někomu jinému - takže když se zamiluješ do někoho jiného, musíš za to "zaplatit" odebráním lásky té první osobě.
Láska není totéž, co peníze. U peněz máš k útratě jen omezené množství, a když je dáš jedné osobě, zbyde ti méně pro druhou. Ale láska reaguje podivuhodnými, nepředvídatelnými a neočekávatelnými způsoby. Když miluješ více než jednu osobu, brzy zjistíš, že čím víc lásky dáváš, tím víc jí máš na rozdávání. Ano, MŮŽEŠ dát celé své srdce více než jedné osobě, a když to uděláš, tak zjistíš, že je to ten nejnádhernější pocit na světě.
Nepřemýšlej o svém srdci jako o své peněžence, tak to nefunguje.
Někteří lidé také mají pocit, že není možné milovat více, než jednoho člověka současně, takže pokud jsi v situaci, kdy máš vztah s jedním člověkem a stane se ti, že se zamiluješ do někoho jiného, tak tohle "dokazuje", že doopravdy nemiluješ toho, s kým jsi, správně? Přece jen, jsme tu na Zemi, abychom milovali jen jednoho dalšího člověka, naši jedinou spřízněnou duši ve světě se šesti miliardami lidí... Toho jediného člověka, který je pro nás ten pravý a který díky nějaké neuvěřitelné shodě náhod chodí do stejné školy, nebo práce na tom samém místě.
Tohle je "nedostatkový model" lásky (scarcity model) - představa, že láska je vzácná, že můžeme mít jen jedinou pravou lásku a že jakmile jednou potkáme tu jedinou pravou lásku, najednou a záhadně se vypne ta část našich mozků, která si všímá ostatních lidí.
Každopádně, jak jsem říkal, v poly vztahu je životně důležité - možná ještě víc, než v monogamním vztahu - aby každý zúčastněný znal a rozuměl pravidlům vztahu a podřizoval se jim. Úspěšný poly vztah rozhodně vyžaduje ode všech zúčastněných důvěru a bezpečí. Pokud se nemůžeš podřídit pravidlům vztahu, nemůžeš čekat, že dosáhneš funkčního polyamorického vztahu.
Pravidla? Jaká pravidla? Chceš spát s někým jiným, že ano?
Takhle to nefunguje.
Samozřejmě existuje tolik různých druhů polyamorie, kolik je lidí; neexistuje jediný správný způsob, jak vytvořit polyamorický vztah, nicméně etické polyamorické vztahy zahrnují upřímnost, respekt a soucit. Ale být polyamorický ti nedává povolení chovat se jako kanec v říji.
Polyamorický vztah není o sexu; je o vytváření
citového vztahu s více než jednou osobou současně.
A ano, existují pravidla.
Jo? Jako jaký druh pravidel?
Záleží na vztahu.
Některé poly vztahy, označované "
polyvěrné", mají pravidla, která se příliš neliší od tradičních monogamních vztahů - jen zahrnují více než dvě osoby. Například polyvěrná trojice může zahrnovat tři osoby, přičemž jedna z nich provozuje sex se zbylými dvěma osobami, nebo mohou mít všichni tři sexuální vztah s oběma ostatními. Nicméně nikdo v tom vztahu nesmí přibrat milence "zvenku", stejně jako není ani partnerovi v monogamním vztahu povoleno mít dalšího milence; pokud to uděláš, podvádíš. Podvádění, když nic jiného, je
závažnější ohrožení polyvěrného vztahu, než v případě monogamního vztahu - protože pokud podvádíš, zrazuješ důvěru více než jednoho člověka.
Jiné polyamorické vztahy mohou za určitých okolností povolit zúčastněným mít také milence "z vnějšku" - například často jen když je vnější milenec předem schválený všemi zúčastněnými a jen pokud ten vnější milenec zná povahu vztahu.
Individuální vztahy uvnitř polyamorické skupiny mohou být také velmi složité. V mnoha případech může existovat jeden "hlavní" pár - manžel a manželka například. Jeden nebo oba mohou mít milence zvenku, ale tyto vztahy jsou "vedlejší" v tom smyslu, že vyžadují menší účast v partnerově denním životě, než, řekněme, vyžaduje manželství.
Pozn.: To neznamená, že tyhle vztahy jsou až na druhém místě, nebo že lidé ve "vedlejších" vztazích méně přinášejí, nebo jsou méně oceňovaní! Jednoduše to znamená, že tyhle vztahy mají jiný účel nebo jsou jinak vymezené než hlavní vztah.
Nebo může být takový polyamorický vztah, ve kterém je každý individuální vztah stejně důležitý jako všechny ostatní a žádný jednotlivý pár není "hlavní".
Uff. To říká kdo? Kdo vlastně stanovuje tahle pravidla?
Kdokoliv zúčastněný.
Polyamorie není o: "Chci si zapíchat támhle s tím člověkem a pokud se ti to nelíbí, máš smůlu."
Je logické, že každý zúčastněný očekává, že dostane nějaké úvodní informace o probíhajících vztazích. Je rozumné chtít nastavit hranice a pokud je to opodstatněné a nutné, tak chtít vytvořit prostředí, které ochrání jak vaše city, tak city ostatních zúčastněných ve vztahu - přímo nebo nepřímo.
Dosáhnete toho dojednáním sady jasných, jednoznačných a explicitních podmínek, které usměrňují chování a ve kterých se vytváří vaše vztahy. Sady podmínek, které vytvoří takové prostředí, které zajistí, aby byly naplněny potřeby všech a ničí city nebyly přehlíženy.
Je také důležité pochopit, že porušení těchto pravidel je velmi, velmi závažná věc - stejně závažná, jako podvádění v monogamních vztazích! Toto prostředí a ochota všech dodržovat pravidla, která jste si stanovili, to je to, co vytváří základy důvěry, kterou polyamorický vztah vyžaduje. Bez této důvěry lze logicky očekávat, že skončíte nešťastný vy, nebo někdo, na kom vám záleží.
Nevymřela celá tahle "volná láska" už někdy v šedesátých letech?
Ve skutečnosti nikdy neexistovala, ani tehdy ne.
Ale to není podstatné.
Polyamorie není volná láska. Všechny uvedené varianty polyamorie mají svůj vlastní způsob zvládání vnitřních vztahů, ale nakonec je to vždy o vytváření vztahů, nikoli o sexu.
No dobře, je to taky o sexu. Přece jen, pokud vynecháte sex, tak dostanete monogamní vztah, kde pár má další přátele. V jistém smyslu je ten fakt, že je v tom zahrnutý i sex, tím, co definuje odlišnost polyamorie a monogamie. Ale pointa je v tom, že nejde
pouze o sex.
Každopádně myšlenka polyamorie předchází šedesátá léta. Ve skutečnosti je nejméně tak stará, jako historie lidstva. Příklady nemonogamních vztahů mohou být nalezeny na mnoha místech napříč historií.
Není tohle celé nějaká sexistická, mysogynní, fundamentalistická mormonská záležitost mužské dominance, něco jako šou "Big Love" na HBO?
Ne. Představa mnoha lidí, kdy jeden muž má mnoho žen, podobně jako v tom seriálu na HBO, je technicky vztato "polygynie" - mnohoženství. Polygynie (z řeckého
poly mnoho +
gynos žena) je forma polygamie, kdy může mít muž více než jednu ženskou partnerku, zatímco ženě není dovoleno mít více než jednoho mužského partnera.
Ve společnostech, kde je praktikována polygynie, je na ženy obvykle pohlíženo jako na něco jen o trochu víc než majetek. Protože mají lidé stejnou pomýlenou představu o polyamorii, je snadné pochopit, proč si myslí, že "polyamorie" znamená "neúcta k ženám".
Ale polyamorie není polygynie. Polyamorie se aplikuje stejně na každého. V morálním polyamorickém vztahu jsou všem dovoleny stejné věci, nehledě na jejich pohlaví. Polyamorie není o sbírání skupiny žen pro váš harém. Polyamorie je o sdílení části vašeho života a sdílení vaší lásky s více než jedním člověkem. A vaši milenci sdílejí části JEJICH životů a některou část JEJICH lásky s více než jedním člověkem. Polyamorie není o "vlastnění" vašich milenců ani o najímání armády eunuchů, abyste se ujistili, že vám milenci nezahnou.
Vraťme se k té záležitosti sexu. Jak se rozhodnete, kdo s kým spí?
Záleží na povaze vztahu. Pokud zde máme hlavní pár a vedlejší vztah, pak typicky hlavní pár stanoví sadu základních pravidel, kdo to kdy a s kým dělá. V polyvěrné skupině přijdou lidé sami na to, jak se vypořádat se svými vzájemnými vztahy. Samozřejmě pokud máte obrovskou postel, kdo ví? Možná zjistíte, že se vám líbí mít další pár nohou v posteli!
Ale to "kdo bude s kým spát " není nezbytně ta nejzajímavější otázka poly vztahů. Mějte na paměti, že u polyamorie mluvíme spíš o
láskyplném vztahu, než pouze o více sexuálních partnerech. Zvládání mezilidských vztahů může být velmi složité a jde o mnohem víc, než jen kdo s kým má sex.
To se vsadím. Například co děláte, abyste nežárlili?
Tak
to je fakt otázka! Ve skutečnosti má tato otázka
svůj vlastní článek.
Ale když někdo cítí žárlivost, není to jeho problém?
Ne, je to problém všech a úspěšné rozřešení tohoto problému vyžaduje zjistit
proč někdo cítí žárlivost.
Pokud trápíte své milence tak, že si myslí, že jsou nahraditelní, pak budou žárlit. Pokud se nestaráte o své milence tak, aby se cítili chtění nebo potřební, pak budou žárlit. Pokud si nedáváte pozor, aby bylo všem vašim partnerům jasné, jakou hodnotu pro vás mají, tak je nebudete mít nadlouho.
Někdy, zvlášť když máte nového partnera, je snadné, ve shonu a nadšení z poznávání nového milence, zapomenout na svého existujícího partnera. Někdo tuto euforickou, šíleně zamilovanou etapu nového vztahu nazývá "Energie Nového Vztahu" nebo "ENV" (v angličtině "New Relationship Energy" nebo "NRE").
Tehdy je kdokoli zúčastněný obzvlášť náchylný k žárlivosti. Neexistuje žádný všelék, který zajistí, že váš partner nikdy nepocítí žárlivost. Samozřejmě ale pomůže, když prokážete, že všem věnujete pozornost, případně je zahrnete do většiny svých aktivit - prostě buďte pozorní.
Jestli vás napadla myšlenka, že pokud váš partner hledá někoho jiného, tak je to proto, že mu nestačíte, pak v polyamorickém vztahu nejspíš nebudete šťastný, dokud se nedokážete té myšlenky zbavit a dokud nepochopíte, proč není pravdivá.
Lidé mají kapacitu milovat více, než jednu osobu. V mozku není žádný kouzelný vypínač a jakmile milujete jednu osobu, pak vypínač cvakne a vy nemůžete milovat nikoho jiného. Každý rodič, který má víc než jedno dítě
ví, že je možné milovat více než jednu osobu.
Ale to neznamená, že lidé, které milujete, jsou postradatelní nebo vyměnitelní. Lidé s více než jedním dítětem také vědí, že jejich láska ke každému dítěti je unikátní a nezaměnitelná - a toto vědomí zbavuje žárlivosti.
Dooobřeee. Jen tak, hm? Ale proč by si to můj milenec měl chtít rozdávat s někým jiným, pokud mu já stačím.
To není o dostatečnosti.
Mnoho lidí bylo vychováno k tomu věřit, že pokud byste rádi spali s někým jiným, je to proto, že váš partner pro vás není dostatečný. Je to obvyklý a přetrvávající mýtus - stejně nepravdivý, jako například představa Santa Clause. Lidské bytosti tak nefungují. Když se zamilujeme, tak se jako kouzlem nevypne ta část mozku, díky které nás přitahují jiní lidé.
Kdysi se mě kdosi zeptal: "Jak můžeš vydržet vědomí, že tvá milenka je s někým jiným? Nemáš pocit, že ten druhý je v posteli možná lepší než ty?"
Dlouhá odpověď na tuto otázku je velmi složitá. Krátká odpověď je jednoduchá: Na tom nezáleží. Není to soutěž.
Na světě je mnoho lidí. Když se dostatečně rozhlédnete, tak najdete někoho, kdo je v
čemkoli lepší než vy. Zjistíte, že jsou lidé, co jsou lepší ve vaření, lepší v sexu, lepší ve čtení, psaní, řízení auta a v čemkoli, co vás jen napadne. Nemůžete být ve všem nejlepší na světě. Smiřte se s tím.
A víte co? Na tom nezáleží.
Pokud doopravdy věříte, že vás váš milenec zahodí, jakmile najde někoho lepšího než jste vy, no, možná byste
neměli zkoušet ne-monogamii - ale zase, možná si budete chtít rozmyslet váš citový vztah, když už jsme u toho.
Nezáleží na tom z toho samého důvodu, proč nezáleží na tom, jestli váš partner najde někoho, kdo je lepší kuchař než vy.
Pokud si váš partner vyjde do restaurace, napadá vás: "Můj bože, co když tam mají lepší jídlo, než moje?" Trápíte se s tím, jestli při srovnání může vaše vaření být podprůměrné? Ne, pokud jste psychicky zdraví, tak ne.
Se sexem je to ten stejný přístup.
Sex je naučená dovednost. Kdo ví... možná pokud váš milenec objeví něco, co by vás nenapadlo, tak může tento nový objev přinést do vašeho vztahu, a hele! Jste díky tomu lepší v posteli!
Ale tohle není soutěž. Není to tak, že musíte strávit svůj život pokoušením se o posouvání svých zkušeností v posteli na žebříčku se všemi ostatními. Taková cesta vede k šílenství. Doopravdy to vůbec není o sexu - je to o otevření se možnostem více než jednoho citového vztahu.
A možná to bude VÁŠ nový milenec, kdo vás jednu nebo dvě věci naučí!
Takže proč? Co z toho máte? Tedy myslím krom rozdávání si to se skupinou lidí.
Pro začátek
být polyamorický neznamená rozdávat si to se skupinou lidí. Může to znamenat, že máte jen jednoho dalšího partnera.
Ale to je jen na okraj.
Odpověď na tuto otázku ve skutečnosti odkrývá, kdo jsme jakožto lidské bytosti. Proč se vůbec lidé zapojují do mezilidských vztahů? Proč jste někým citově přitahováni? Odpověď se přirozeně bude lišit člověk od člověka, ale vzato kolem a kolem, jsme společenská zvířata. Lidé jsou šťastnější, když mají citový vztah, než když ho nemají. Důvěrný vztah zvyšuje kvalitu vašeho života.
Fajn. Ale proč jeden člověk nestačí?
Co byste řekl, kdybyste měl dítě a rozhodl se mít další a vaše první dítě se zeptalo: "Ale proč vám nestačím?"
Otázka sama ve skutečnosti přestane dávat smysl, jakmile jednou pochopíte, že to není o tom, co "stačí".
Začněme skutečností, že si většina lidí
není blízká s jediným člověkem. Jsou si blízcí i s další osobou
současně... přinejmenším platonicky. A podle statistiky General Social Survey nejméně 34% mužů mezi 50-64 lety připouští, že alespoň jednou podváděli. Důkazy naznačují, že ta přitažlivost ani není příliš často dovedena ke skutkům.
Ale to není totéž. To je podvádění.
Přesně.
Pokud chcete více než jednoho milence - což většina lidí chce, na rozdíl od romantického mýtu, kterému díky výchově patrně věříte - pak čestnost a slušnost vyžadují, abyste v tomto byli upřímní.
Kontaktovaly mě a dělaly mi návrhy ženy, které se mě na rovinu zeptaly: "Tak, podváděl bys někdy?" Když řeknu: "Nebráním se tomu mít další milenky, ale nikdy bych nepodváděl - můžeme být milenci, jakmile to moje partnerka schválí," tak se obvykle vyděsí. "Tohle je prostě příliš divné!"
Takže patrně je hodně lidí, kteří naprosto nemají problém se lhaním a podváděním, kteří by se nerozpakovali zklamat svého manžela nebo manželku, a nepřemýšlí nad tím - ale kteří nemohou přijmout ideu čestnosti a slušnosti.
Takové ženy nejsou mými milenkami. Kdokoli, kdo může podvést svého manžela, může stejně tak podvést mě a já takové lidi ve svém životě nechci.
Takže říkáš, že lidé jsou buď poly, nebo podvádějí?
Ne. Někteří lidé jsou zdá se spjatí s monogamií. Mohou být v monogamním vztahu a být šťastní a nikdy se ani nepodívají na jiného člověka. To je skvělé. Ale ne každý je takový. Ve skutečnosti většina důkazů svědčí o tom, že většina lidí taková není.
Ačkoli ani o tohle nejde. Uzavřel bych to tak, že to není o tom, co "stačí". Někteří poly lidé nemohou být monogamní, i když doopravdy chtějí. Ve skutečnosti lidé, kteří jsou schopní udržet úspěšný polyamorický vztah, mají tendenci být
lepší v dodržování pravidel vztahu a nepodvádění ve srovnání s ostatními lidmi. Ale poly lidé
nechtějí monogamní vztahy.
Co je špatné na monogamii?
Nic.
Tak proč ji nechcete?
Těm, jejichž vztahy inklinují směrem k polyamorii, nabízí polyamorie víc. Když váš vztah zahrnuje více než dva lidi, pak nabízí možnosti a vyhlídky, které v monogamním vztahu nemáte. Pokud se někdo cítí na dně, nebo má nějaký problém, pak má člověk dva nebo více lidí, na které se může obrátit pro podporu. S více hlavami je někdy snazší najít řešení problému ve vztahu, v práci nebo jakéhokoli jiného.
A je to skvělé pro váš sexuální život.
Jsem v sexu kreativní. Když mám dobrý den, tak si rád myslím, že jsem velmi kreativní v posteli. Ale pravdou je, že žádná lidská bytost neviděla nebo nedělala všechno; ve skutečnosti se žádná lidská bytost nikdy nemůže ani začít dostávat pod povrch "Těch Skvělých Věcí, Které Se Dají Dělat V Posteli". Teď je na planetě přes šest miliard lidí a za námi je asi třicet tisíc let lidské historie. Někde někdo vymyslel něco, co byste naprosto milovali, ale vy sami na to nikdy nepřijdete.
V ložnici i mimo ni jsem se naučil od svých milenek hodně věcí, které jsem byl schopen přenést do svých ostatních vztahů. Ne jen nové techniky, ale někdy také nové způsoby pohledu na věci. Tyto věci obohatily všechny moje vztahy i můj život.
Nemusí to být vždycky tak, jak si myslíte. Ne všechny poly lidi zajímá skupinový sex. Jsou polyamoričtí jedinci, kteří nikdy neměli trojku.
Být polyamorický z vás nutně neudělá perverzáky. Ani to neznamená, že milujete orgie, nebo jste promiskuitní, nebo že to budete dělat s kýmkoli, koho potkáte. Pro polyvěrné lidi se ve skutečnosti být poly doopravdy tak moc neliší od být monogamní. Polyamorie neznamená, že jste bisexuál; v polyamorickém vztahu nemusí nutně zúčastnění spát všichni se všemi. (Představa být chlap uprostřed žhavé akce holka s holkou, je otřepané klišé, ale nemyslete si, že polyamorie vám tohle automaticky zařídí.)
Jasně, takže jaká je odvrácená strana?
Odvrácená strana je, že váš vztah zahrnuje více, než dva lidi.
Toto je současně požehnání i zdroj stresu. Citový vztah přichází s jistým množstvím počátečního napětí. Nikdy jsem nikde nepoznal nikoho, kdo by neměl alespoň jednu výhradu ke svému milenci.
Přidejte do toho mixu další osobu a vzroste možnost neporozumění, napětí a hádek. Hodně vzroste. Přidejte tam dva další lidi a vzroste ještě víc. Čím víc lidí máte zahrnutých ve svém citovém vztahu, tím více je možných problémů.
Nemusí být nutně všechno špatné. Někdy je velkým požehnáním mít lidi, na které se můžete obrátit s problémem. Nicméně celkově vzato, aniž bychom to příliš rozebírali, je zvládání více než jednoho citového vztahu těžší, než zvládání pouze jednoho.
Záleží to na každém člověku v polyamorickém vztahu, aby se staral o to, jak dodržuje pravidla a ujišťoval se, že jsou naplňovány potřeby ostatních. Bez toho se vztah rozpadne – stejně, jako by se rozpadl monogamní vztah.
Další odvrácená strana je to, že být poly je emocionálně riskantnější. Čím více lidí máte ve svém srdci, tím je pravděpodobnější, že ho budete mít zlomené.
Lidé odvedle v ulici zkoušeli "otevřený vztah" a ten se rozpadl. Podobné věci nebudou nikdy fungovat.
Lidé odvedle v ulici zkoušeli monogamní vztah, ale skončilo to rozvodem. Je to důkaz, že monogamní vztah nikdy nevydrží?
Některé vztahy dopadnou, některé nedopadnou. Tak to chodí. Některé polyamorické vztahy fungují, jiné ne. Některé monogamní vztahy fungují, jiné ne. Protože je monogamie akceptovaná společenská instituce, tak když se manželství rozpadne, tak lidé neobviňují
instituci manželství... Ale když se rozpadne poly vztah, lidé obviňují polyamorii.
Vztah stojí a padá na lidech v něm.
Někdo by se mohl přít, že většina vztahů vydrží. Kolik lidí ale vlastně stráví svůj celý život s úplně první osobou, se kterou kdy navázali citový vztah? Pár, ale ne moc.
Je mnoho důvodů, proč vztah nemusí vydržet, a většina z těch důvodů nemá nic společného s uspořádáním vztahu. Je lákavé se podívat na netradiční vztah a předpokládat, že každý problém lidí v tomto vztahu má co dělat s formou vztahu, ale takhle to prostě nefunguje.
A ne všechny vztahy co nevydrží jsou "selháním". Je obvyklé věřit že jsou, ale tak to nemusí nutně být. Jakýkoliv vztah, který vás naučí víc o vás a lidech okolo vás, je v jistém smyslu úspěch.
A co choroby? Pokud máte několik milenců, nebojíte se pohlavních chorob?
Jednou z velkých výhod praktikování otevřeného, upřímného ne-monogamního vztahu s partnery, kteří nelžou, je to, že to tak výrazně usnadňuje komunikaci o omezeních daných existencí pohlavně přenosných chorob a zdravotním stavem v této oblasti.
Lidé, které v poly komunitě znám, mají tendenci být velmi zodpovědní co se týče rizik pohlavních chorob. Ve skutečnosti víc, než většina monogamních osob, které znám. Hodně monogamních lidí nemluví se svými partnery o jejich sexuální minulosti často proto, že se bojí, aby to nevyvolalo žárlivost. A stejně tak monogamní lidé netrvají na testování na pohlavní choroby před tím, než mají sexuální styk.
Určitě netvrdím, že to platí pro všechny lidi v tradičních monogamních vztazích. Nechápejte mě špatně, je mnoho lidí v monogamních vztazích, kteří jsou velmi opatrní a zodpovědní co se týče sexuálního zdraví! Ani neříkám, že se všichni poly lidé automaticky chrání.
Ale podle mých zkušeností toto není norma. Nevidím často stejnou úroveň povědomí a péče o sexuální zdraví mezi těmi v tradičních vztazích, jako vídám mezi lidmi v polyamorických vztazích. Toto zvlášť platí mezi lidmi praktikujícími sériovou monogamii a ještě více mezi lidmi, kteří jsou formálně "monogamní", ale kteří podvádí. Člověk, který má milostný poměr, může vystavit sebe nebo svého partnera nedobrovolně riziku pohlavní choroby tak, že si to partner ani neuvědomí. Takovéto chování je v polykomunitě téměř všeobecně odsuzováno.
Předpokládejme, že tohle všechno beru. Jak v tom uspět?
Jednoduší je odpovědět na otázku "Jak v polyamorii NEuspět?" Což je vlastně otázka, kterou jsem se zabýval
zde a v příručce "Jak na to" v PDF formátu
zde.
Jako v jakémkoli vztahu - uspět je mnohem složitější, než selhat. Jednou z věcí jak selhat je lhát. Pokud nemůžete být ke svému partnerovi upřímný, a tím myslím ve
všem, tak polyamorie není pro vás. Pokud nemůžete dodržovat pravidla monogamního vztahu, pak poly není pro vás. Pokud podvádíte, tak poly není pro vás.
Další dobrý způsob jak selhat v polyamorickém vztahu je zastrašovat vašeho partnera, nebo ho přinutit polyamorii akceptovat. Poly vztahy nefungují, pokud je jeden ze zúčastněných partnerů akceptuje se sebezapřením; musí to být prospěšné pro
všechny.
Zatím to chápu. Žádné lhaní, žádné zastrašování; mám. Co dál?
To záleží na vás a na osobě, co je v tom s vámi. Pokud jste na pochybách, pokud zvažujete vyzkoušet polyamorický vztah, je nejlepší jít na to pomalu. Ujistěte se, že se vy a váš partner cítíte bezpečný v tom, co děláte. Ujistěte se, že se nenecháte natolik unést, abyste zapomněli na potřeby partnera. Tuto chybu je velmi snadné udělat, i když si na to dáváte pozor!
Také pokud už máte vztah, je životně důležité se ujistit, že ten vztah je pevný a stabilní
před tím, než začnete experimentovat s ne-monogamií. Vztah, který není na začátku zdravý, se bude dále nahlodávat, pokud se pokusíte změnit základy, na kterých byl postaven.
Takže: žádné lhaní, žádné zastrašování. Nezapomeňte brát v úvahu pocity vašich partnerů - VŠECH partnerů. Pamatujte, že každý musí být šťastný, nebo se můžete vsadit, že sťastný nebude nikdo! Věnujte pozornost svým milým. Nenervujte se.
Zapomeňte na myšlenku, že polyamorie je pro vás svolení k promiskuitě.
Není. Být poly neznamená, že budete spát s kýmkoli budete chtít. Neznamená to, že váš život je nekonečná přehlídka divokých orgií. Odložte tyhle nápady ještě dřív, než vůbec začnete; o tomhle to není.
Poly vztahy fungují jen tehdy, když je šťastný každý zúčastněný. Zatímco nemůžete očekávat, že někdo bude pro vás vším a po celý čas (dokonce ani v monogamním vztahu), tak tady není žádná hanba říct na rovinu svému milenci: "Podívej, nemyslím, že se mnou trávíš dost času. Je potřeba, abys mi věnoval více pozornosti."
A samozřejmě, některá obecná pravidla jsou vždycky dobrá. Pokud máte víc, než jednoho milence, tak proboha dovádějte bezpečně. Už znáte ty otřepané řeči o bezpečném sexu. No, tak se podle nich chovejte.
Ale jak vůbec zjistím, že jsem poly? Jak můžu vědět, že mi to bude fungovat?
Tohle je něco, na co musíte přijít sami.
Pokud si umíte představit, že se dělíte o svého milence a jste tak spokojený, pak to přinejmenším naznačuje, že můžete být spokojený v poly vztahu. Samozřejmě to není žádná záruka, ale přinejmenším to je možné.
Obecně řečeno, polyamorie není nic, do čeho bych lidem radil se vřítit. Potřebujete si být ve vztahu jistí
před tím, než začnete přemýšlet o tom otevřít ho dalším lidem!
Vždycky jsem byl poly, po celý svůj život. Dokonce jsem měl dvě rande na plese abiturientů. Měl jsem osmnáctiletý vztah s partnerkou, co měla velmi konzervativní katolický původ. Během prvních dvou let našeho vztahu na téma polyamorie ani nepřišla řeč, protože jsem myslel, že je důležitější vytvořit nejprve pevné základy s ní. Dokonce i když jsme toto téma probírali, bylo to o rok dříve, než se cokoli stalo - a byla to ona, ne já, kdo si první našel milence. To bylo důležité, protože jí to umožnilo poznat z první ruky, že může mít jiného partnera, aniž by to ublížilo našemu vztahu.
Jedna věc neuvěřitelně pomáhá, pokud máte vztah a zvažujete polyamorii. Pomáhá, když si uděláte pořádek ve vztahu, než s polyamorií začnete. Nejděte do toho s myšlenkou, že to může napravit něco, co je v nepořádku ve vašem existujícím vztahu. Přístup typu "vztah je rozbitý, přidejte další lidi" moc nefunguje; jen zatáhne někoho dalšího do jakýchkoli problémů, které můžete mít, a to není nic skvělého. Vytváření zdravého polyamorického vztahu začíná tím, že se ujistíte, že váš existující vztah je zdravý.
Jak začít s polyamorickým vztahem?
Pokud přistupujete poprvé k polyamorii, pamatujte, že musíte být ochotný na tom pracovat. Musíte naslouchat svému partnerovi, aniž byste na něj tlačili. Musíte se snažit soustředit na to, co je důležité a na ujištění se, že základy, která máte s partnerem, jsou stabilní a bezpečné.
Samozřejmě, že někteří se objeví v poly vztahu bez toho, aby to nejprve pořádně zvážili. Pokud se tohle přihodí, je snadné cítit se tím ochromený, nejistý, žárlivý, naštvaný... Udělejte krok zpět. Podívejte se na celou situaci racionálně a s chladnou hlavou. Co se stalo? Odmítá vás váš partner? Ztrácí o vás partner zájem? Pokud je odpověď "ne", pak byste měli velmi pečlivě přemýšlet, než si dovolíte chovat se naštvaně nebo žárlivě. Co se doopravdy děje? Jak moc jste připraveni investovat do vašeho vztahu? Jaký předpokládáte, že by váš vztah "měl" být a jsou tyto předpoklady rozumné?
Ano, vím, je to těžké.
Předpokládejme, že jste přesto ochotní dát tomu šanci. Tady je pár věcí, které bych doporučil:
- Ujistěte se - a tím myslím ujistěte se, že jsou všichni na vaší straně. Co všichni hledáte? Za jakých okolností je pro vás nebo vaše partnery v pořádku, když si najdete dalšího milence? Promluvili jste si se svými partnery? Pokud ano, jaký druh rozhovoru to byl?
- Buďte empatičtí - jak se svými partnery, TAK s partnery svých partnerů. Toto je zvlášť důležité, pokud už vztah máte. Pár, který zamýšlí poznat polyamorii, má často takové obavy o ochranu prvotního páru, že zapomíná, že ostatní zúčastnění jsou také lidské bytosti. Etický základ by měl pro každého zúčastněného zajistit respekt a empatii.
- Pokud můžete, pak vřele doporučuji najít místní poly skupinu. Když jsem poprvé před téměř 25 lety začal s nemonogamními vztahy, neměl jsem výhodu kontaktu s takovou skupinou a přál bych si ji mít. Opravdu pomůže mít přístup ke kolektivní moudrosti a zkušenostem lidí, kteří už všechny ty chyby udělali.
- Nespěchejte. Dejte si načas. Není žádný důvod se hnát do prvního poly vztahu, který vám přijde do cesty.
- Získejte dobré schopnosti komunikace a řešení konfliktů. Jako je noc a den, tak si buďte jistí, že přijde čas, kdy je budete potřebovat. (Samozřejmě tohle stejně tak platí i pro tradiční monogamní vztahy...)
Takže kde bych mohl poly lidi vlastně najít?
Kde někoho najdete? Svět je plný lidí. Je těžké vyjít ze dveří bez toho, abyste na ně nenarazili.
Tohle nemá být zlehčování. Vidím to tak, že nemůžete jen tak někam jít a očekávat, že tam potkáte lidi, kteří jsou poly. Nebo že budete hledat nějaké příznaky, které vám napoví, kteří lidé jsou poly. Je to jako ve všem ostatním. Kde se obvykle potkáváte s lidmi? Potkal jsem poly lidi na shromážděních, v práci, v klubech - víte, na těch samých místech, kde potkáte kohokoli jiného.
A jen protože někdo nerozhlašuje, že on nebo ona jsou poly, to nutně neznamená, že ta osoba je té myšlence nepřístupná. Mnoho lidí je otevřených novým pohledům na vztahy; docela často vás lidé překvapí.
Když hledáte partnera, tak pomáhá nedělat si nákupní seznam: "Chci zrzavou bisexuální ženu, která poslouchá Elvise a ráda čte Kurta Vonneguta." Buďte otevření možnostem okolo vás.
Tak zbytek je už na vás. Nemůžu vám dát kouzelný Návod Jak To Zprovoznit, ani vám neřeknu, kde najít polyamorické lidi. Co vám ale můžu říct je, že nehledě na potíže, to může být neuvěřitelně uspokojující a naplňující cesta jak rozvinout a rozšířit váš citový život.
