tag:blogger.com,1999:blog-34779392711845432082024-03-13T18:52:57.828+01:00PolyamoryFronémahttp://www.blogger.com/profile/14242927038738976424noreply@blogger.comBlogger10125tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-90174213368061514812016-03-15T13:13:00.000+01:002016-03-15T13:14:42.939+01:00Polyamory a děti<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 56.7pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">"Ale co až přijdou děti?" Je nejčastější otázka, kterou na téma polyamory dostávám. Poprosila jsem tedy několik lidí, kteří děti mají, aby přispěli svým příběhem. Pokud se chcete zapojit, kontektujte mě prosím na fronema@seznam.cz, nebo na facebooku.
Je mi 41 let, s Tomášem (45 let) máme 11 leté dítě. Nikdy jsme nebyli sezdáni, ale žijeme spolu právě 20 let. Daniel (50 let), cizinec s trvalým pobytem v ČR, je mým partnerem 7 roků – myšleny jsou tím společné projekty, dny i občasné noci. Vědoucí polyamory vztah nás všech tří trvá asi 2 roky, do té doby to byl spíše paralelní vztah kolísající v mezi mileneckým a kamarádským.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span></span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Asi rok a půl o skutečném stavu věcí vědí moji rodiče i více kamarádů než jen ti nejbližší. Rodina mého 1. Partnera Tomáše o tom není informovaná. Syn i příbuzní Daniela u něj doma o vztahu – vztazích vědí, také jsme je navštívili. Jeho syn (20let) s námi občas tráví volné večery nebo víkendy. Náš syn nás všechny bere jako trošku zvláštní, ale naši rodinu. Vychází dobře s Danielem i s jeho synem.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span></span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Momentálně náš způsob života vypadá takto:</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 56.7pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Já se synem žijeme na staré faře na vesnici. Tomáš je cca 4 dny v týdnu v Praze, kde máme obchod. Přijíždí za námi asi na 3 prodloužené víkendy za měsíc. Druhý obchod máme 3 roky na malém městě, kde jsem většinou já. Není to mé rodné město, ale je blízko a některé lidi znám a oni mě - nás - již z minulosti. Také se věnuji své profesi designéra. Daniel je fotograf, momentálně je ale zaměstnaný v Praze, přijíždí na venkov jednou měsíčně na víkend a někdy také v pracovní dny. Některé víkendy bereme jako pracovní, cca 1 za měsíc, to přijíždí i Daniel a pracuje se na domě či na zahradě.</span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 56.7pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Peníze máme spíše každý své, my s Tomášem více společné, ale i Daniel se finančně a fyzicky podílí na chodu naší venkovské domácnosti. Tomáš má (společně máme) vlastní byt v Praze, Daniel bydlí v pronájmu. </span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 56.7pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Já jsem týden z měsíce v Praze s Danielem. Syn je v té době s Tomášem. </span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Tomáš má ještě jednu partnerku, která má svoji rodinu, spolu se scházejí cca 1x týdně kvůli sexu. Oba mají potřeby, které doma nedojdou naplnění. Daniel momentálně druhou partnerku nemá.</span></div>
<span style="color: white;"><b id="docs-internal-guid-4b8785d3-7a2f-7164-feab-fe6996e362db" style="font-weight: normal;"><br /></b>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span></span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Polyamory jsme opravdu před mnoha lety neplánovali, ale já jsem měla i tehdy dva docela rovnocenné vztahy. Partneři o sobě věděli, ale moc jim to nevyhovovalo, tak jsem byla nucena se rozhodnout.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 56.7pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Vztah s Danielem byl nejdřív velmi komplikovaný. Byli jsme všichni kamarádi, znali jsme jeho partnerku, když nám došlo, že je to víc než jen kamarádství. Zkoušeli jsme všechno možné od nekomunikace, přes společnou práci, přes stanovení pravidel, přes rozchody s oběma muži, až po snění o společné domácnosti nás všech. Momentálně máme asi nejvíce akceptovatelné uspořádání. Oba muži jsou velmi rozlišní, co se týče temperamentu, denních hodin, vztahu k pořádku, ale v zásadních věcech se zaplať Pánbu, shodují – v pohledu na politiku, přírodu, celkový světonázor, šachy a mě :) No jsou oba narození ve znamení ryb. Jsou trochu jako den a noc a vědí to o sobě.</span></div>
<span style="color: white;"><b style="font-weight: normal;"><br /></b>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span></span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Syn se na vzniklou situaci adaptoval bez problémů. Zná Daniela od dětství jako toho kamaráda s bláznivými nápady, který ho umí nadchnout pro hledání nových věcí. Také ví, že je to dospělý, kterého je třeba respektovat i poslechnout. Daniel mu ukazuje jiný přístup ke krajině, k obrazům, i k sobě samotnému. Dává mu mnohem více prostoru než Tomáš a také jeho průšvihy bere s mnohem větším nadhledem a možná, že i nastíněná řešení bere lépe než od Tomáše. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-indent: 56.7pt;">
<span style="background-color: transparent; color: white; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Danielův syn má u nás letní pokoj. Daniel rád vaří a často zeleninovou jižní stravu a já jsem ráda, že to tak je, protože Tomáš je z „rodiny 5 jídel“ a umí sám uvařit tak 2 jídla v nouzi nejvyšší. Syn se tak s Danielem docela rád při společném vaření seznamuje s novými jídly.</span></div>
<span style="color: white;"><b style="font-weight: normal;"><br /></b>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span></span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Ale naše cesta k současnému bytí byla občas velmi komplikovaná, těžká a nepříjemná. I s Tomášovým pokusem o sebevraždu, který souvisel se situací a jeho neléčitelnou nemocí. I dnes se vyskytnou situace, které jsou dost neřešitelné, nebo alespoň ne hned řešitelné. Dohody se vytvořily v průběhu, ale i tak nejsou zdaleka dokonalé a život nás neustále překvapuje.</span></span></div>
<span style="color: white;"><b style="font-weight: normal;"><br /></b>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span></span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Péči o děti v případě rozchodu jsme neřešili. Asi by zůstal model, který máme momentálně. S úřady jsme nikdy nic neřešili. Syn je v pohodě i mezi kamarády. Ti jsou zvyklí, že u nás můžou potkat nejen jeho tátu, ale i Daniela, a komunikují s ním úplně normálně. Stejně tak naši úplně normální sousedi na vsi, ti se jen občas shání, kdy kdo přijede.</span></span></div>
<span style="color: white;"><b style="font-weight: normal;"><br /></b>
</span><br />
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span></span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> O polyamory mluvím se synem docela často, ač jsem to tak asi nikdy nenazvala. Vidí, že je možné mít rád víc lidí bez nějakého zásadního trápení, ale že je potřeba o tom s nimi mluvit a neubližovat tím sobě ani druhým. A díky polyamory rozhodně vidí, že se dá k problémům přistupovat různě. S dalšími polyamory rodiči se nescházíme. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="color: white; white-space: pre;"> </span></span></div>
<span style="color: white;"><br /></span>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="color: white;"><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span class="Apple-tab-span" style="white-space: pre;"> </span></span><span style="background-color: transparent; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Moji rodiče bohužel nesli situaci hodně těžko, ač Daniela znají a docela nám roky fandili. Ale když jsme jim řekli, jaké máme vztahy, mají pocit, že mě špatně vychovali. Radí mi, abych si udělala pořádek v životě. Momentálně ale situaci akceptovali.</span></span></div>
<div>
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: "arial narrow"; font-size: 16px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
Fronémahttp://www.blogger.com/profile/14242927038738976424noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-47174039611771280422015-12-21T10:13:00.001+01:002015-12-28T18:45:28.427+01:00Proč polyamoryTento článek píšu jako shrnutí základních myšlenek a odpovědí, které mám zpravidla tendenci říct všechny najednou, když se mě někdo zeptá: “A proč to vlastně děláš?” Důvody jsou to filozofické i praktické a některé spolu souvisí, takže je nutné je říct pohromadě. Některé zní samostatně tvrdě, a proto je důležité vědět, že jsou říkány v kontextu těch ostatních. Budu ráda, pokud je budete chtít zde nebo na <a href="http://www.facebook.com/polyamory.eleferno.cz">facebooku</a> víc rozebrat, případně přidat další pohledy a důvody.<br />
<br />
<h2>Co je, a co není polyamory</h2>Než se pustím do jednotlivých myšlenek, ráda bych lehce ohraničila, co je, a co není polyamory. Polyamory je prožívání více láskyplných vztahů zároveň, a to po domluvě a s ohledem na city a štěstí všech zúčastněných. Pokud někomu lžete, nebo ho jen držíte v nevědomosti o věcech, o kterých by rád věděl (jako s kým spíte, nebo do koho jste zamilovaní), není to polyamory. Polyamory není střídání partnerů pouze za účelem sexu. Polyamory není ani říct: “Já si budu dělat, co budu chtít, a ty to musíš akceptovat, protože máme otevřený vztah.” Polyamory je přístup k životu, ve kterém vítáte lásku ve všech jejích podobách, ve kterých přichází, a pomocí upřímné komunikace mezi všemi zúčastněnými se snažíte dosáhnout stavu, ve kterém budou všichni co možná nejvíce šťastni.<br />
<br />
<h2>Lidé nejsou monogamní</h2>První protiargument, který je většinou slyšet, je, že lidé jsou přece monogamní tvorové. Já si to nemyslím. (Mimo jiné se mnou souhlasí i autoři výborné knížky <a href="http://www.amazon.com/Sex-Dawn-Prehistoric-Origins-Sexuality/dp/0061707805">Sex at Dawn</a>, kterou tímto doporučuji.)<br />
<br />
<h2>Je více lidi, kteří se ke mně hodí</h2>Mnoho lidí se shodne na tom, že neexistuje jen jeden “osudový” partner, který tam někde venku čeká, aby k vám zapadl jako přesná druhá polovina. Jinými slovy, že nemáme jen jeden “pokus” najít někoho, s kým budeme opravdu šťastní. Pokud ale existuje víc než jeden takový člověk, je možné, že potkáme dva takové současně, co potom?<br />
<br />
<h2>Lide se zamilovávají, i když jsou ve vztahu</h2>Fakt je ten, že lidé se čas od času zamilují, i když mají vztah, ve kterém jsou šťastní, i když svého partnera milují. Mnozí pak hledají chybu v sobě, v partnerovi, nebo ve vztahu a bez možnosti polyamory to ve výsledku nebývá příjemná situace. Pravděpodobně jste to vy nebo někdo z vašeho okolí zažili.<br />
<br />
<h2>Nevěrní jsou skoro všichni – a polyamory je rozhodně lepší volba.</h2>Výše popsaná situace občas končí nevěrou. Různé statistiky udávají, že 50% někdy i 70% lidí je někdy za život nevěrných. Samozřejmě o vypovídací schopnosti podobných statistik si můžeme myslet svoje, ale předpokládám, že máte podobnou zkušenost jako já, že lidé mého věku, tj. řekněme brzkých -cet , už často nějakou zkušenost s nevěrou mají, a to máme před sebou ještě dlouhý život.<br />
Nevěra je ošklivá věc a často horší než ten samotný akt je to, co se kolem ní nabalí. Lži, předstírání, snížení sebehodnocení, zrazení důvěry. Ostatně si myslím, že z toho i to slovo pochází. Ne-věra, proti důvěře, slovo podvádění to má v sobě přímo, podvádění je jednání proti dohodnutým pravidlům.<br />
To procento je tak vysoké, že těžko nad tím můžeme mávnout rukou, že je to uklouznutí pár bezohledných lidí, kteří si neváží toho druhého. Naopak bych řekla, že to ukazuje všeobecnou tendenci lidí nebýt monogamní. Polyamory nabízí cestu, jak se vypořádat s pohnutkami, které k nevěře vedou, slušně a bez zbytečného ubližování těm, na kterých nám záleží.<br />
<br />
<h2>Vyžadování monogamie není důkazem lásky</h2>Spousta lidí s láskou směšuje vztahovou či sexuální exkluzivitu a někdy dokonce i její vyžadování. Je to opravdu tak, že “Kdo nežárlí, nemiluje”? Já si myslím opak.<br />
<br />
<h2>Nemám právo ovládat partnera</h2>Partner je s vámi dobrovolně, jako nezávislý jednotlivec, který se s vámi rozhodl trávit čas. Právě ta dobrovolnost je na tom nádherná. Není to příjemnější pocit, než když víte, že je k vám druhý připoután nějakým společenským pravidlem? To že někoho milujete, a dokonce ani to, že on miluje vás, nedělá z vašeho partnera váš majetek. Chci tím říci, že není ani na místě, ani vhodné snažit se partnerův život řídit.<br />
<br />
<h2>„Mám tě rád takového, jaký jsi“</h2>Myslíte-li tuhle větu vážně, zamyslete se, co všechno znamená. Pokud respektujete partnerovu individualitu, neznamená to respektovat jen jeho přístup k práci a koníčkům, ale i k jeho citům. Milujete-li člověka jako celek, težko můžete říct, že je úžasný ve všem, jen některé jeho hluboké pohnutky jsou zrovna špatně. Naopak, to že se váš partner zamiluje do někoho jiného, odkrývá přávě tu část, která se vám na něm pravděpodobně tolik líbila, když jste se dávali dohromady vy.<br />
<br />
<h2>„Chci, abys byl štastný“</h2>Není snad toto princip lásky? To že někoho miluji, podle mne znamená právě to, že jsem šťastná, pokud vidím svého partnera šťastného. A to ať už je to kvůli mně, kvůli úspěchům v práci nebo díky koníčkům. Proč by měli být další lidi vyjímkou? Je přeci výborné, když se můj partner obklopí lidmi, díky kterým je šťastnější. Žárlivost, tedy otočení tohoto principu, že mi vadí, pokud je partner šťastný s jinými, mi připadá jako popření lásky.<br />
<br />
<h2>Monogamie není výhodná</h2>Věřím tomu, že partner tu není od toho, aby plnil vaše potřeby, nebo aby zajišťoval vaše štěstí. To je úkol každého člověka pro sebe zvlášť. Ale samozřejmě, že jsme často šťastnější, pokud jsme s partnerem. Nemyslím si, že je správné požadovat, aby se partner přizpůsobil vám, kdykoli potřebujete něčí pozornost. Lepší než chtít po někom, aby se staral o vaše štěstí, je dát si vzájemně možnost trávit čas i s někým jiným, a pak se zase tešit na čas strávený spolu. Čas, který spolu strávíte spontánně, potom bude o to příjemnější.<br />
Každý člověk je jiný a každého baví něco jiného. Málokdy se najdou dva lidé, kteří se ve svých zálibách, jejich intenzitách a koneckonců i ve všeobecném přístupu k životu stoprocentně shodují. Stejně jako člověk rád jí rozmanité jídlo, stejně tak je příjemné trávit život s různými lidmi. A pokud se mezi více lidmi rozvine romantický vztah, proč se mu bránit?<br />
<br />
<h2>Je to trénink správného přístupu k životu</h2>K úspěšnému pratikování polyamory si potřebujete umět uvědomit, co vlastně chcete (to je to nějtěžší), potom to umět říct (to také není lehké), dohodnout se a nakonec se umět chovat podle té dohody (to už je po splnění předchozích dvou bodů vlastně hračka). A život jako takový má vlastně podobné požadavky. Polyamory je tak jakýsi praktický trénink k životu, který později mnohokrát oceníte.<br />
<br />
<h2>Párování nezpárovatelných</h2>Díky polyamory spolu můžou být lidé, kterým by monogamní vztah nefungoval. Vezměme třeba jednoho, který chodí rád mezi lidi, a druhého, který tráví čas rád doma v soukromí. Ani jedno není nijak špatně, a stane se, že se takoví lidé přitahují. Zpočátku třeba podobné rozdíly překryje zamilovanost, ale později často vzniká velký tlak na kompromisy, které nedělají radost ani jednomu. Kompromis, jak se říká, je oboustranná rezignace. Není potom lepší, když první jmenovaný najde jiného partnera na výlety mezi lidi, a tráví pak spolu čas jen takovým způsobem, který oběma vyhovuje, a rozdílné potřeby řeší každý po svém? Polyamory ukazuje, že může být i lepší řešení než kompromis.<br />
<br />
<h2>Prožívání zamilovanosti</h2>Zamilovanost je nádherný stav, srdce buší, břicho se svírá, ruce se potí a celý svět je najednou barevnější. Tento stav čas od času prožít, a to otevřeně a s podporou okolí i partnera, je úžasná a nedocenitelná možnost. Opravdu je láska bránit člověku, aby něco tak krásného zažil? Myslím, že naopak se štěstí z nového vztahu přenáší i k stávajícímu partnerovi, dáme-li tomu šanci.<br />
<br />
<h2>Láska</h2>Na závěr si nechávám nejdůležitější a současně nejsložitější důvod na vysvětlení. Proč polyamory? Protože miluji lásku. Samozřejmě ji ráda prožívám. Mám ráda, když vidím lidi na sebe zamilovaně koukat, líbí se mi, když vidím lidi, kteří jsou spolu šťastní, a mám radost, i když se k sobě někdo má na veřejnosti, což někteří znechuceně odmítají. Samozřejmě, že tento pocit je silnější, pokud se to týká lidí, které mám ráda. Láska je podle mě nádherná síla, které není nikdy tolik, aby nemohlo být úžasnější, pokud by jí bylo víc. A proto odmítám se jí bránit jenom proto, že se mi zrovna “nehodí do krámu”, protože onen objekt má zrovna špatný věk, pohlaví, nebo třeba proto, že miluji i někoho jiného.<br />
Polyamory není žádná zkratka ke štěstí, někdy je to cesta trnitá, jak jen vztahy umí být. Jsem přesvědčená, že pro mne je to ta správná cesta. Jestli je to cesta i pro vás, musíte zvážit sami. Doufám, že tento článek podnítí nějaké zajímavé úvahy, a budu se těšit na vaše reakce. <br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<b>Autor/Zdroj</b>: FronémaFronémahttp://www.blogger.com/profile/14242927038738976424noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-64509109898971034962012-09-10T13:25:00.000+02:002016-03-15T13:26:31.696+01:00Vztahová anarchie - Relationship anarchy<div class="MsoNormal">
<span class="style5"><b><span style="color: white;">Milovat můžeš hodně
lidí – každý vztah je jedinečný<o:p></o:p></span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Vztahová anarchie (Relationship
Anarchy - RA) zpochybňuje myšlenku (dogma), že láska je jedinečný pocit, který
je opravdový, pokud jej sdílíme jen s jedním člověkem. Milovat je možné více
než jednu osobu – váš vztah k jednomu člověku neumenšuje vztah k ostatním.
Snažte se nesrovnávat a nehodnotit – užívejte a važte si jeden druhého! Není
třeba přesunout někoho do škatulky “partner”, aby váš vztah byl opravdový. Každý
vztah stojí sám o sobě, je to setkání nezávislých rovnocenných lidí.<o:p></o:p></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<b><span style="font-size: 12.0pt; line-height: 115%; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Milovat a respektovat znamená nemít požadavky<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Základem vztahu by mělo být
upustit od požadavků – dáváte tím najevo respekt k nezávislosti druhých a k
jejich schopnosti se samostatně rozhodovat. Vaše city k druhým nebo společně
strávený čas vám nedávají právo určovat pravidla nebo nastolovat požadavky. Raději
společně zkuste rozvíjet váš vztah, aniž byste opomíjeli hodnoty a názory toho
druhého. Spíše než hledat v každé situaci kompromis se pokuste nechat otevřený
prostor pro rozdílné názory bez toho, aby to způsobilo krizi ve vztahu. Absence
požadavků je jediným způsobem, jak mít jistotu, že je každý ve vztahu ze své
svobodné vůle. Přetvářet druhého podle dané šablony není “ta pravá láska”.<o:p></o:p></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-fareast-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Ujasni si své postoje<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Jak chceš, aby se k tobě
chovali ostatní? A tím myslím všechny. Jaká jsou tvá očekávání a jak bys
definoval své hranice? Jakým typem lidí se chceš obklopit a jaké vztahy chceš
mít? Ujasni si tyto otázky a podle odpovědí si vybuduj pevné základy, na
kterých budeš stavět své vztahy. Nedělej žádné výjimky ze svých pravidel nebo “VIP”
status pro některé lidi, abys dokázal, že ti na někom z nich opravdu záleží.<o:p></o:p></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri; mso-fareast-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Nezapomeň na heterosexuální
normy, ale neboj se <o:p></o:p></span></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Mysli na to, že ve
společnosti existuje velmi silné přesvědčení o tom, jak by měl život a pravá
láska vypadat. Lidé se budou divit a zpochybňovat tvé vztahy. Promluvte si a
hledejte se svými milovanými, jak se vyhnout problémům se zvyky a normami
ostatních. Vymýšlej ale pozitivní způsoby a bojuj za něco, ne jen proti zvyklostem.
Nedopusť, aby se tvé vztahy řídily strachem z reakce společnosti.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="style5"><b><span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Spontánnost místo povinnosti<o:p></o:p></span></span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Schopnost být spontánní – jednat
bez donucení a bez strachu z následků – to je to, co umožňuje nekonvenční
vztahy. Spontánnost je především opakem povinnosti. Usiluj o takový vztah, kde
s druhým trávíte čas proto, že chcete, ne z pocitu povinnosti.
Spontánnost není o tom, že nikdy nebudeš plánovat předem nebo myslet dřív, než
něco uděláš, je o vytváření vztahů bez povinností a požadavků. Nastavte si
spolu svůj vztah tak, aby vám umožnil být spontánní!<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="style5"><b><span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Fake it 'til you make it<o:p></o:p></span></span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Může to vypadat, že musíš
být nějaký nadčlověk, abys zvládl žít jako „vztahový anarchista“. Není to tak. Zkus
použít fintu “Fake it 'til you make it” (“napodobuj, až uspěješ“) – představ
si, jak by ses chtěl chovat v různých obtížných situacích, kdybys byl tak silný
a skvělý, jak by sis přál. Vytvoř si z těchto představ jednoduché rady,
které ti pomohou ve chvíli, kdy se budeš cítit příliš slabý. Časem to začne
fungovat samo. Ptej se ostatních, jak těžké situace řeší oni, a nic si
nevyčítej.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="style5"><b><span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Důvěra je lepší než podezřívavost<o:p></o:p></span></span></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Předpokládej, že všichni
v tvém okolí chtějí, abys byl šťastný. Rozšířený názor, že egoismus je
jediným hnacím motorem lidského chování, je hloupost. Ty i ostatní lidé
v tvé blízkosti chcete vzájemně komunikovat a respektovat jeden druhého,
někdy toho ale máš v životě naloženo tolik, že nemáš energii starat se
nikoho jiného než o sebe. Čím lepší vztahy a prostředí vytvoříš pro sebe a pro
ostatní, tím více času, energie a porozumění si navzájem zvládnete věnovat. Dej
lidem co nejvíc příležitostí s tebou mluvit, vysvětlovat, dát ti najevo,
že jim na tobě záleží a převezmi odpovědnost za vztah – nezapomeň se ale
věnovat i sám sobě. Nezapomínej na své osobní hranice.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="style5"><b><span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Změna skrze komunikaci<o:p></o:p></span></span></b></span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "Calibri",sans-serif; mso-ansi-language: CS; mso-bidi-font-family: Calibri;"><span style="color: white;">Kdykoliv lidé dělají něco
společně, panuje zažitá představa, jak by věci měly být – jak jednat a co
dělat, jak by to mělo dopadnout. Pokud ty a lidé v tvém okolí nebudete
mluvit o tom co, jak a proč, vše dopadne, jak diktuje norma. Komunikace, společné
jednání a vůle věci změnit jsou jediným způsobem jak se od normy
osvobodit. V nekonvenčních vztazích musí být otevřená komunikace na prvním
místě, ne až když se něco pokazí. Pamatuj, že důvěra je váš nejsilnější nástroj.
Jsme už tak zvyklí, že ostatní lidé otevřeně neříkají, co si vlastně myslí, že
si musíme domýšlet, co chtějí říct a co si myslí. Tyto dohady jsou vždy
založeny na obecné společenské normě a na základě našich předchozích
zkušeností, takže nemusí platit ve vašem konkrétním vztahu. Mluvte spolu! </span><o:p></o:p></span></div>
Fronémahttp://www.blogger.com/profile/14242927038738976424noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-11944224061139363342012-05-25T13:37:00.000+02:002016-03-15T13:38:15.941+01:00Co je vlastně vztah?<span style="color: white;">Väčšina ľudí
považuje za vzťah to, čo je medzi jedným mužom a jednou ženou, občas mužom.
Články prekladané pre tento web rozširujú pojem vzťah aj na niečo podobné medzi
dvoma, troma, či viacerými ľuďmi. Avšak vzťahy sú tak rôznorodé, ako sú ľudia,
vzťahy majú predpoklady, dôvody, podmienky. Skúsil som sa nad týmito vecami
hlbšie zamyslieť a vzniklo z toho podľa slov môjho kamaráta „zamyslenie a
pokus vedecko-formálne-logicky rozpitvať vzťah na jeho jednotlivé zložky,
východiska a formy“.</span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Moja hlavná téza
je, že partnerský vzťah má päť charakteristických, izolovaných znakov. Týmito
znakmi sú formálnosť, exkluzivita, záväznosť, citovosť a funkčnosť. Tie som
ďalej rozvinul a skúsil použiť na rozbor niektorých bežných či zaujímavých
typov vzťahov.<o:p></o:p></span></span><br />
<ul type="disc">
<li class="MsoNormal"><span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Formálnosť</span></strong><span lang="SK"> – je to
správanie smerujúce k deklarovaniu (navonok, prípadne len partnerovi)
existencie určitej formy vzťahu. Typickým prejavom tohto znaku je
prezentovanie sa jednotlivých partnerov ako „zadaných“, nosenie prsteňov,
prepojenie svojich profilov na stránkach ako Facebook, oslavovanie spoločných
výročí a podobne.<o:p></o:p></span></span></li>
<li class="MsoNormal"><span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Exkluzivita</span></strong><span lang="SK"> – očakávanie a
realizácia výlučnosti vzťahu v určitých jeho znakoch, aspektoch či
funkciách. Najčastejšie je to v oblasti sexuality a
romantických citov.<o:p></o:p></span></span></li>
<li class="MsoNormal"><span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Záväznosť</span></strong><span lang="SK"> – pocit
záväzku či povinnosti voči partnerovi. Prejavuje sa v spoločných
plánoch a predstavách o budúcnosti, vyúsťuje v očakávanie
dôvery.<o:p></o:p></span></span></li>
<li class="MsoNormal"><span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Citovosť</span></strong><span lang="SK"> – prežívanie
určitých špecifických emócií, typicky romantickej zamilovanosti, vášne a
sexuálnej príťažlivosti.<o:p></o:p></span></span></li>
<li class="MsoNormal"><span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Funkčnosť</span></strong><span lang="SK"> – napĺňanie
rôznych potrieb, najčastejšie sexu, intimity, psychickej („bútľavá vŕba“)
či materiálnej (živiteľ, či partner v domácnosti) opory, spoločné
trávenie času, aktivity a záujmy.<o:p></o:p></span></span></li>
</ul>
<span lang="SK"><span style="color: white;">Žiaden vzťah
nevykazuje všetky tieto znaky v plnej miere. V každom vzťahu majú
jednotlivé tieto znaky a ich konkrétne aspekty inú podobu. To, aké
charakteristiky a do akej miery konkrétny vzťah spĺňa, závisí od <strong>kombinácie</strong>
(najpresnejšie asi prieniku) <strong>individuálnych potrieb a predstáv daných
partnerov</strong>. Ľudia intuitívne za partnerský vzťah považujú interakciu
dvoch ľudí, ktorá do veľkej miery vykazuje všetkých týchto päť znakov. Takýto
vzťah použijem ako východisko kategorizácie vzťahov a nazvem ho<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;"><br /></span></span>
<span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Ideálne
klasický vzťah</span></strong><span lang="SK"> – je spôsob cítenia a správania medzi dvoma partnermi
deklarujúcimi navonok svoj vzťah, hovoria o sebe ako o „zadaných“,
prípadne sú aj zasnúbení či zosobášení. Jeden od druhého očakávajú a vyžadujú a
u seba dodržujú exkluzivitu v mnohých znakoch a funkciách vzťahu,
hlavne sexe a romantických pocitoch. Cítia sa jeden k druhému pripútaní,
zaviazaní. Počítajú jeden s druhým a so svojim vzťahom v budúcnosti,
vo svojich každodenných aj dlhodobých plánoch. Navzájom sa milujú, sú zviazaní
históriou a všetkým, čo okolo seba vytvorili a spojili. Trávia spolu čas, majú
spoločné aktivity, debaty a v neposlednom rade žijú pravidelným sexuálnym
životom.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">** Dlhoročné
manželstvo (partnerstvo)** – od ideálne klasického vzťahu sa odlišuje tým,
že u partnerov po čase vyprchajú romantické pocity a sexuálna
príťažlivosť, čoho následkom je aj strata sexuálnej funkcie vzťahu. Zvyčajne sa
však v partneroch vyvinú pocity a funkcie pripomínajúce najlepších
priateľov, čo spolu so zachovanou exkluzivitou znamená, že vzťah
pokračuje ďalej.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Tento ideálne
klasický vzťah, ktorý prípadne pretrvá a premení sa na dlhoročné partnerstvo,
naozaj často existuje, pretože u väčšiny ľudí je <strong>tendencia</strong>
(a pravdepodobne aj dispozícia) <strong>takýto vzťah realizovať</strong>.
Jedným z dôvodov tejto tendencie je <strong>spoločenský tlak</strong>, či
už internalizovaný alebo neinternalizovaný. Druhým dôvodom je <strong>príťažlivosť
predstavy vzťahu bez komplikácií,</strong> ktorý dokonale napĺňa potreby
partnerov a je v súlade s ich emóciami, životnými plánmi a osobnými
preferenciami.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Avšak
v spoločenskej realite často existujú <strong>prekážky</strong>
v realizácii tejto predstavy. Tieto prekážky môžu byť <strong>subjektívne</strong> –
človek má <strong>iné predstavy</strong> a preferencie ako je ideálne klasický
vzťah, alebo <strong>objektívne</strong> – človek by volil takýto vzťah,
ale <strong>nie je schopný nájsť partnera</strong> zdieľajúceho jeho predstavy
a prejavujúceho záujem o vzťah s ním. Človek má v takejto
situácii dve možnosti, buď voliť konanie smerujúce k neexistencii
akéhokoľvek partnerského vzťahu, alebo vytvorenie vzťahu, ktorý sa odlišuje od
ideálne klasického vzťahu. Za najsprávnejšie a najbežnejšie riešenie sa
považuje<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;"><br /></span></span>
<span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Nezadanosť</span></strong><span lang="SK"> – je to stav, ktorý
by mal byť presným protikladom ideálne klasického vzťahu. Definuje sa skôr
negatívne, absenciou interakcií s inými osobami, ktoré by mali známky
partnerského vzťahu. Hlavne je to absencia formálnosti, záväznosti a
exkluzivity. Bežne sa však za nezadanosť môže považovať aj vzťah, v ktorom sú
znaky citovosti a funkčnosti. Napríklad človek, ktorý je do niekoho zamilovaný,
avšak nič iné ich nespája, sa považuje za nezadaného.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Druhou
možnosťou, ktorá sa stáva spoločensky viac akceptovanou a zrejme aj viac
praktizovanou, je <strong>vzťah výrazne sa odlišujúci od ideálne klasického
vzťahu</strong>. Je to situácia, kedy človek radšej volí spôsob existencie
napĺňajúci jeho potreby lepšie, ako klasický vzťah, alebo za daných podmienok <strong>napĺňajúci
jeho potreby najlepšie z možných variánt</strong>, aj keď by za iných
podmienok volil niečo iné. Pomerne bežnou formou takéhoto vzťahu sú tzv.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;"><br /></span></span>
<span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Kamaráti
na sex</span></strong><span lang="SK"> – (ne)vzťah, ktorí ľudia volia v situácii, kedy nechcú, nemôžu,
alebo nedokážu mať klasický vzťah, ale cítia potrebu pravidelnej sexuálnej či
intímnej aktivity. Je to riešenie, kedy človek pred abstinenciou a promiskuitou
volí stáleho sexuálneho partnera, niekedy z radov kamarátov či priateľov,
niekedy úplne novú osobu. Dá sa charakterizovať absenciou formality (ktorá
často zachádza do opačného extrému – utajovania danej formy vzťahu),
záväznosti a citovosti. Zachováva si však väčšinou veľkú mieru exkluzivity
(ktorej preferencia je jedným z možných faktorov vzniku takéhoto vzťahu) a
funkčnosti v iných aspektoch (kamarátstvo).<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Doteraz bola reč
o vzťahoch, v ktorých vystupujú dve osoby v rovnakej pozícii,
čiže ktoré sú <strong>symetrické</strong>. Často sa však vyskytujú situácie,
kedy sa znaky vzťahu, čiže správanie, očakávania, pocity, prežívanie a
napĺňanie potrieb, u partnerov navzájom líšia, takéto vzťahy sú <strong>asymetrické</strong>.
V takomto prípade je jednoduchšie nepopisovať vzťah, ale situáciu
jednotlivca. Typickým príkladom môže byť<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">** Zamilovaný
kamarát (platonická láska)** – je to človek vo vzťahu, ktorý nespĺňa
formálne, ale spravidla spĺňa určité funkčné znaky. Človek je s osobou, do
ktorej je zamilovaný, kamarát, alebo blízky priateľ, trávia spolu čas, majú
spoločné aktivity, avšak spravidla nie sex. Zo strany zamilovaného máva takýto
vzťah často aj znaky exkluzivity. Nechce a ani si nevie predstaviť, že by
miloval niekoho iného, alebo mal s niekým iným sex. Druhá strana môže a
nemusí o očakávaniach, pocitoch a prežívaní zamilovaného kamaráta vedieť a
podľa toho sa správa. Niekto sa rozhodne priateľstvo obmedziť a vyvolať tak
stratu záujmu, niekto ho úplne ukončí a niekto sa pokúša, aby pokračovalo
nezmenené ďalej, poprípade situáciu druhej strany zneužíva.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Niektoré znaky
vzťahu bývajú spravidla exkluzívne (zamilovanosť, formálnosť), iné môžu byť za
určitých okolností <strong>viac či menej exkluzívne</strong> (funkčnosť,
napríklad sex), a iné sú prakticky vždy neexkluzívne (mnohé aspekty funkčnosti,
spravidla tie, ktoré sa spájajú rovnako s partnerským vťhom ako
s kamarátstvom).<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Táto <strong>neexkluzivita
v spojení s asymetriou</strong> umožňuje často existenciu rôznych
atypických vzťahových polynómov. Pomerne známym prípadom je tzv.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;"><br /></span></span>
<span style="color: white;"><strong><span lang="SK">Otvorený
vzťah</span></strong><span lang="SK"> – stav človeka v takomto vzťahu sa od stavu v klasickém
vzťahu odlišuje spravidla len neexkluzivitou v určitých funkciách, a to
v intimite a sexualite. Avšak ostáva pri ňom formalita, záväznosť a
citovosť. Tie však môžu mať o niečo iné podoby. Je to spôsobené tým, že
jedným z dôvodov vzniku takéhoto vzťahu je zmena v pocitoch
partnerov, ktorí začínali v klasickom vzťahu. Pred zánikom vzťahu po
vyprchaní romantickej zamilovanosti, alebo pred vzťahom bez sexu po zániku
sexuálnej príťažlivosti zvolili možnosť, pri ktorej si vzťah zachováva všetky
znaky a funkcie až na exkluzivitu v sexe, ktorej absencia im umožňuje
napĺňať si stále existujúce potreby mimo vzťahu. Iným dôvodom pre vznik
takéhoto vzťahu je ich uvedomovanie si neschopnosti (možno len v danom
období života) byť verný jedinému sexuálnemu partnerovi, avšak nechcú viezť
promiskuitný život bez stáleho partnera. Takýto vzťah býva často oveľa
stabilnejší ako klasický vzťah, pretože nevytvára toľko konfliktných situácií,
kedy si človek musí vyberať „medzi vzťahom a voľnosťou“. Vzťah mu poskytuje
veľa hodnotných vecí, ale to, čo mu poskytnúť nemôže, si nahrádza inak.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Okolnosťou,
ktorá vytvára podmienky pre vznik atypických vzťahov, je okrem iného iná než
hetero<strong>sexuálna orientácia jednotlivca</strong>, či jeho obdobie
v živote, kedy si touto orientáciou nie je istý, poprípade iná spoločensky
nie celkom akceptovaná preferencia (napríklad sexuálna deviácia). Častým
príkladom je<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">** Gay muž
(lesba, bisexuál) v hetero manželstve** je to človek, v ktorom jeho
orientácia a okolité prostredie vytvára potrebu či nutnosť (dve často ťažko
odlíšiteľné veci) byť zároveň v zdanlivo klasickom vzťahu, a zároveň mať
jednoho alebo viac sexuálnych partnerov, či už náhodných a jednorázových, alebo
charakteru kamarátov na sex. Často pritom býva ešte platonicky zamilovaný do
inej osoby, alebo má takmer klasický vzťah, až na to, že ho tají. Manželstvo
môže zdanlivo a často aj skutočne napĺňať všetky znaky a funkcie, ale
v prípade čistého homosexuála v ňom bude chýbať láska a do veľmi
veľkej miery aj sex a intimita. Takýto vzťah však môže jednému, prípadne aj
obom (niekedy o tomto stave vie aj druhý partner) do veľkej miery napĺňať
ich potreby, aj keď so sebou nesie veľa rizík spôsobených hlavne veľkou mierou
neúprimnosti a zavádzania.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Ešte zložitejší
polynóm môže vzniknúť, keď si je <strong>človek neistý svojou sexualitou,
predstavami o ideálnom stave a v inak zložitom životnom období</strong>.
Príkladom je ** Bisexuál (bicurious) vo voľnom vzťahu s mužom, kamarátom
na sex a zamilovaný do kamarátky** – vysvetlenie asi nevyžaduje, len
uistenie, že aj takéto prípady existujú.<o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Počas všetkých
týchto úvah, a hlavne počas ich prežívania a aplikácie, som prišiel
k názoru, že neexistuje objektívne dobrý ideálny vzťah. Existuje toľko
ideálnych spôsobov akým človek môže prežívať svoje city a sexualitu, napĺňať
svoje životné potreby a existovať v spoločnosti, koľko je na svete ľudí. <strong>Každý
má svoje vlastné hodnoty a predstavy a potreby, a preto je správny ten vzťah,
ktorý mu prináša čo možno najväčšie uspokojenie a ktorým čo najmenej ubližuje
ostatným ľuďom.</strong><o:p></o:p></span></span><br />
<span lang="SK"><span style="color: white;">Autor: <a href="http://brvnistan.blog.sme.sk/">Daniel Brvnišťan </a><o:p></o:p></span></span><br />
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Fronémahttp://www.blogger.com/profile/14242927038738976424noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-21170840533072182262012-03-19T00:00:00.000+01:002016-03-15T13:32:22.616+01:00Praktické zvládání žárlivosti<span style="color: white;"><br /></span>
<h3 style="margin-left: 0cm; mso-list: none; tab-stops: 35.4pt; text-indent: 0cm;">
<span style="font-size: 16.0pt;"><span style="color: white;">1: O povaze žárlivosti<o:p></o:p></span></span></h3>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Žárlivost je zvláštní v tom, že jde o emoci
vycházející z jiných emocí. Jejím kořenem je často nejistota, myšlenka, že
vztah s naším partnerem není stabilní. Původcem může být také strach ze ztráty,
strach z toho, že nás někdo nahradí a podobně.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;"> K účinnému vypořádání se se žárlivostí
je proto potřeba vystopovat jejího původce a identifikovat emocionální reakce,
ze kterých vychází. To je pravděpodobně ten nejdůležitější krok k vyřešení
problémů se žárlivostí a pocity nejistoty a zároveň jeden z nejobtížnějších,
protože se neobejde bez radikální a naprosto upřímné sebereflexe a vůle
prozkoumat a pochopit nepříjemné, nepohodlné emoce.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; tab-stops: 10.7pt;">
<br /></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; tab-stops: 10.7pt;">
<b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;"><span style="color: white;">Nástroje
pro pochopení žárlivosti<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Nejprve identifikujte události, které ve vás spouštějí
pocity žárlivosti nebo nejistoty. Mějte na paměti, že spouštěč vedoucí k
žárlivé reakci není totéž co příčina žárlivé reakce. Spouštěče jsou události
nebo situace, které vyvolávají pocit žárlivosti; příčina leží hlouběji, v
jiných emocích.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Doplňte následující větu: „Nelíbí se mi, když můj partner
dělá X, protože když můj partner dělá X, potom ________________.“ Buďte
upřímní! Určete, jaké strachy a pochybnosti ve vás vyvolává něčí chování, které
spouští žárlivost. Čeho se nejvíc bojíte? Co zlého se podle vás stane, pokud
váš partner bude dělat to, co ve vás vyvolává žárlivou reakci? (Dejte si na
čas. Není od věci zkusit si svoji reakci opravdu zapsat. Pokud cítíte konflikt
nebo směs emocí, zapište každou z nich a zkuste uchopit podstatu toho, co
přesně cítíte, když váš partner dělá ty věci, na které žárlíte.) Často už tím,
že svoje strachy konkrétně pojmenujete, oslabíte jejich moc.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Teď zkuste jít ještě hlouběji: Proč myslíte, že se vám toto
děje? Jsou ty strachy odůvodněné? Jaké pocity z toho má váš partner? Promluvte
si s partnerem o tom, co si myslíte, že se stane, když bude dělat věci, které u
vás způsobují nejistotu nebo žárlivost.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Potenciální úskalí<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Strach, žárlivost, nejistota a podobné emoce se
vždy budou snažit ospravedlnit svojí existenci a přesvědčit vás, že jsou
oprávněné. Emocionální realita, kterou kolem vás vytvoří, deformuje a ovlivní
váš pohled na svět. Emoce nám totiž vždycky připadají odůvodněné, i když
nejsou. Nevěřte tomu, že vaše pocity vždycky mluví pravdu. Vytáhněte je na
denní světlo a kriticky prozkoumejte.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Když rozebereme svoje představy o tom, co se
stane pokud náš partner bude dělat věci, které v nás vzbuzují žárlivost,
nejčastěji zjistíme, že to, čeho se bojíme, ve skutečnosti neexistuje.
Uvědomovat si to rozumem sice neodstraní nepříjemné pocity, ale poskytne vám to
informaci o tom, z čeho tyto pocity pramení.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Ujasněme si jednu věc. Samozřejmě, že žárlivost
není pokaždé iracionální a nemusí být vždy nepodložená. Pokud vás partner v
minulosti podvedl nebo nějak narušil vaši důvěru, je zcela na místě cítit, že k
vám nemusí být úplně upřímný a nemusí dělat to, co tvrdí, že dělá. Užitečná
žárlivost – taková, která představuje oprávněný varovný signál upozorňující na
problém ve vztahu – to je úplně jiný druh žárlivosti než žárlivost iracionální.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Rozeznat je od sebe často není úplně snadné,
protože emocionální reakce mají tendenci se ospravedlnit za každou cenu a
dokážou ovlivnit způsob, jakým vnímáte svět.<o:p></o:p></span></span></div>
<h3 style="margin-left: 0cm; mso-list: none; tab-stops: 35.4pt; text-indent: 0cm;">
<span style="font-size: 16.0pt;"><span style="color: white;">2: Jak rozebrat žárlivost, strach a nejistotu<o:p></o:p></span></span></h3>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Podrobíte-li žárlivost kritickému zkoumání,
často odhalíte, že pod povrchem se skrývají jiné pocity. Nastal čas pustit se
do nich, protože ony tvoří skutečné kořeny problému.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Vraťte se k větě „Nelíbí se mi, když můj
partner dělá X, protože když můj partner dělá X, potom ________________.“ Čím
jste vyplnili prázdné pole? Co to vypovídá o vašich předpokladech? Nenaznačuje
to něco o tom, jak vnímáte vztah s vaším partnerem? Informace o vašich
předpokladech a myšlenkách spojených se vztahem – zvlášť těch nevyslovených,
skrytých, podvědomých – poskytnou návod k tomu, jak se vypořádat s příčinami, s
kořeny žárlivosti.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; tab-stops: 10.7pt;">
<br /></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; tab-stops: 10.7pt;">
<b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;"><span style="color: white;">Nástroje pro rozbor žárlivosti<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"> Udělejte si
seznam skrytých předpokladů. Utkvělých myšlenek, které se skrývají za vašimi
obavami.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Řekněme, že si například uvědomím, že „nemám
rád/a, když můj partner přede mnou líbá někoho jiného, protože dotyčná osoba
může líbat lépe než já. Pokud dotyčný/á líbá lépe než já, možná je také lepší v
posteli. Pokud tomu tak je a ta osoba je lepší v posteli než já, můj partner
může dát této osobě přednost přede mnou. Pokud můj partner dá přednost té osobě
přede mnou, znamená to, že mě opustí.“<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Tento hypotetický příklad ukazuje několik
podvědomých předpokladů (z nichž některé jsou velmi hluboko ukryté), tvořících
součást mých představ o vztazích. Jsou tyto předpoklady pravdivé? Co jsou zač?
V tomto případě může seznam nevyřčených předpokladů vypadat následovně:<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; mso-list: l0 level2 lfo2; tab-stops: 10.7pt list 54.0pt; text-indent: 0cm;">
<!--[if !supportLists]--><span style="color: white;"><span style="font-family: Symbol; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-fareast-font-family: Symbol;">-<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-stretch: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;">Můj partner je se mnou proto, že ho dokážu
uspokojit v posteli.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; mso-list: l0 level2 lfo2; tab-stops: 10.7pt list 54.0pt; text-indent: 0cm;">
<!--[if !supportLists]--><span style="color: white;"><span style="font-family: Symbol; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-fareast-font-family: Symbol;">-<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-stretch: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;">Pro mého partnera je důležité, jaký je kdo v
posteli.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; mso-list: l0 level2 lfo2; tab-stops: 10.7pt list 54.0pt; text-indent: 0cm;">
<!--[if !supportLists]--><span style="color: white;"><span style="font-family: Symbol; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-fareast-font-family: Symbol;">-<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-stretch: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;">Pokud bude někdo lepší v posteli než já, můj
partner už nebude chtít mít sex se mnou.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; mso-list: l0 level2 lfo2; tab-stops: 10.7pt list 54.0pt; text-indent: 0cm;">
<!--[if !supportLists]--><span style="color: white;"><span style="font-family: Symbol; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-fareast-font-family: Symbol;">-<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-stretch: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;">To, jaký/á jsem v posteli je něco, co nelze
změnit. Někdo, kdo je lepší v posteli než já, bude vždycky lepší než já. Já to
nemůžu nijak ovlivnit. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; mso-list: l0 level2 lfo2; tab-stops: 10.7pt list 54.0pt; text-indent: 0cm;">
<!--[if !supportLists]--><span style="color: white;"><span style="font-family: Symbol; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Symbol; mso-fareast-font-family: Symbol;">-<span style="font-family: 'Times New Roman'; font-size: 7pt; font-stretch: normal;"> </span></span><!--[endif]--><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;">Pokud můj partner potká někoho, kdo ho
dokáže lépe uspokojit v posteli, už mě nebude potřebovat.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"> Prozkoumejte
tyto předpoklady jeden po druhém. Přijdou vám oprávněné? Jsou pravdivé? Opravdu
jim věříte? Co na ně říká váš partner?<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Není vyloučeno, že zjistíte, že některý nebo
některé z nich pravdivé jsou. Na tomto světě existují lidé, kteří zakládají své
vztahy na sexu; jsou i tací, kteří si vyberou partnera, se kterým si víc užijí
v posteli, a toho druhého opustí.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Pokud se ale ukáže, že tyto předpoklady jsou
pravdivé a platné, nabízí se jiná otázka: Opravdu chcete být v takovém vztahu?
Jakou hodnotu takový vztah má, pokud je váš partner s vámi jenom kvůli sexu? To
je to, co chcete, nebo jste jednoduše ve vztahu proto, že se bojíte být sami?<o:p></o:p></span></span></div>
<div style="border-bottom: double gray 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: double gray .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 0cm 0cm;">
<div class="Vodorovnra">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Strach ze samoty<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif;"><span style="color: white;">Strach ze
samoty je asi jedním z nejobtížněji překonatelných závaží ve vztahu. Často se
zakládá na představě, že váš současný partner je někdo, s kým musíte za každou
cenu být; pokud z jakéhokoli důvodu přijdete o tento vztah, už nikdy nebudete
mít žádný další. Díky těmto obavám může být velmi obtížné dokázat si říct o to,
co ve vztahu chcete (ze strachu, že váš partner vás opustí, pokud po něm budete
chtít příliš), a jakákoli jiná nejistota či obava se díky nim zdá ještě
zoufalejší a hůř snesitelná (protože pokud vám tento vztah nevyjde, už
nenajdete v životě další štěstí).<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif;"><span style="color: white;">Překonat strach
ze samoty je nezbytným krokem na cestě k pocitu bezpečí. Pokud nedokážete
důvěřovat sami sobě, že dokážete být šťastní i bez vašeho současného vztahu, je
pro vás mnohem těžší cítit se bezpečně v něm.<o:p></o:p></span></span></div>
<div style="border-bottom: double gray 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: double gray .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 0cm 0cm;">
<div class="Vodorovnra">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Většinou to je ale tak, že když vytáhnete na
světlo předpoklady, ze kterých vychází vaše žárlivost, zjistíte, že jsou
naprosto nepodložené. U příkladu, který jsme si ukázali, je hned několik
předpokladů, které pravděpodobně nejsou pravdivé: za prvé, že dotyčná osoba je
„lepší“ v posteli než vy (i naprosto identický sexuální styk se dvěma různými
partnery jsou dvě zcela odlišné zkušenosti, neexistuje způsob jak porovnat sebe
a někoho jiného); za druhé, že jediný důvod, proč s vámi váš partner je,
spočívá v tom, že ho uspokojujete sexuálně; za třetí, že nemůžete žádným
způsobem ovlivnit, jak uspokojujete svého partnera v posteli; a za čtvrté, že
kvůli něčemu takovému se váš partner rozhodne vás opustit.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Toto je pouze hypotetický příklad, vaše
zkušenosti s vlastními emocionálními reakcemi mohou být jiné. Stejný proces lze
nicméně použít i na vaše zkušenosti. Jsou nevyslovené předpoklady skryté za
vašimi obavami oprávněné? Dokážete rozebrat svoje obavy a podívat se, z čeho
jsou složené? Mají tyto strachy nějakou podstatu? Je v nich pravda nebo ne?<o:p></o:p></span></span></div>
<h3 style="margin-left: 0cm; mso-list: none; tab-stops: 35.4pt; text-indent: 0cm;">
<span style="font-size: 16.0pt;"><span style="color: white;">3: Vytvoření náhrady<o:p></o:p></span></span></h3>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Pokud jste došli až sem, už jste skoro u cíle.
Pokud jste si uvědomili, z čeho vaše žárlivost ve skutečnosti pramení, a
podrobili tyto skryté předpoklady poctivému rozboru, získali jste nad svojí
žárlivostí obrovskou moc. Dalším krokem k totálnímu vítězství je vytvoření
nových myšlenek, ke kterým se můžete uchýlit pokaždé, když cítíte, že začínáte
žárlit.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Postup je následující: Ke všem skrytým
domněnkám vytvořte pravdivý protiargument. Něco, co můžete postavit vedle svého
strachu a říct si: „Ne, to čeho se bojím není ve skutečnosti pravda, protože
________.“ Jsou to konkrétní podložené myšlenky, na které si můžete vzpomenout
vždy, když se začne probouzet žárlivost nebo nejistota.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText">
<br /></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; tab-stops: 10.7pt;">
<b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;"><span style="color: white;">Nástroje pro odstranění strachu a nejistoty<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Vraťte se k seznamu předpokladů, ze kterých vznikají vaše
obavy. Na jeho základě vytvořte paralelní seznam faktů, které usvědčují tyto
předpoklady z nepravdivosti.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">V našem případě by tento seznam vypadal asi
takto:<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Předpoklad</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">: Můj partner je se
mnou proto, že ho/ji dokážu uspokojit v posteli. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Fakt</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">: Můj partner se mnou
není proto, že ho/ji dokážu uspokojit v posteli, ale proto, že jsem přínosem
pro jeho/její život. Je se mnou proto, že mám kvality, které má rád/a a
obdivuje je. Můj partner je se mnou proto, že mě miluje. Této lásce můžu věřit
a můžu věřit tomu, že se mnou můj partner chce být pro to, kým jsem, ne pro to,
jak líbám nebo souložím.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Předpoklad:</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"> Pro mého partnera je
důležité, jaký je kdo v posteli. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Fakt:</span></b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"> Pro mého partnera může
být důležité, co někdo jiný dělá v posteli, ale to nemá vůbec nic společného se
mnou. Pro mého partnera jsem já důležitý/á také. Moje hodnota pro mého partnera
nezávisí na ničem, co je mimo mě. Moje hodnota nespočívá v tom, jaký/á jsem v
posteli. Můj partner si může užívat čas strávený s někým jiným, ale to nijak
nedevalvuje hodnotu, jakou pro něj má čas strávený se mnou.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">A tak dále. Pokud to bude potřeba, sedněte si
se svým partnerem a váš seznam si spolu projděte. Ačkoli vám to může připadat
hloupé, pomáhá i když si sepíšete paralelní seznam faktů a budete ho (obrazně
či doslova) nosit stále u sebe.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Takový seznam představuje mocný nástroj,
protože vaše žárlivost nezmizí za den; bude se, tak jako živá bytost, snažit
přežít. Kdykoli pocítíte emocionální reakci, která se vám nelíbí a kterou
nechcete, je šikovné mít po ruce seznam důvodů, proč je tato reakce
neopodstatněná.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div style="border-bottom: double gray 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: double gray .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 0cm 0cm;">
<div class="Vodorovnra">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Hodnota osoby<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif;"><span style="color: white;">Pastí,
do které se můžete lehce chytit, když zkoumáte svoje emoce a hledáte důvody,
proč jsou vaše nejistoty a strachy nepodložené, je víra v to, že si vás partner
cení a miluje pro to, co děláte, ne pro to, kým jste. Nebezpečí takových
domněnek spočívá v tom, že můžou vést k myšlence, že pokud někdo jiný dělá
tytéž věci lépe než vy, váš partner ho bude chtít postavit na vaše místo.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif;"><span style="color: white;">Pravda
je taková, že lidé nejsou nahraditelní. I pokud někdo jiný sdílí všechny vaše
zájmy, dělá všechny věci, co děláte vy, a chová se ve vztahu stejně jako vy, vy
jste stále jedineční. Vaše hodnota spočívá ve věcech, které jsou pro vás
unikátní; ta samá zkušenost prožitá se dvěma různými lidmi znamená dvě rozdílné
zkušenosti. Nikdo vás nemůže nahradit, dokonce ani nikdo, kdo dělá vše přesně
jako vy – protože to, co vás dělá zvláštním, je to, kdo jste jako individuum.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif;"><span style="color: white;">Nehledejte
proto svou jedinečnost ve věcech, které jsou mimo vás; nepředpokládejte, že
„jsem zvláštní proto, že se mnou můj partner dělá to a to“ nebo „jsem zvláštní
proto, že jenom já vím to a to o mém partnerovi“. Představa výlučnosti závislá
na věcech, které jsou mimo vás, může snadno vést k pocitu nejistoty, protože
pokud někdo jiný začne dělat tytéž věci, přestanete se cítit zvláštní. Naopak
pocit jedinečnosti vycházející zevnitř vás samých je něco, vám nikdo nemůže
vzít.<o:p></o:p></span></span></div>
<div style="border-bottom: double gray 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: double gray .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 0cm 0cm;">
<div class="Vodorovnra">
<br /></div>
</div>
<h3 style="margin-left: 0cm; mso-list: none; tab-stops: 35.4pt; text-indent: 0cm;">
<span style="font-size: 16.0pt;"><span style="color: white;">4: Nové mechanismy <o:p></o:p></span></span></h3>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Emocionální reakce jsou naučené, a tak jako
všechno naučené se posilují praxí. Platí to i pro žárlivost a pocit nejistoty.
Člověk se stává žárlivějším a nejistějším, čím víc se žárlivosti a nejistotě
poddává, a naopak. Čím častěji zkouší být sebevědomý a sebejistý, tím
sebejistější a sebevědomější se stává.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Posledním krokem k jistějšímu a méně žárlivému
přístupu ke vztahům je procvičovat pocit jistoty. Čím víc se chováte jako
člověk, který si je sám sebou jistý a cítí se bezpečně, tím víc se takovým
člověkem stáváte. Zní to až příliš jednoduše, ale ve skutečnosti jde o extrémně
účinnou techniku. Vnitřní postoje si osvojujeme stejným způsobem, jakým
získáváme dovednosti, například hru na piáno.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Všechny čerstvé dovednosti nám zprvu připadají
velmi neohrabané, nepříjemné a nepřirozené. Je jedno, o jaký druh dovednosti se
jedná; když se poprvé učíte jezdit na kole nebo hrát na piáno, cítíte se velmi
nepříjemně.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Totéž platí pro učení se novým postojům. Pokud
jste zvyklí uvažovat o sobě jako o žárlivém člověku, pokud sama sebe popisujete
jako žárlivého/žárlivou, pak posilujete svoji schopnost žárlit. Obdobně kdykoli
se otevřete myšlenkám nebo pocitům, které říkají, že nejste dost dobří, nebo že
s vámi váš partner ve skutečnosti nechce být, posilujete svoji nejistotu.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Posilování jistoty a sebevědomí vede k tomu, že
se jistým a sebevědomým stáváte.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText">
<br /></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; tab-stops: 10.7pt;">
<b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;"><span style="color: white;">Nástroje k obnovení pocitu bezpečí<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"> Začněte
zkoumáním mentálních návyků, které aktuálně máte. Když vidíte svého partnera s
někým jiným, vede to přirozeně k myšlence „hm, tenhle člověk je mnohem
přitažlivější než já, mému partnerovi se určitě líbí víc“? Takovýto zlozvyk
posiluje nejistotu.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Za druhé se podívejte na chování, ke kterému tyto navyklé
úvahy vedou. Nejběžnějším způsobem, jakým se lidé pokoušejí vypořádat se
žárlivostí, je snaha ovládat chování jejich partnera a vyhnout se tak
konfrontaci se situacemi, které spouštějí jejich žárlivou reakci. Spouštěč ale
není příčina; pokud nebyla odstraněna příčina, ze které žárlivost vychází, pak
žárlivost i nadále existuje, pouze zůstává skrytá. Zbavit se žárlivosti znamená
opustit myšlenku, že jediným způsobem, jak se jí zbavit, je ovlivnit partnerovo
chování tak, aby nedělal věci, které ji v nás vyvolávají.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"> K tomu je
potřeba hodně odvahy. Vyžaduje to vědomé vystavení se tomu, co v nás probouzí
žárlivost; a když už jste po krk v aligátorech, jak říká jisté přísloví, je
sakra těžké vzpomenout si, že vaším úkolem bylo vysušit bažinu! Žárlivost je
nechutně nepříjemný pocit a nutí vás udělat cokoli pro to, aby ten pocit
přestal, teď hned. Jednou pro vždy s ní skoncovat znamená dokázat se jí
postavit a to znamená přestat před ní utíkat.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="color: white;"><span style="font-family: "Arial Unicode MS",serif; font-size: 14.0pt; mso-ascii-font-family: Arial; mso-bidi-font-family: Arial; mso-fareast-font-family: "Arial Unicode MS";">・</span><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;">Dalším obvyklým způsobem, jak se lidé snaží vyřešit žárlivost,
je tzv. „strukturální “ řešení. Spočívá v tom, že definujeme vztah tak, abychom
regulovali výskyt žárlivosti. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Tři nejtypičtější strukturální přístupy k
omezení žárlivosti jsou: model „<b>primární/sekundární
partner</b>“ („Nebudu žárlit, když budu vědět, že si mě můj protějšek zvolil za
primárního partnera, já jsem číslo jedna, můj vztah s ním je ten 'skutečný'
vztah, všichni ostatní jsou na druhém místě po mně.“), dále model „<b>společná známost</b>” („Nebudu žárlit,
pokud budeme oba chodit s tím samým člověkem, protože když můj partner bude
spát s někým jiným než se mnou, nebudu se muset cítit vyřazeně nebo nejistě,
protože já s tím člověkem spím taky!“); a do třetice „<b>omezení partnerova výběru pohlaví</b>“ (což může mít dvě podoby: „Osoba
opačného pohlaví, než jsem já, může partnerovi nabídnout něco, co já nemůžu,
proto je OK, pokud má můj partner milence stejného pohlaví jako jsem já,
protože nedokážou nic, co bych nedokázal/a já. Nesmí ale mít nic s osobami,
které nemají stejné pohlaví jako já, protože mu můžou dát něco, co já
nedokážu.“ anebo „Osoba opačného pohlaví než já pro mě nepředstavuje hrozbu,
protože věci, které s touto osobou zažije, nemůžou nahradit to, co zažívá se
mnou; tím pádem je OK, pokud můj partner má milence opačného pohlaví než jsem
já, protože ti mě nemůžou nahradit. Nesmí ale mít milence stejného pohlaví jako
já, protože ti mě můžou ohrozit.“)<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Všechny tři strukturální přístupy mohou
některým lidem připadat funkční, ale vycházejí z chybných předpokladů: že
žárlivost je logická a funguje racionálně, a že lidé jsou navzájem zaměnitelní.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Obtížnější, méně pohodlný, zato odvážnější
přístup vypadá následovně: „Pokud můj partner dělá věci, které ve mně spouštějí
žárlivost, pak žárlím a cítím se ohroženě a nejistě, ale vím, že tyto pocity
nejsou pravdivé. Můžu si vybrat. Můžu se snažit žárlivosti vyhnout, nebo se
můžu chovat jako člověk, který si je jistý sám sebou a je sebevědomý, a věřit
tomu, že se můj partner o mě postará.“<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Rozhodnout se jednat sebevědomě a sebejistě, i
když se sebejistě a sebevědomě necítíte, je jedna z nejtěžších věcí na světě –
alespoň napoprvé.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Jak se to dělá?<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Zjistěte, co spouští vaši žárlivost, a nechejte
svého partnera, aby to dělal.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Předpokládejme, tak jako u našeho hypotetického
příkladu, že žárlíte, když před vámi váš partner líbá někoho jiného. Pochopili
jste, že tato žárlivost pramení ze strachu, že vás nahradí někdo jiný. Výborně,
ale to samo o sobě nestačí. Zbývá ještě rozhodnout se jednat jako člověk, který
si je jistý sám sebou a cítí se ve vztahu bezpečně, jako člověk, který nežárlí.
A to znamená říci svému partnerovi: „Je v pořádku, když přede mnou líbáš někoho
jiného.“<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Když se chystáte udělat to poprvé, vaše
žárlivost na vás začne křičet a bude se snažit vás přesvědčit, že se blíží
konec světa. Udělejte to i tak. Opřete se o fakta, která vyvracejí vaše falešné
předpoklady a obavy, a důvěřujte svému partnerovi.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Když to uděláte, stane se něco magického. Vaše
obavy a žárlivosti vám začnou připadat o dost menší a bezvýznamnější. Když to
uděláte podruhé, bude to snazší; napotřetí si začnete říkat, jak vám to kdy
mohlo připadat jako nějaký problém.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoBodyText">
<br /></div>
<div class="MsoBodyText" style="margin-left: 1.05pt; tab-stops: 10.7pt;">
<b><span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt; mso-bidi-font-family: Mangal; mso-fareast-font-family: Arial;"><span style="color: white;">Nakonec máte vždycky na výběr<o:p></o:p></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Vaše žárlivost a nejistota jsou věci, které
jste schopni rozumem pochopit. A hlavně: máte schopnost zvolit si, co uděláte,
bez ohledu na to, co cítíte. Jste zodpovědní za svoje činy i jejich důsledky.
Bez ohledu na to, jak moc se cítíte nejistí nebo ohrožení, vždycky máte možnost
volby. Rozhodnutí vycházející z pocitu nejistoty posilují pocit nejistoty;
rozhodnutí, která jdou proti nejistotě, ji oslabují.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Jsem člověk, který věří v moc pozitivní
afirmace. Rozhodnutí chovat se tak, jak se chová sebevědomý a sebejistý člověk,
vede k tomu, že se takovým člověkem stáváte. Existuje mnoho nástrojů, které vám
mohou pomoci se takto rozhodovat, ale vaši práci za vás tyto nástroje nakonec
neudělají; v určitém bodě je nezbytné, abyste se začali rozhodovat sami a za
svým rozhodnutím si stáli. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Rozhodnutí chovat se sebevědomě a sebejistě
tváří v tvář žárlivost je obtížné a nepříjemné. <o:p></o:p></span></span></div>
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-indent: 35.4pt;">
<span style="font-family: "Arial",sans-serif; font-size: 14.0pt;"><span style="color: white;">Nicméně je to volba, která stojí za to.<o:p></o:p></span></span></div>
<span style="color: white;"><br /></span>
<span style="color: white;"><br /></span>
<span style="color: white;"><b>Autor/Zdroj</b>: Franklin Veaux (<a href="https://www.morethantwo.com/wp-content/uploads/2014/09/practicaljealousy.pdf">Practical Jealousy Management</a>)</span>Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/06185578524816634625noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-92076336077080430002011-01-16T00:00:00.000+01:002015-12-28T18:45:51.979+01:00Poly - Mono Dialog<i>Následuje skutečný dialog mezi osobou, která se identifikuje jako monogamní, ale jejíž partner je polyamorický, a mnou. Monogamní osoba se v tomto rozhovoru pokoušela pochopit filozofii polyamorie a já věřím, že tahle výměna názorů poskytuje vhled jak do polyamorického, tak monogamního pohledu na svět.</i><br />
<br />
<i>I když tento dialog nemusí být definitivní odpovědí jak postavit funkční mono-poly vztah, tak je podle mého cenný, protože nabízí pohled jak monogamních, tak polyaomorických lidí.<br />
<br />
Její část konverzace je odsazená, moje normální. Jména a další osobní informace byly na její žádost odstraněny.</i><br />
<hr /><br />
<blockquote class="tr_bq">Můj přítel na mě vybalil tu poly záležitost a já myslím, že jsem naprosto mono. Je to neuvěřitelně bolestivé. Ptám se sama sebe, jak to sakra vydržet? Tvoje obecné návrhy jsou rozumné, ale co když si z celého toho poly konceptu chceš jen lehnout do rakve a umřít? Co když se díky další osobě vnucené do tvého vztahu cítíš znásilněná, protože sis nevybrala, že tuto zvláštní část svého života budeš sdílet s tou třetí osobou? Co uděláš, když ten tvůj má sotva čas pro tebe a teď chce dělit svoji pozornost mezi tebe a někoho jiného? Co uděláš, když ti tvůj partner řekne, že ho dusíš a buď akceptuješ, že je poly, nebo tě nechá? Co uděláš, když ti partner řekne, že se do někho zabouchl a cítí, jako by zahazoval všechno, co má s tebou, protože, no, prostě to cítí?</blockquote>Tohle může znít překvapivě, že to řekne někdo, kdo je polyamorický a kdo nevěří, že poly/mono vztahy mohou fungovat, ale...<br />
<br />
Pokud se díky myšlence polyamorického vztahu cítíš takhle nešťastná, zvážila jsi, že můžeš být šťastnější v jiném vztahu? Není nic špatného na hledání vztahu s partnerem, který ohledně vztahu cítí věci stejně, a se kterým sdílíte to, co on chce.<br />
<br />
Jsi zodpovědná za své vlastní štěstí. Pokud nejsi šťastná ve svém vztahu a vypadá to, jakoby ti vztah nedával to, co chceš, co získáš tím, když v něm zůstaneš? Je lepší bolest ze setrvávání ve vztahu, který ti nedává co potřebuješ, než bolest z toho, když ho opustíš?<br />
<br />
Nevím, jestli je otázka jak to 'vydržet' skutečně ta správná. Jestli tě poly vztah má udělat šťastnou, pak to nesmí být něco, co prostě vydržíš; musí to být něco, co přijmeš, něco, co ti přinese radost. Udělat to, znamená změnit sebe sama.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Chtěla bych víc vysvětlit, jaký je styl uvažování poly, protože pro mono lidi je tak těžké tomu porozumět. </blockquote><blockquote class="tr_bq">Například když jako mono člověk řeknu "miluji tě", znamená to krom něhy a chemie, že si myslím, že jsme tým a že tady vždycky budu pro tebe, když mě budeš skutečně potřebovat, a v krizi, pokud si budu muset vybrat, budeš pro mě vždycky na prvním místě. Znamená to, že se budu pokoušet dělat tě šťastným a nezraňovat tě, i když to pro mě bude dost těžké nebo nepříjemné (jen téhle snahy nezneužívej); a znamená to, že očekávám, že pro mě uděláš totéž. Znamená to, že budeme mít odlišné zájmny a strávíme spoustu času každý zvlášť, zatímco si budeme dělat své, ale dáváme si závazek, že se jako pár vzájemně začleníme do podstatných částí svých životů a že to může zahrnovat důležité věci, jako jsou děti, nebo rozhodnutí ohledně financí. </blockquote><blockquote class="tr_bq">Znamená to, že jsi můj nejlepší přítel, člověk, na kterého se obracím kvůli probrání těžkých otázek, člověk, se kterým se nebojím mluvit o čemkoli, protože vím, že o tom nebudeš mluvit s nikým jiným. Jsi osoba, kterou si k sobě pustím nejblíž, až tak blízko, že tam nikdo jiný nemá co dělat, a já jsem jediná, koho ty pustíš nejblíž k sobě, a sdílením něčeho, co je velmi osobní a niterné, získáme niterně vroucí a vzájemně podporující se partnerství pro život; ale do něj tě můžu pustit jen tehdy, pokud si mohu být jistá, že nebudeš něco, co patří do niterně osobní oblasti, sdílet s někým cizím.</blockquote><br />
Někdy si říkám, jestli je pro člověka spjatého s monogamií možné pochopit někoho, kdo je spjatý s polyamorií, a naopak.<br />
<br />
Pro mnohé, i když ne všechny, polyamorické lidi znamená láska naprosto totéž.<br />
<br />
Jak já to vidím, tak jsou vlastně dva zcela odlišné přístupy k polyamorii. Jeden přístup, který já vyznávám, je, že polyamorie je o navazování blízkých, intimních, dlouhodobých vztahů - jako vytváření rodiny. Člověk se "vše sdílejícím" modelem polyamorie by souhlasil se vším, co jsi napsala, s tím dodatkem, že partnerství může zahrnovat více než dva lidi.<br />
<br />
Druhý model je model "nezávislý člověk" (Free agent). „Nezávislý člověk“ má tendenci vnímat polyamorii jako prostředek proti tomu být kontrolován; jako osoba často jedná, jako by byl single, a často se nezastaví, aby zvážil vliv svých rozhodnutí na své partnery. Takovému člověku může představa partnerství, jaké jsi popsala, připadat svazující nebo ovládající.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Nechci žádného jiného milostného partnera - nejen kvůli tomu, že kdokoli jiný vypadá ve srovnání s mým partnerem nějak nezajímavě, ale protože, nehledě na to jak atraktivní se mi zdají mnozí lidé a jakou cítím náklonnost k jiným lidem, je pro mě nemožné být si tak blízká a oddaná ve stejnou dobu dvěma různým lidem - ne emocionálně a ne prakticky, ale z hlediska času a pozornosti.</blockquote><br />
Právě tohle je patrně klíčový rozdíl mezi někým monogamním a polyamorickým - polyamorický člověk <i>cítí</i>, že je schopen pustit takto blízko více než jednoho člověka a být si takto emocionálně blízký s více než jednou osobou. (Abychom byli fér - většina monogamních lidí ve skutečnosti nevěří, že by si mohli být takto blízcí jen s jednou osobou, ale spíš že si mohou být takto blízcí jen s jedním člověkem v daném okamžiku - a to je rozdíl...)<br />
<br />
Samozřejmě, většina "nezávislých" polyamorických lidí, které jsem potkal, nechce nebo neoceňuje takovouto úroveň blízkosti.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Kdybych musela mít další milence s povrchními vztahy, vždycky by tu bylo velké riziko, že by mi uklouzlo něco, co jsem měla důvěrné se svým hlavním partnerem a co ta třetí osoba nemá co vědět nebo v tom být zahrnuta</blockquote><br />
Osobně nedělám rozdíly mezi "hlavním" a "vedlejším" vztahem přinejmenším v tom smyslu, že bych nikdy nikomu neřekl: "Ty jsi můj vedlejší partner." Nabízím emocionální blízkost všem svým parterům, pokud o to stojí.<br />
<br />
Přesto mě udivuje, jaké věci vnímáš jako takto osobní. Mám tendenci se svým partnerům odevzdat plně a neskrývat před nimi věci jako soukromé; to neznamená že drbu o každém svém partnerovi mezi všemi ostatními partnery, ale znamená to, že mohou vědět všechno o mých důvěrných stránkách, pokud se tak rozhodnou. Můžeš trochu víc přiblížit, jak vidíš tu záležitost soukromí?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Jsem člověk s celkem rozsáhle a jasně definovanou úrovní soukromého prostoru; mám potřebu nechávat si některé věci kompletně pro sebe, nebo přístup k některým věcem omezovat jen pro minimum blízkých lidí. Myslím, že je to podobné tomu, když mnoho lidí potřebuje občas být o samotě (což naprosto nechápu, emocionálně vzato, protože pro mě je vnitřní soukromí dostatečné; ale respektuji, že jiní lidé potřebují být čas od času fyzicky sami). Jsem si jistá, že mnoho věcí, které považuji za osobní, jsou věci, které ty ochotně sdílíš s ostatními; ve skutečnosti mi to zní, jako že polyamorie může souviset s nízkou úrovní formality MBTI (pozn. překladatele: MBTI je osobnostní test Myers-Briggs Type Indicator). Jen pro úplnost, já jsem mezi ENTP a INTP :)</blockquote><br />
Tohle nemusí být nutně pravda. Podle MBTI jsem já ENTP, ale partner, se kterým žiji, je J a znám poly lidi z extrémů každého MBTI archetypu.<br />
<br />
Myslím, že je mnohem příznačnější to, <i>proč?</i> cítíš potřebu udržovat toto soukromí. Jak bys dokončila větu: "Potřebuji uchovat tyto věci soukromé, protože..." a hlavně <i>proč?</i> Vyplývá to z potřeby zajišťovat bezpečí, nebo ze strachu být zranitelná? Nebo z něčeho úplně jiného?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Uff, jak vysvětlit potřebu soukromí? Vysvětlila bych to tak, že každý má tuto potřebu na nějaké úrovni, a byla by jen otázka, jak moc někdo cítí svou potřebu zachovávat soukromí, což je individuální. Odhaduji, že cítím potřebu udržovat tyhle věci v soukromí, protože jsem zjistila, že něco, co se dostane mimo vlastní hlavu, je jako rozhlášené do světa a čím méně emocionálně blízcí jsou lidé, se kterými sdílíš informace, tím větší je šance, že se informace rychle stanou veřejným tajemstvím, protože lidé, co ti nejsou moc blízko, necítí žádný zvláštní závazek, aby respektovali tvé přání udržet je v tajnosti.</blockquote><br />
To zní trochu jako bys říkala: "Potřebuji soukromí, protože potřebuji tyto informace udržet v soukromí" - tak trochu tautologie. :)<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Dobře. Proč mám tak širokou potřebu soukromí? No, myslím že v případě milenky, kterou si můj partner našel bez mého svolení, nebo milenky, která se mi nijak zvlášť nezamlouvá nebo není vítaná, pak cítím, že je v podstatě cizí a nemůže být důvěryhodná, a navíc ji nechci mít jako součást své rodiny nebo s ní sdílet svůj domácí život, což je část mého života, kterou sdílím se svým mužem. Zvláště ne, pokud cítím, že má hodnoty, které jsou v rozporu s mými, nebo si myslím, že ona je ten druh člověka, se kterým bych se sama nepřátelila, nebo se jí aktivně vyhýbala.</blockquote><br />
Řekl bych, že taková osoba by neměla být dobrý partner pro tvého partnera. Obecně řečeno, mám tendenci oceňovat výběr partnera, který sdílí dost společného, abychom spolu vyšli. <br />
<blockquote class="tr_bq">Tady je příklad něčeho, co považuji za osobní: pokud jsem Paní Sebevědomá, Schopná Radit Celému Světu, tak NECHCI, aby můj partner konejšil jednu ze svých milenek, že ze mě nemusí být vystrašená, protože v soukromém životě jsem velmi jemná a ženská. Zatraceně, nic jí do toho není, jaká jsem ve svém soukromém životě. Může být milenka mého muže, ale pro mě je cizí.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Ze dvou důvodů nechci , aby takováhle osoba věděla, že jsem doma jemná a ženská. Za prvé nechci, aby mnou manipulovala pomocí informace, že mám takovouto stránku, nebo aby čekala, že se k ní budu takto chovat. Její vyloučení z okruhu mé rodiny a přátel je to, jak reaguji, když je mi do života násilím vecpán někdo, koho nemám zvlášť ráda. Druhý důvod je to, že nečekám, že udrží tuto informaci v soukromí. Čekám, že z toho bude brzy veřejné tajemství, že jsem doma velká měkkota. Tohle mi nevylepší moje vztahy s kolegy a klienty, kteří mě potřebují nějakou a mají problém představit si, že žena může být skutečně taková. Většina lidí má problém si představit, že lidé mohou být jak A tak B, když si myslí, že A a B jsou protiklady. Jak můžu být doopravdy kompetentní a racionální v práci, zvlášť když tu máme krizi, pokud jsem doma spíš tradičně feminní? Jen to ukáže, že v srdci jsem typická žena a "nedůvěryhodná". Tohle je ukázka chabého příkladu; ale jsou tu jiné věci, které by způsobily větší pozdvižení mezi klienty a kolegy - v neposlední řadě to, že můj muž je poly.</blockquote><br />
No, to nemusí být nutně pravda, není důvod, proč by musela být pro tebe cizincem. Ale předpokládejme, že je. Jak bys dokončila větu: "Nechci, aby věděla že jsem jemná a ženská, protože..."? (Jinak, než "to není její věc", což není odpověď, která skutečně vysvětluje <i>proč</i>.)<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Protože jsem ji nepozvala do svého života a nechci s ní sdílet žádné neveřejné detaily svého života, dokonce ani jestli si barvím vlasy, nebo jak se cítím kvůli výsledkům své poslední soutěže. Není to její věc. I kdybych předpokládala, v hypotetickém případě, že si můj muž vybere za milenku mou velmi blízkou přítelkyni, takže bych s ní vlastně měla dřívější vztah, a nevadilo by mi takové sdílení části mého muže, dokonce i v tom případě jsou věci, které bych sdílela se svým mužem, jako svým manželem/milencem, ale ne s ní, jako svou přítelkyní. To může například zahrnovat to, kdyby se divila, proč se můj muž moc nezajímá o sex. Nechci, aby jí řekl, že proto, že se pokouším otěhotnět a on vyčerpává své zásoby v této oblasti.</blockquote><br />
Zajímavý příklad, protože tohle je <i>přesně</i> ten druh informací, o kterých si vážně myslím, že by je jako součást tvé rodiny vědět měla.<br />
<br />
I když není součást tvé rodiny a její vztahy jsou udržovány oddělené, tohle je přesto něco, co by měla vědět.<br />
<br />
Proč? Protože se jí to týká. Protože pokud otěhotníš, je rozumné předpokládat, že těhotenství a růst dítěte bude mít vliv na množství času a zdrojů, které jí on může věnovat. Protože to ovlivňuje druh a úroveň sexuální aktivity, kterou s ní možná může mít. Protože to má dopady na druh závazku, který k ní on může mít. Protože k tomu, že to je podstatná část tvého života, mít dítě, je to stejně tak podstatná část <i>jejího</i> života, a citová intimita je částečně založena na sdílení informací, které jsou pro tebe důležité.<br />
<blockquote class="tr_bq"><br />
Není to její věc.</blockquote><br />
Nesouhlasím. V tomto případě, pokud je s ním spojená a je to důležité pro něj, pak je to i její věc. Nemusí to být její <i>volba</i> a ona nemusí mít co mluvit do toho, jestli se dva z vás rozhodnou mít spolu dítě... Ale nesporně se jí to týká.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Ale fakt, že já si myslím, že ona NENÍ součást mé rodiny a já si s ní nejsem citově blízká, znamená, že z mého pohledu tohle je něco, co ona NEMUSÍ vědět. Nepotřebuji, aby to věděla. Z mého pohledu jí fakt, že si je blízká s mým mužem, nedává právo být si blízká se mnou a znát o mě věci, které jsou soukromé. Fakt, že na ni tyto věci mají vliv, je její problém. Ona se rozhodla vstoupit do vztahu, kde ji některý z partnerů nechtěl. Ano, v jejím postavení je to něco, co by měla vědět. Takže čí zájmy tady zvítězí? Vidíš, proč chci být vůdce smečky? :) </blockquote><br />
Pořád dost nerozumím, proč nechceš, aby věděla věci o tobě; vypadá to, jako že začínáš s východiskem, že budeš vždycky a automaticky nepřátelská ke každé takové osobě a ona k tobě, a pak tohle používáš jako vysvětlení, proč ten vztah bude nepřátelský. Zdá se mi, že tento předpoklad se pravděpodobně stává sebenaplňující.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Dobře, tady je jiný příklad. Pokud je můj muž unavený a protivný, tak nechci, aby jí říkal, že je to proto, že jsme měli noční hádku o problému X a určitě nechci, aby s ní probíral detaily naší hádky a slyšel její názory. Opět, moje rozpory s mým mužem jsou osobní a nejsou její věc. </blockquote><br />
Tohle vypadá rozumě, i když já osobně usiluji daleko méně o udržení hádek v soukromí. Podle mě dojde k hádce, protože ve vztahu existuje problém; osoba, se kterou se hádám, není můj nepřítel, protože oba máme stejný cíl - mít vztah, který nás oba udělá šťastnými. Cíl hádky není vyhrát nad druhou osobou, ale vyřešit problém. Jedna z výhod polyamorie je, že někdy se na problém zaměří víc hlav, které problém někdy vyřeší snadněji. Ale chápu, že hádky jsou emocionálně velmi vypjaté a nemusíš chtít "prát své špinavé prádlo" před někým jiným, nebo aby se detaily hádky probíraly mimo tvůj vztah.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Jiná věc je, že nechci, aby ji žádal o radu, co mi koupit k výročí (jeho romantické dárky pro mě jsou osobní mezi námi dvěma), nebo bůh chraň, jak mě lépe uspokojit v posteli (to je něco, co bychom měli hledat my dva společně a VÁŽNĚ to není její věc). Nechci, aby se s ní dělil o informace ohledně posttraumatických událostí mého života, nebo o problémech, kterým čelím a které s ní nemusím chtít sdílet. Nechci, aby jí vykládal, že jsem dostala pěkně tučnou odměnu, když vím, že ona má finanční potíže, a díky tomu se může ona cítit špatně. Atd. atd.</blockquote><br />
Přiznejme si, že lidé jsou "ukecaní" a komunikují s těmi okolo sebe daleko víc, než si možná uvědomují. Kdokoli, kdo ví jak vnímat náznaky, se o tobě patrně může dozvědět mnohem víc, než by ti bylo příjemné, i bez citových vztahů tvého partnera.<br />
<br />
To stále vyvolává otázku, která mě zajímá. Lidé neustále vstřebávají myšlenky a informace ze svého okolí. Opravdu ti záleží tak moc na tom, kde je zdroj nějaké myšlenky? Je vlastně nějaký rozdíl mezi tím, když tvůj partner objeví u své další partnerky něco, co by rád zkusil s tebou v posteli, nebo na ten nápad přijde při rozhovoru s kamarádem v práci, nebo z časopisu, nebo proto, že jen viděl film "Sekretářka" a myslel si, že to bylo fakt sexy? Je pro tebe původce té myšlenky nebezpečnější, pokud je jím jiná partnerka, než když je to jeden z ostatních způsobů? Vadí, jestli ho napadl dárek k výročí díky reklamě v televizi, nebo z výlohy v klenotnictví, nebo víc vadí, jestli ho to napadlo díky jeho další partnerce? Konec konců on tu myšlenku na závěr zhodnotí a udělá rozhodnutí založené na vztahu s tebou a na svých vědomostech o tobě; má ta myšlenka menší cenu, pokud přichází od další partnerky, než pokud pochází z reklamy v televizi?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Ano, záleží na tom. Reklama v televizi je neosobní. Pokud můj muž přijde na nápad tady, je to v zásadě jeho nápad. Pokud on a další osoba spolu upečou ten nápad, tak je to nápad jich obou, i když on může být ten, co mi to dá. Už to není symbol našeho osobního vztahu, je to dárek od více lidí. To je v pořádku, pokud tu druhou osobu mám ráda a pokud je to neutrální událost, jako třeba narozeniny; ale není to v pořádku, pokud je to příležitost jako je výročí, které oslavuje náš soukromý osobní vztah. A není to v pořádku, pokud je to někdo, koho nemám ráda. Nepřijímám dary od osob, které nemám ráda, pokud neexistuje nějaký zásadní společenský závazek, proč je přijmout. Určitě z takových dárků nemám radost, nejsou pro mě důležité samy o sobě (můžu si koupit cokoli, pokud chci), ale spíš mi připomínají dárce. Podobně pokud dostane nápad jak mě potěšit v posteli díky tomu, že nad tím sám přemítá vlastní hlavou, nebo pozorováním toho, co dělá s tou jinou ženou, OK. Je to jeho nápad. Pokud jí o tom ŘEKNE a oni dojdou k tomu, co by se mi mohlo líbit, a pak příště tu novou věc vyzkouší, najednou nespím jen s ním - spím s oběma. Ona tím vstoupila do mého sexuálního života. BLE! A je to nevhodné vzhledem k tomu, že ona není součástí rodiny a já s ní vůbec nechci sdílet svůj osobní život.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Vážně moc nechápu, jak může někdo mít poly vztah, zvlášť jeden člověk s několika hluboce oddanými vztahy, a přitom se vyhnout tomuhle druhu mezivztahového informačního prosakování. Pokud máš potíže s partnerem X, copak nemáš potřebu hledat útěchu a radu u partnera Y? Není to lákavé sdílet všechny části svého života se všemi svými partnery a sdílet informace, které jsou skutečně zajímavé a důležité, jako třeba pokusy otěhotnět, i přesto, že je to pro partnera X silně osobní?</blockquote><br />
Určitě. A myslím, že pro mnoho polyamorických lidí tyto věci nejsou silně osobní. Polyamoričtí lidé, víceméně z podstaty, touží po vícenásobných citových vztazích a pro mnoho poly lidí jsou sdílení a intimita podstatné části jejich citových vztahů; není těžké dojít k závěru, že mnoho polyamorických lidí, včetně mě, rádi sdílí tyto věci s více, než jednou osobou.<br />
<blockquote class="tr_bq"><br />
A pokud jsi doopravdy diskrétní, jak vytváříš skutečně hluboký vztah s každým partnerem, když je toho tolik z tvého života tajné a mimo diskuzi?</blockquote><br />
Často nejsi.<br />
<br />
Samozřejmě ne každý chápe tento druh sdílení jako nezbytnou část vztahu; ale mnoho lidí, včetně mě, ano.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Život je o tóóólik jednodušší, když jsi mono.</blockquote><br />
Jednoduchost je v subjektivním pohledu pozorovatele. Mě připadá monogamie strašlivě komplikovaná a zatížená tajemstvími a nečekanými časovanými bombami. :)<br />
<br />
Záleželo by na tom, kdybys cítila, že jsi <i>mohla</i>, ovlivnit výběr partnerky tvého partnera?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Je tu další problém, který v polyamorii vidím. Řekněme, že jsem měla další partnery. Vždycky by tu bylo riziko, že jeden z těch dalších partnerů tě časem bude chtít nahradit jako můj hlavní a já nejsem ochotná ti takto ublížit.</blockquote><br />
Hmm. Proč tohle ubližuje? Já osobně stojím za myšlenkou, že člověk může mít více než jednoho hlavního partnera, a nevidím v tom rozpor. Ale také nevidím problém v tom nebýt u mé partnerky číslem jedna.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Já vážně nerozumím tomu, jak někdo může NECHTÍT být číslem jedna pro svou milovanou partnerku - a řeknu ti proč (možná můžeš tu poly perspektivu trochu víc objasnit?):</blockquote><blockquote class="tr_bq">Důvod, že se jako mono nemůžeš vyrovnat s tím, že nejsi hlavou smečky, je částečně emocionální - udělám tu další osobu hlavou smečky, ve skutečnosti svým jediným psem. Zatímco můžu rozumět tomu, že má v sobě zabudovanou nějakou (pro mě) divnou neschopnost zabránit si, aby jednal na základě své zamilovanosti do mě, tak přinejmenším čekám, že v rámci kompromisu s mým mono pohledem na svět, mě dá na první místo.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Taky potřebuji být vůdce smečky proto, že potřebuji vědět, že když půjde do tuhého a je tu vážný konflikt zájmů mezi mnou a jinou partnerkou, on udělá to, co je nejlepší pro mě a ne pro ni. Kde je jinak ta Oddanost s velkým O? Oddanost, pro mě jako mono, neznamená jen, že se mnou budeš sdílet nějakou blíže neurčenou část svého života, možná větší, nebo možná menší, nebo možná měnící se s časem. Znamená to, že budeš při mě stát, dlouhou dobu, aniž by se zájmy někoho jiného dostaly přede mě, s možnou výjimkou našich dětí.</blockquote><br />
Hmmm. Už se mi tu rýsují nějaké koncepční potíže.<br />
<br />
Nevěřím, že polyamorický člověk je člověk, který není schopen zabránit si v jednání na základě zamilovanosti. Vůbec ne. Ve skutečnosti zodpovědní polyamoričtí lidé velmi pečlivě zvažují následky a dopady činností na základě pocitů ještě dříve, než jednají; v tom případě nemyslím, že je nějaký rozdíl mezi zodpovědným polyamorickým člověkem a zodpovědným monogamním člověkem. Určitě jsem nikdy necítil, že nemám schopnost zabránit si jednat na základě své zamilovanosti; jistěže mohu, a často se tak rozhoduji, nejednat na základě své zamilovanosti.<br />
<br />
Je zajímavé, že zmiňuješ děti, protože to ukazuje, že existuje situace, kdy, jak vidíš, dát přednost potřebám někoho jiného - jmenovitě dát přednost potřebám svých dětí - automaticky neznamená, že zde může přestat oddanost mezi tebou a tvým partnerem.<br />
<br />
A ve skutečnosti mi to připadá, že monogamní páry často mají potřeby svých dětí na prvním místě, a přitom to nijak neznamená, že v páru není jeden zavázán druhému.<br />
<br />
Věřím, že vícenásobná oddanost i vícenásobná oddanost s velkým O, jsou možné. Například pár může být oddaný svým dětem, i když mají dvě, a pár má závazek naplňovat potřeby těchto dětí, i kdyby se stalo, že by obě děti potřebovaly něco v tutéž chvíli.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Dobře... Myslím, že klíčová věc je to, že děti mají obecně přednost před vším ostatním, i když jde do tuhého (jako kdo bude zachráněn první z příslovečného hořícího domu), protože ty jsou naše budoucnost. Závazky k více dětem fungují hlavně proto, že děti mají také závazky jeden k druhému.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Můžeš si dovolit nezúčastnit se narozenin Boba a jít místo toho na Alanovu promoci, protože i Bobovi záleží na Alanově štěstí. Myslím, že tohle není nutně ten případ mezi všemi partnery v poly vztahu, zvlášť když jeden z partnerů je vlastně mono a vůbec není šťastný ze sdílení, natož aby měl zájem o blaho všech ostatních "vetřelců".</blockquote><br />
Podle mých zkušeností to je jedna z věcí, která činí dlouhodobý citový intimní polyamorický vztah funkčním - ten pocit závazku.<br />
<br />
Pokud moje partnerka začne investovat do citového vztahu s jinou osobou, pak to necítím tak, že by se mi ta osoba vnucovala. Myslím, že velká část toho je důvěra, že pokud už spolu z nějakého důvodu přestaneme vycházet, pak ona bude respektovat svůj vztah se mnou tím, že ustoupí od rozvíjení vztahu s tou jinou osobou. Věřím jí, že dělá rozhodnutí, která respektují moje potřeby a respektují náš vztah, takže nemám pocit, že mi ona něco provádí.<br />
<br />
A tohle mi dává možnost podat ruku jejímu partnerovi a vybudovat si s tím člověkem vlastní přátelství. Takto jsem si vytvořil některá pro mě velmi cenná přátelství. Pro mě může být partner mého parnera zdrojem radosti; jinak řečeno je to jako získat dva přátele za cenu jedoho. :)<br />
<br />
Myslím, že část problému začíná, když potenciální novou osobu vnímáš jako "vetřelce".<br />
<br />
Pokud se cítíš bezmocná k chování tvého partnera, nebo máš dojem, že nemáš co mluvit do jeho rozhodnutí, nebo máš pocit, že tvůj partner nectí a nerespektuje váš vztah při rozhodnutí, která dělá, tak je mi jasné, odkud tvé pocity vychází. Sám jsem to cítil v situacích, kdy jsem měl dojem, že se partner nijak zvlášť nezajímal o to, jaké měly jeho rozhodnutí pro mě důsledky, nebo nebral v úvahu náš vztah, když se rozhodoval rozvíjet nějaký nový.<br />
<br />
Co jsem nicméně zjistil, je to, že dává smysl, že můj vztah <i>je</i> prioritou pro mou partnerku a že jí mohu věřit, že <i>neprovádí</i> věci, které by pro mě mohly být škodlivé nebo destruktivní, což mi umožňuje dívat se na její další partnery bez pocitu, že jsou nevítanými vetřelci. Mít takové pocity ti změní celý svět, vážně.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Beru polyamorii přinejlepším jako rodinu skládající se z různých nevlastních dětí, které se nijak zvlášť nemilují. Dost složité k udržení. Chápu přesto tvůj pohled ohledně přístupu, kdy se pokoušíš vybrat partnery, kteří mohou být přátelé s tvými existujícími partnery. Řeknu o tom svému muži. Byla by to zcela jiná situace, být požádána o sdílení s někým, koho bych měla ráda, respektovala ho a komu bych důvěřovala, spíš než když je mi vnucována do mé "rodiny" nějaká náhodná osoba, se kterou bych se sama od sebe nikdy nechtěla stýkat.</blockquote><br />
Samozřejmě. V tom je zcela zásadní rozdíl. <br />
<br />
Uvědomuji si, že vztah mezi rodičem a dítětem není stejný, jako vztah mezi dvěma milenci, ale současně si myslím, že oba ukazují, že jsou možné závazky k více než jedné osobě.<br />
<br />
Správně uvádíš, že vážný konflikt mezi tebou a další partnerkou tvého partnera může vytvořit situaci, kdy je pro něj prakticky nemožné, být zavázaný oběma z vás. Je několik rozdílných přístupů, které mohou lidé využít při vyrovnávání se s takovým druhem situací. Nejobvyklejší z nich, který jsem viděl, je vytvořit hierarchii vztahů s jedním "hlavním" vztahem, majícím přednost před všemi "vedlejšími" vztahy.<br />
<br />
Podle mých zkušeností má tento přístup pár nedostatků. První je to, že není vždycky možné předem vnutit vztahu nějakou podobu. Když se začneš pokoušet vymezovat své vztahy ještě před tím, než je vůbec započneš... no, pokud to funguje, je to věc náhody.<br />
Vztahy se mohou vyvíjet a často se také vyvíjejí neočekávaným směrem a lidé nejsou vždy dobří v předvídání toho, co je učiní šťastnými.<br />
<br />
Jiný nedostatek je, že člověk na druhé pozici může zjistit, že začíná cítit odpor ke vztahu, který mu nenaplňuje jeho potřeby. V tomto okamžiku se může začít cítit v pasti, když se nechce postavit bolesti z opuštění vztahu, ale také není spokojený ve vztahu. Současně je pro hlavního partnera těžké cítit skutečnou jistotu, protože ta jistota vychází z toho, že je č. 1, a být č. 1 je možné jen tak dlouho, jak dlouho se jeho partner <i>rozhodne</i> to umožnit. Pokud člověk vytvoří dohodu k udržení někoho jiného jako č. 1, bude to trvat jen tak dlouho, dokud bude dodržovat tu dohodu.<br />
<br />
Všimni si, že netvrdím, že hlavní/vedlejší nemůže fungovat. Je mnoho lidí, kteří jsou naprosto spokojení ve vedlejším vztahu a nijak zvlášť nechtějí nebo nepotřebují víc. Ale není vždycky možné předem říct, jestli to bude směr, kterým se vztah bude ubírat.<br />
<br />
Druhý způsob, pomocí kterého se lidé někdy vyrovnávají s možností konfliktu mezi partnery, je udržovat si odstup od všech svých partnerů, nebýt tak úplně oddaný s velkým O ke komukoli z partnerů a udržovat všechny vztahy relativně volné. Znám hodně poly lidí, kteří to dělají, přesto se mi to zdá jako zpronevěření se myšlence mít citový vztah na prvním místě. Pro mě je obrovské potěšení v intimitě, věrnosti, v blízké a propletené záměrně vytvořené rodině; nevěřím, že bych to potěšení našel, pokud by všechny moje vztahy byly náhodné, nebo volnější.<br />
<br />
Třetí přístup spočívá v pečlivém výběru partnerů a volbě neusilovat o vztahy v případech, kdy jsou konflikty mezi existujícími partnery. To je to, co se snažím dělat. Koneckonců své partnery miluji; záleží mi na nich a chci se o ně starat a dělat co můžu, abych jim pomohl být šťastnými. Pokud poznám nového člověka a začnu k němu něco cítit a rozvíjet s ním vztah, pak se tento nový vztah utváří po etapách; není to o: "Jo zlato, potkal jsem tuhle osobu a ona je teď hlavní partner." Jak se vztah rozvíjí, pokud je jasné, že jsou pravděpodobné konflikty s mými existujícími partnery, nebo pokud tato nová osoba dá najevo, že vztah nebude slučitelný a nebude se doplňovat s mými existujícími vztahy, pak se mohu rozhodnout, že už ten vztah dále nebudu udržovat.<br />
<br />
Všichni mí partneři se navzájem znají a sami si vytvořili vazby na mně nezávislé. Toto je velmi důležitá součást zajištění toho, že nedojde ke konfliktům, o kterých mluvíš. Ve skutečnosti jsem měl vztahy, ve kterých nový partner vycházel velmi špatně s některým existujícím partnerem a vytvářel konflikty a hádky; a já se rozhodl takový vztah nadále neudržovat.<br />
<br />
Jistota pro mě nepochází z toho být č. 1, ať už to znamená cokoli; spíš pochází z důvěry, že mi záleží na štěstí mých partnerů, jsem oddaný tomu vidět tyto vztahy růst způsobem, který obohacuje životy všech, a nebudu usilovat o nové vztahy, které ničí mé existující partnery.<br />
<br />
Stanovení rozdílu mezi kontaktem, kterým se rozhodnu zabývat, a tím, kterým se zabývat nebudu, spočívá často v tom, jak ovlivní partnery, které už mám, a jestli tento nový vztah pomůže posílit, nebo oslabí mé existující vztahy.<br />
<br />
Vazby mezi mými partnery už závisí na nich samotných. Kdyby mě najednou srazil autobus, nebo bych byl teleportován na nějakou vzdálenou planetu, moji stávající partneři by stále byli součástí života ostatních, protože si vytvořili přátelství, která na mě nezávisí. To je důležité pro zajištění toho, aby konflikt nebyl destruktivní bez hledání jak udržovat umělé vazby mezi tím, kdo je nahoře a kdo pod ním.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Mám problém pochopit ideu "oddanosti" v poly vztahu. Pokud neslíbíš, že při mě budeš stát a moje zájmy pro tebe budou v rozhodujícím okamžiku na prvním místě, tak to není Oddanost s velkým O a proto to není ve své podstatě ani vztah, jak ho chápu já jako mono. Jsme jen milenci, nebo kamarádi s výhodami, nejsme manželé dokonce ani přátelé. (Tohle zjevně funguje jedině pokud nezneužiješ mé oddanosti vyžadováním více, než ti můžu dát, nebo vyžadováním věcí, které mi ubližují; a jak říkáš, ačkoli někdo může něco slíbit, život je život a nikdy nemáš naprosté záruky. Ale tady jsou sliby dávány a uznávány jako ta nejlepší možnost.)</blockquote><br />
Pro mě je oddanost ve slibu stát při své partnerce a dávat prioritu jejím zájmům, nikoli nutně stát při ní a dávat závazky k ní na "první místo". A jak jsi právě řekla, tohle platí dokonce i v tradičních monogamních vztazích, kde někdy lidé musí dát své děti na první místo.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Potřebuji být hlava smečky, protože čas a množství pozornosti mého partnera jsou omezené a já vím, že on nemá omezený počet zamilování, která se u něj mohou vyvinout, a vím, že se jim všem bude chtít věnovat, a vím, že pokud je momentálně zamilovaný jen do několika málo osob (jak to vypadá), tak v jistý moment mu dojde čas a energie a někdo bude muset být nahrazen, nebo přinejmenším se dostane na okraj zájmu z hlediska času a pozornosti.</blockquote><br />
To všechno naprosto platí. Láska nemusí být omezená, ale čas a pozornost zcela jistě jsou.<br />
<br />
Přesto nemusí nutně platit, že to znamená, že tím musíš trpět. Předpokládejme, že právě teď nedostáváš 100% času a pozornosti partnera; takže je pro tebe zřejmě akceptovatelné mít méně než všechen partnerův čas a celou pozornost. (Ve skutečnosti si myslím, že to je zdravé; je těžké si představit vztah, ve kterém každý partner věnuje 100% svého času a pozornosti druhému partnerovi, a který není disfunkční).<br />
<br />
Je také důležité zjistit, že být monogamní neznamená, že se nemůžeš dělit o jeho čas a pozornost. Mám přítelkyni, která se momentálně stará o svou nemocnou matku, do čehož investuje svůj čas a pozornost. Celkem to vypadá, že je to víc času a pozornosti, než může věnovat jinému partnerovi. Pokud se tvůj partner musí starat o nemocného nebo zraněného příbuzného, nebo pečovat o své rodiče, nesdílíš s nimi jeho čas a pozornost. A je to pro tebe odlišné, oproti sdílení jeho času a pozornosti s jinou partnerkou? Pokud ano, tak proč?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Je to naprosto rozdílné, protože to je jeho matka, no v takovém případě, že je jí špatně nebo je nemocná, je péče o ni činnost, kterou nelze morálně odepřít (ve skutečnosti je to druh příležitosti, jak jí vynahradit všechny ty roky, kdy mu ona věnovala štědrou pozornost, když to on potřeboval; toto je činnost, která se přebírá s láskou a ochotou). Ale v případě jiného partnera je úbytek pozornosti, kterou mi dává, zcela dobrovolný. On se rozhoduje vzít mi část času a dát ho někomu jinému. Navíc, když k té další osobě necítím ani přátelství ani oddanost, a ke všemu množství času, který mi odebral, ničí můj vztah s ním. Tohle mě pěkně štve.</blockquote><br />
Ale neplatí totéž, pokud jde o čas a pozornost v citovém vztahu? Má větší význam důvod skrytý za nějakou ztrátou času a pozornosti, než skutečnost, že jsi přišla o čas a pozornost?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Je to jako pokoušet se sdílet své manželství s výjimečně chudou a vybíravou matkou nebo tchýní, což taky není situace, ze které bych byla nějak zvlášť šťastná. Co se týče času a pozornosti (v protikladu k mému zásadnímu mono postoji nechtít sdílet), to není žába na prameni, jde spíš o to, že jak můj muž tak já máme tak nacpaný rozvrh, že už teď máme sotva dost času jeden pro druhého. Pokud se on rozhodne sebrat svůj vzácný čas a strávit ho jinde, tak se ptám, jak dlouho by náš vztah zůstal blízký. Musíte spolu strávit alespoň nějaké minimální množství času, jinak vztah chřadne.</blockquote><br />
Jedna z výhod blízké, oddané, rodinně orientované polyamorie je to, že je daleko snazší věnovat čas a pozornost všem svým partnerům, pokud mají vzájemně blízký vztah a dobře spolu vycházejí. A obecně, myslím v jakémkoli vztahu, monogamním nebo polyamorickém, je konstruktivnější říct svému partnerovi co potřebuješ pomocí pojmů týkajících se přímo tebe, než pomocí nepřímých obratů; "potřebuji víc tvého času" je lepší, než "potřebuji, abys trávil méně času v práci" nebo "potřebuji, abys trávil méně času se svými modely vláčků" případně "potřebuji, abys trávil méně času s Lisou".<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Rozumím ti, ale taky myslím, že "potřebuji víc času s tebou" logicky znamená, že ten čas se musí vzít někde jinde - a hádej kde.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Vím, že na svém webu doporučuješ všem partnerům trávit čas společně, což bych mohla chápat, že by bylo skvělé řešení, pokud by byl každý poly a také kdyby každý dostal alespoň minimální množství naprosto soukromého času, které potřebuje k udržení vztahu. Nejsem si jistá, jestli by to fungovalo i u mono, kvůli zásadní nespokojenosti s celým konceptem sdílení. My mono můžeme potřebovat, aby veškerý čas, který získáme s naším mužem, byl naším časem, jen nás samotných.</blockquote><br />
Mám zkušenost, že čas a pozornost, kterou věnuji novému partnerovi, obvykle pochází nejprve z času a pozornosti, které jsem věnoval svým koníčkům a zájmům, nikoli z času tráveného se svým existujícím partnerem.<br />
<br />
Ale ano, ve finále je jen omezené množství času a pozornosti. Tohle je další důvod proč pečlivě vybírat vztahy, do kterých investujete, spíše než investovat do každého zamilování, které člověka potká. Člověk má omezené množství času; měl by moudře vybírat, jak ten čas stráví.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Tohle je vážně potíž a skutečná mono námitka k poly vztahům, stranou obyčejné sexuální žárlivosti. V určitý moment, pokud na tom nepracuješ, se starý vztah stane rutinou a začíná být méně důležitý než tvé koníčky, tvé zájmy a obzvláště tvá nová pobláznění. Mono lidé se rozhodnou, že se budou chránit od svodů bezstarostně opustit starý vztah prostě tím, že se vyhýbají novým vztahům. Pokud jsi poly, nevzrůstá riziko, že starý vztah bude vypadat jako ta nejnudnější, nejpostradatelnější věc v nabídce, když jsi postaven před rozhodnutí jak využít vzácný čas a pozornost? Zvláště, když ostatní vztah(y) ve tvém životě jsou ve fázi nadšení/posedlosti?</blockquote><br />
Pro mě ne.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Soudím, že přesně tohle se stane mnoha poly lidem, ačkoli ty osobně činíš rozhodnutí, které mají zajistit, aby se to nestalo. Vypadá to, jako že to může a nemusí být oprávněný strach v závislosti na tom, jakým typem člověka se nakonec ukáže být můj muž.</blockquote><br />
Ano.<br />
<br />
V poly komunitě strávíme hodně času diskutováním o "Energii Nového Vztahu" (ENV), tomu závrať způsobujícímu, vzrušujícímu nadšení, které doprovází nový vztah. Někdy ENV může odsunout do pozadí všechno - nejen existující vztah, ale také práci, koníčky, jídlo, spánek...<br />
<br />
Nehodlám předstírat, že to není problém. Znal jsem lidi, kteří se zdánlivě identifikovali jako polyamoričtí, přinejmenším z části, protože milovali to nadšení z nového vztahu, a kteří neustále začínali nové vztahy.<br />
<br />
Já nemám energii nového vztahu nijak zvlášť v oblibě. Myslím si o ní, že je to nepříjemné vyrušení, a chci si tím projít tak rychle, jak je to jen možné. Problém s energií nového vztahu není to, že přetahuje mou pozornost z existujících vztahů - což nedělá - ale spíš, že mi brání doopravdy vidět mou novou partnerku takovou, jaké přesně je. Intenzita ENV znamená, že je pro mě těžké skutečně poznat mou novou partnerku, doopravdy jí porozumět a vytvářet s ní intimitu; když cítíš toto závratné nadšení, tehdy je velice přirozená lidská tendence projektovat do tohoto člověka své vlastní představy a své vlastní myšlenky. Z mého pohledu mít tohle za sebou a skutečně poznat svou partnerku mi dává to dobré.<br />
<br />
Na druhé straně na dlouhodobém vztahu mají lidé mnoho věcí za nezajímavé - důkladné vzájemné poznání, přirozené splynutí a podobné věci - to je to, co já chci nejvíc. Miluji takový druh vztahů; tohle je na tom to dobré!<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Já chci nějaký druh slibu, že pokud se někdo stane méně důležitým, tak se to nestane mně - pokud někdo musí trpět pro svou neschopnost ovládat svou zamilovanost, tak ať je to jedna z těch žen, které naruší můj vztah. A abych od začátku věděla, že ten muž je poly. Neudělala jsem nic, za co bych si zasloužila jednání jako s autem nebo se žetonem v kasínu, kteří jsou oceňováni, když je máš, ale snadno se prodají, což je to, jak mi jako mono zní vedlejší nebo dokonce také hlavní postavení.</blockquote><br />
S tímhle nemůžu nesouhlasit. Znám polyamorické lidi, kteří někdy vypadají, že zacházejí se svými partnery jako s nedůležitými. Jistě, znal jsem manželský pár, který se označoval jako polyamorický; žena měla další přítelkyni, i když muž neměl nikoho jiného. Jednoho dne se stalo, že si manžel našel jinou partnerku - a žena hned zjistila, že žárlí, je konfliktní a ani trochu se jí nelíbilo dělit se o svého manžela s novou ženou. Nakonec přistoupila ke svému muži a požadovala, aby ukončil jeho vztah, a řekla mu: "Pokud se zbavíš své přítelkyně, zbavím se já té své taky, takže to bude fér."<br />
<br />
Je zbytečné říkat, že na tom nebylo nic "fér". Nakonec nebyl dlouholetý vztah nic víc, než možný ústupek k obětování, pokud to přinese jistý zisk. Tohle je, podle mého, neetický nebo bezcitný způsob, jak praktikovat polyamorii.<br />
<br />
Nechci být možný ústupek a nechci, aby mí partneři byli možnými ústupky. Přesto si nemyslím, že být také-hlavní nutně znamená, že se tak moje partnerka musí cítit. Pokud bych si vybíral své partnery moudře, tak by nebylo potřeba vyměňovat jednoho za jiného; každý je jedinečný, nikdo nemůže převzít místo jiného člověka a nikdo <i>nechce</i> převzít místo jiného člověka.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Vím, že tohle zní jako velmi odporný a nezdravý druh přístupu k věci, ale pak si myslím, že chtít po někom mono, aby vlastně nacházel potěšení v poly vztahu, může být příliš velký požadavek.</blockquote><br />
V tom je ta potíž; nakonec je mono/poly vztah <i>polyamorický vztah</i>. Nezáleží na tom, jaké uspořádání mu vnutíš, stále je to ze své podstaty polyamorický vztah. Monogamní člověk, který <i>nemůže</i> být šťastný v takovém vztahu je naprosto rozumný a patrně moudrý, když řekne: "Tohle nechci."<br />
<br />
Chtít po monogamním člověku, aby byl šťastný v polyamorickém vztahu, znamená chtít hodně, o tom není pochyb. Ale chtít po monogamním člověku, aby se podílel na vztahu, který ho neudělá šťastným, a nemůže ho udělat šťastným, to znamená chtít ještě víc. Pokud se dva lidé vzájemně milují, ale jeden nemůže být šťastný v polyamorickém vztahu a druhý nemůže být šťastný v monogamním vztahu, pak je rozumné uvážit, že možná ten vztah nemůže naplňovat potřeby obou lidí, a pak to možná není ten správný vztah ani pro jednoho z nich.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Pokud monogamní člověk nemůže být šťastný v poly vztahu, tak všechno, co můžeš doopravdy čekat, je to, že tě mono člověk bude stále milovat a bude dělat to nejlepší proto, aby se přizpůsobil situaci - s humorem, dobrou vůlí a takovým množstvím tolerance, jaké je schopen. Pořád si myslím, že pro mě, jako mono, by odpadlo mnoho špatných pocitů, kdybych si mohla být jistá, že pro svého poly partnera budu takříkajíc Žena č. 1. Není to tak dobré, jako být Jediná Žena, ale dalo by se s tím žít, pokud bych mohla bojovat se svou žárlivostí; a ani já nechci, aby on trpěl v našem vztahu, ergo kompromis na obou stranách. Pokud nechce mít hierarchii mezi svými poly partnerkami, fajn, ale já nejsem poly partnerka, jsem jeho mono partnerka a potřebuji ji.</blockquote><br />
Myslím, že bys pravděpodobně zjistila, že mít určenou pozici Ženy č. 1, ti nemusí dát pocit bezpečí nebo oddanosti, který hledáš. Podle mých jednoznačných zkušeností se stanovení vnitřního uspořádání ve vztahu vlastně nevypořádává s citovými reakcemi. Někdy se přihodí to, že například pokud tvůj pocit jistoty a bezpečí ve vztahu závisí na tom, že z tebe tvůj partner udělá č. 1, tak se nikdy nemůžeš doopravdy uvolnit, nebo cítit naprosto jistá, protože stejně tak snadno, jak tě stanovil č. 1, může partner to ustanovení změnit. Bezpečí, které závisí na vnějším faktoru mimo tebe a mimo tvou kontrolu, není bezpečí.<br />
<br />
Co hůř, často je tu dlouhodobý, nepřímý a sotva zřetelný důsledek tohoto druhu vnitřního uspořádání, který vůbec není intuitivně zřejmý.<br />
<br />
Pokud tvůj partner investuje do jiného vztahu, pak si pravděpodobně vytváří citovou intimitu a citovou zranitelnost vůči jiné osobě. Pokud pak tento vztah z jakéhokoli důvodu ztratí, dá se čekat, že to bude bolet.<br />
<br />
A v tom to je. Bude to bolet, i když on bude souhlasit, že je nutné ten vztah ukončit, aby dodržel svůj slib, že tě udělá č. 1. Bude to bolet, i když výslovně souhlasil s pravidly, která ti dávají moc ukončit jeho ostatní vztahy, nebo mu říct, ať si vybere tebe místo jeho ostatních vztahů.<br />
<br />
Pokud děláš věci, které tvému partnerovi ubližují, i když jste s nimi vy oba souhlasili, může to váš vztah zničit. Pokud tohle pokračuje dlouhý čas - pokud partnerovi ubližuješ znovu a znovu, byť neúmyslně, i když ta bolest je následek věcí, se kterými dobrovolně souhlasil - bude to začátek konce tvého vztahu s ním. Nakonec, až uplyne dost času a přijde dost bolesti, můžeš zjistit, že to ničí tvůj vztah... tak, že tvůj vztah je neopravitelně zničený právě tím, co bylo zamýšleno k jeho ochraně.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Rozumím ti, ale myslím, že tady v téhle zemi fandíme pravidlům a "dodržet, co jsem slíbil" je dost na to, abych byla celkem schopná navrhnout základní pravidla a pak se postarat, aby věci šly podle těchto pravidel. Pokud se to vedlejší partnerce vysvětlí tak, že takový je její vztah a nikdy nebude jiný, pak se nebude hádat, pokud časem zjistí, že chce vztah, ve kterém bude něco víc. Může se zmínit, že se situace změnila a uvidí, jestli je možné dohodnout změnu pravidel, ale pokud s tím nebude nikdo souhlasit, no, pak platí původní dohoda a nikdo nebude zuřit, protože dohoda a následné dodržování slibů mají přednost před individuálními tužbami. V takovém případě buď bude žít s bolestí z toho, že nezískala hlavní postavení, nebo ukončí vztah.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Můj muž si může přát, abych svolila ke změně původní dohody, ale cítil by, že mám plné právo očekávat, ne-li trvat na tom, že dohoda zůstane neměnná. Odhaduji, myslím, že by se nám to ani nemuselo přihodit, že řeknu: „Dobře, cítím to teď odlišně, takže musíš změnit pravidla, jak k tomu přistupovat“. (Mimochodem, tenhle druh přístupu je to, co by z toho být oficiální Ženou č. 1 dělalo mnohem bezpečnější pozici, než kdyby to bylo s Američankou). Myslím, že v naší zemi také máme, spíš než Američané, větší schopnost akceptovat některé věci v životě, které časem bolí, jsme spíš schopní přijmout bolest a jít dál, aniž bychom někoho obviňovali. V podstatě jde o model světa "stalo se, smiř se s tím". Víceméně to tak taky beru. Ale chápu tvůj názor, že mnohonásobná bolest se časem nahromadí. Kdyby můj muž přivedl deset nových partnerek, byl by to desetkrát větší nápor, než když přivede jednu. </blockquote><blockquote class="tr_bq">Jinými slovy, předpokládám, že mono/poly vztahy většinou fungují ve smyslu poly spojnice udržující dvě zcela rozdílné části rodiny, jako když je někdo ženatý, ale má děti se svou bývalou. Někdo je ve své mono rodině a někdo ve své poly rodině, a na ty dva se aplikují různá pravidla. V případě konfliktu má mono rodina přednost, protože to je sine qua non (pozn. překl.: bez čeho nelze být) pro mono rodinu, aby vůbec mohla existovat. Co myslíš? Je to příliš, žádat tohle po poly partnerovi, nebo to záleží na člověku?</blockquote><br />
Rozhodně to záleží na člověku a na lidech, se kterými se ten člověk rozhodne usilovat o vztah. Může to fungovat? Určitě, pokud lidé, které si vybere pro vztahy, s tím souhlasí a souhlasí také s tím, být natrvalo ve vedlejší roli.<br />
<br />
Bude to fungovat? To je úplně jiná věc. Není vždy možné předem říct, jestli to pro určitého člověka bude nebo nebude přijatelné; samozřejmě, protože vztahy jsou komplikované a nepředvídatelné. On se může sblížit s novou partnerkou, která upřímně věří, že to bude fungovat, jen zjistí, že se ten vztah rozvíjí tak, že to vlastně vůbec fungovat nemůže. A pak skončíš v situaci, kdy využiješ svou pozici č. 1 k tomu, abys ho přinutila ukončit ten vztah - což patrně ublíží jeho partnerce a téměř jistě to ublíží i jemu.<br />
<br />
A čím bude on udržovat svůj vztah oddělenější, tím bude těžší věnovat každému čas a pozornost. Pokud jste ty a jeho další partnerka obě součástí jedné rodiny, pak je, čistě prakticky, pro něj mnohem snazší věnovat vám oběma čas a pozornost; čím se vztahy stanou izolovanější a jsou víc stranou, tím těžší je věnovat oběma vztahům čas a pozornost bez vytváření situací, kdy ty a jeho další partnerka soupeříte o jeho zdroje.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Nerozumím, proč poly lidé chtějí začínat s těmito vztahy. Z mého pohledu bych ti byla věrná, nejen protože jednoduše chci, ale protože monogamie je dárek pro tebe, znamení mého závazku starat se o to, aby náš vztah fungoval.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Naproti tomu mám pocit, že když poly lidé říkají "miluji tě", tak to znamená budu s tebou spát a budu k tobě cítit něhu, ale nežádej po mě nějakou velkou míru sebekontroly a nečekej takové množství sdílení, partnerství a niterné prolínání, které bys dostala v mono vztahu.</blockquote><br />
To by mohla být pravda pro některé "Nezávislé lidi", ale zcela jistě to není pravda pro polyamorické lidi obecně. A buďme fér, existují monogamní lidé, kteří jsou stejní... <br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Začínám mít pocit, že poly lidé nehledají životní partnery, nebo nevidí život jako něco, co je příjemnější prožívat v buddy systému (pozn. překl.: dva kamarádi, kteří provádí činnost vždy společně a vzájemně si pomáhají v problémech; používá se při výcviku v armádě a potápění). Vypadají, že jsou více méně citově soběstační, takže se jejich láska k partnerovi téměř podobá lásce matky k dítěti nebo člověku ke svému psovi; jsou to jen něžnosti a přání, aby se tomu druhému dařilo, ale není to přání, aby se dva jedinci v jistém rozsahu prolínali, a není to přání tu pro někoho určitě být v dobrém i zlém. Je to tak?</blockquote><br />
Pro některé lidi ano; pro jiné ne.<br />
<br />
Znal jsem (a chodil) s poly přáteli, kteří měli tento druh přístupu ke vztahu, a pochopil jsem, že to není to, co chci. Chci partnery, se kterými si budeme blízcí, citově i v běžném životě; kteří se mnou budou sdílet můj život a kteří jsou se mnou velmi hluboce spjati. Chci životní partnery, nejen lidi, se kterými spím.<br />
<br />
A na rovinu, vypadá to, že tohle je něco jako menšinový pohled v poly komunitě. Ne značně menšinový, nicméně menšinový; moje vlastní zkušenosti mě přesvědčily, že lidé, kteří mají jakýsi náhodný přístup k lásce, jaký jsi popsala, převažují nad lidmi, kteří chtějí hlubší, intimnější a hluboce spjatý druh vztahu. Někdy to je frustrující, protože mám mnoho příležitostí mít partnery, kteří cítí stejně, jak jsi tu popsala, ale kteří nejsou otevřeni k smysluplnějšímu a intimnějšímu sdílení života.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Takže ano, myslím si, že oprávněně kritizuješ polyamorický přístup mnoha lidí k polyamorii a já to vidím podobně. V tomto si myslím, že tvé frustraci rozumím.<br />
A je vážně pravda, jak můj partner tvrdí, že poly člověk nemůže podstupovat dlouhodobé závazky a že správný otevřený vztah (nebo jakýkoli vztah) je vždycky "tady a teď", bez záruky, protože stejně mnoho vztahů není na vždy?</blockquote><br />
No... ano a ne.<br />
<br />
Myslím že vím, co se ti <i>pokouší</i> sdělit, a taky že vím, jak si to vysvětluješ. Pokud to chápu správně, tak se ti pokouší sdělit to, že nikdy nemáš zaručeno "navždy". A má pravdu. Svět je plný monogamních lidí, kteří upřímně věří, že by mohli mít vztah, který vydrží až do konce života, ale nemají. Život si jde svou cestou; lidé se s časem vyvíjejí a mění; neexistují žádné záruky. K čertu, myslím, že nemáš ani záruku, že tě zítra při přecházení silnice nesrazí autobus!<br />
<br />
Ale současně chápu taky tebe, co říkáš. "Bez záruky" není totéž, co "bez oddanosti". Fakt, že žádný vztah není se zárukou neznamená, že se nemůžeš zavázat dělat to, co je v tvých silách, abys dlouhodobě začlenila svého partnera do svého života a vyvíjela se a měnila (což budeš) způsobem, který zahrnuje tvého partnera. Pokud někdo chápe fakt, že život nemá žádné záruky, jako důvod proč nebýt oddaný, pak musím říct, že myslím, že je to druh vykrucování.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Je pravda, že poly lidé nemohou být svému partnerovi Oddaní (s velkým O)?</blockquote><br />
Ne, to není.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Je pravdou, že kdo je hlavní a kdo vedlejší, to je něco, co se může bez upozornění změnit, protože hele, kdo může ovládat své pocity?</blockquote><br />
Aha... tohle přináší celou řadu témat.<br />
<br />
Je pár odlišných způsobů, jak chápat význam co je "Hlavní" a "Vedlejší". Většina lidí používá tyto pojmy direktivně; to jest že věří, že můžeš mít jen jednoho hlavního partnera a že všichni ostatní musí být vedlejší.<br />
<br />
Problém je, že nemůžeš vždy předem rozhodnout, jak bude tvůj vztah vypadat. Nemůžeš vždycky vnutit vztahu, aby zapadl do nějaké škatulky, kam přirozeně nepatří. Jo, když zkusíš předem rozhodnout, jakou podobu smí tvůj vztah mít, tak můžeš zjistit a někdy i zjistíš, že nejsi schopná ovládat své pocity a že tvůj vztah získává nějakou jinou podobu. Pokud máš představu, že tam někde musí být jediné č. 1, jediný vůdce smečky, pak to může být velmi nebezpečné. <br />
<br />
Jiný způsob, jak pohlížet na "Hlavní" a "Vedlejší", je popisný, nikoli direktivní. Zkoumáš každý vztah bez toho, aby ses předem pokoušela rozhodnout, jaký by "měl" být, a používáš ten pojem, který je nejvýstižnější. Takže když máš vztah s Alexem a žijete spolu a máte hypotéku a děti, tak je rozumné říct: "OK, tohle je hlavní." A pokud randíš s Bobem a vidíte se jednou, dvakrát za měsíc a nemáš žádnou zvláštní naléhavou potřebu užšího sepjetí, pak je rozumné říct: "OK, tohle je vedlejší." Pokud také randíš s Charlesem a máte spolu hluboce intimní, láskyplný vztah a chcete spolu sdílet životy a být tu dlouhodobě jeden pro druhého, pak řekneš: OK, tenhle je taky hlavní."<br />
<br />
To znamená, že mít jeden hlavní vztah nemusí nutně znamenat, že se na hlavní místo už nikdo jiný nedostane; slovo "hlavní" znamená "hluboce oddaný", nikoli "č. 1".<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Je pravda, že pokud poly člověk zkouší potlačit svou zamilovanost do někoho jiného, že nemůže milovat ani svého hlavního partnera? Vypadá to divně, vzhledem k těm všem kamarádům, kterých jsem se ptala, co říkali, že se zamilovávají, samozřejmě, ale rozhodují se nechovat se podle toho, pokud by to ublížilo jejich partnerkám, a toto rozhodnutí nepodlehnout zamilovanosti (nebo naopak podlehnout) nemá nic společného s tím, jak moc své partnerky milují.</blockquote><br />
Mít nějaké pocity a jednat na základě těch pocitů jsou dvě vzájemně nesouvisející věci. Není důvod pro to, aby "mít nějaké pocity", znamenalo být přinucen podle nich jednat; nehledě na to, co můžeš cítit, tak se <i>rozhoduješ</i>, co uděláš. Dále být zamilovaný do osoby A a milovat osobu B jsou dvě odlišné, nesouvisející věci; něčí pocity k osobě A nemají co dělat s osobou B.<br />
<br />
Je možné, že to, co se ti tvůj partner pokouší říct je: "Pokud se zamiluji do někoho jiného a nemohu se podle toho zachovat, protože by tě to namíchlo, tak pro mě bude těžké tě milovat, protože část mě ti bude zazlívat skutečnost, že jsi mě přinutila tu zamilovanost potlačit." Nevím, jestli tohle je nebo není jeho úvaha.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Neznám žádné jiné skutečné poly lidi, mimo svého přítele (pokud je poly) a lidí ve škole Natha jógy, se kterými se on poflakuje (a narovinu, ti lidé vypadají že jsou trochu mimo realitu, všechny ty jejich bizardní teorie o emocionálních vlnových částicích a otevřených vztazích, které jsou jen osvícenou volbou).</blockquote><br />
Ale proboha. Mohl bych celé dny kázat o té "tantricko/jogínsko/transcendentálně meditativní/kouzelně krystalické a esoterické" poly bandě. Řeknu jen tolik, že s nimi mám málo společného.<br />
<blockquote class="tr_bq"><br />
Odhaduji, že to, čemu bych ráda rozuměla, je to, co je manipulace a co je skutečné? Kdo je poly člověk a kdo je člověk, který chce spoustu plytkých vztahů a žádný hluboký - nebo člověk, co vůbec není na žádný druh vztahu připraven? Co můžu čekat od poly partnera z hlediska oddanosti, a co zatraceně znamená oddanost, když není exkluzivní?</blockquote><br />
Dobré otázky.<br />
<br />
Nemyslím, že existují pevná pravidla, díky kterým bys s jistotou rozeznala člověka, který je poly, protože se bojí závazků.<br />
<br />
Nakonec klíčem je chování osoby. Chování je nepředvídatelný jev; člověk se chová jak se chová díky věcem, kterým věří. Pokud si člověk cení oddanosti, pak ti <i>nemusí říkat</i>, že si cení oddanosti; jeho činy to dokáží. Bude dělat věci, které respektují a udrží váš vztah, aniž bys ho o to žádala, a bude se snažit, jak jen bude moct, aby ti dal to, co potřebuješ, aniž by slevil ze svých zásad.<br />
<br />
Nevěřím, že oddanost znamená exkluzivitu; věřím spíš, že oddanost je o úmyslu sdílet svůj život s někým, bez ohledu na to jestli to je nebo není výhodné, a držení se tohoto úmyslu. Myslím, že je určitě možné takto žít s více než jednou osobou; zatraceně lidé to dělají pořád, s partnery, s příslušníky rodiny, dětmi atd.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Můžu jen říct, že to zní velmi, velmi komplikovaně. A proč by proboha tahle úroveň konfliktu zájmů a obtíží při žonglování se závazky, měla stát za další vztah nebo dva navíc, když už máš jednu milující ženu? Tohle je pro mě jako mono naprostou záhadou.</blockquote><br />
Pro polyamorického člověka tohle uspořádání není komplikovanější než monogamie; je jednodušší! Pokud se zeptáš mnoha poly lidí, tak ti řeknou, že monogamie je komplikovanější, protože vytváří hierarchii potřeb a priorit, které ti znemožňují rozvíjet takové věci, které mohou obohatit tvůj život, a vytvářejí vztahy, které dávají potřeby vyřčených slibů před potřeby lidských bytostí v tom vztahu, to všechno v zájmu ujištění se, že vztah vydrží X let bez ohledu na cenu. Pro některé poly lidi znamená myšlenka monogamie: "zůstat v prvním vztahu, který jsi začala, jednoduše kvůli tomu vztahu, i když lidé v tom vztahu už z něj nemají užitek a vztah sám se stává spíš prokletím než požehnáním."<br />
<br />
Netvrdím, že zastávám tento pohled na monogamii, ale mohu ho pochopit a mohu pochopit, jak to připadá někomu, komu monogamie nepřijde přirozená, takže monogamii cítí spíš jako umělou kostrukci, která ignoruje potřeby lidí ve vztahu kvůli vztahu samotnému.<br />
<br />
Věc je nakonec jednoduchá, pokud je to to, co ti připadá přirozené, a komplikovaná, pokud ti to přirozené nepřipadá. Polyamorický vztah zní velmi komplikovaně monogamnímu člověku; mně to připadá jednoduché a snadné. A monogamní vztah mi zní komplikovaně a nejsem si moc jistý, proč by si ho měl kdokoli vybrat.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">OK, můžu si trochu nejasně, hypoteticky, představit případ, kde bych měla nejlepší přítelkyni, která se pak stane milenkou mého muže. A že kvůli lásce, kterou k ní cítím, se ona stane v podstatě další ženou, nebo sestrou, nebo členem rodiny, jak to popisuješ, včetně Závazků ke všem stranám v tomto manželství o 3 lidech. Ale aby se tohle stalo, můj muž by se do ní musel náhodou zamilovat a my bychom se pak museli společně rozhodnout řešit tento problém pomocí tak říkajíc společné svatby s ní a jejím začleněním do rodiny. Nefungovalo by to, pokud by si jen vyrazil a přivedl ji jako milenku, ani kdybych měla právo veta - ona pro mě není rodina, pokud mi sem byla de facto nacpána, a nezáleží na tom, jak moc ji miluji samu o sobě.</blockquote><br />
Je pro mě dost těžké tomu porozumět; zní mi to velmi zmateně. Říkáš, že vztah, který začne náhodou má přednost před vztahem, který si zvolíš? Proč?<br />
<blockquote class="tr_bq"><br />
Říkám, že mu spíš odpustím, že mi ublížil náhodným zamilováním se, než když se on rozhodne, že by mohlo být příjemné se porozhlédnout a aktivně začít hledat další partnerky, i když ví, jak extrémně bolestivé to pro mě bude. Někdy si nemůžeš pomoct, aby ses nezamiloval, a pokud jsi poly, myslím, že si nemůžeš odepřít některé z těch dalších vztahů bez extrémního utrpení, ale pokud víš, že tvoje partnerka je mono a že takové vztahy jí BUDOU ubližovat, pak nemáš důvod vyrazit si a sám si někoho najít. Pokud se to stane, stane se.</blockquote><br />
Téměř to zní, jako že je tu podtext, že kdyby tvůj partner začal zvažovat vztah s někým jiným, tak ty cítíš, že bys byla bezmocná - že by "ti tam byla nacpána". Ale v úmyslném vztahu nepochybně ty i tvůj partner, vy oba máte na výběr? Mě to připadá, že náhodný vtah by byl ten, nad kterým bys neměla moc.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">No, tak trochu. Pokud si on úmyslně vyjde s předchozím úmyslem najít si někoho jiného, zvláště když mi o tom neřekne, dokud ten vztah není rozvinutý, pak mi sem ta osoba byla nacpána.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Pokud se mu stalo, že někoho potkal a šíleně se zamiloval a zatím není rozhodnutý co s tím, pak já jsem součástí rozhodování, jestli se ten vztah bude dál vyvíjet, nebo ne. Je to částečně o tom, v jakém stádiu ten druhý vztah je, když se o něm dozvím. A částečně je to o tom, jestli si vyrazí s předchozím úmyslem vytvořit další vztah, nebo mi nechtěl ublížit, ale prostě se stalo, že se zamiloval, a teď potřebujeme najít rozumný způsob jak to zvládnout, vzhledem k tomu, že on je poly zatímco já nejsem.</blockquote><br />
Osobně v jakémkoli vztahu velmi silně věřím v to dát svým partnerům na každém kroku cesty vědět, co přesně se děje, a ujišťovat se, že vím, jak se cítí, kdykoli se jen objeví na obzoru možnost nového vztahu - dlouho před tím, než je ta možnost vůbec prozkoumána.<br />
<br />
Někteří poly lidé tohle dost nesnáší, ten pocit, že když informují partnera o tom co cítí, jakoby se nějak vzdávali "kontroly". Jednou jsem měl partnerku, která tohle cítila tak silně, že měla pocit, že se "vzdala kontroly" nebo že jsem "ji ovládal", i když mi řekla, kolik partnerů měla a jak se s nimi zapletla!<br />
<br />
Co jsem se naučil, je to, že osoba, která přistupuje k polyamorii z tohoto úhlu, se ke mě hodí velmi málo, až že má se mnou velmi málo společného, když dojde na vztahy, i přes to, že jsme oba polyamoričtí. Dost dobře nerozumím tomu, jak informace ovládají; nechápu, jak se osoba, která řekne jiné osobě o svých pocitech, jak se tím vzdává vlády nad svým životem.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Od doby, co moje dobré přítelkyně berou mou verzi mono chování jako divoké swingování, mám potíže představit si, že se toto děje ve skutečném životě... ale OK, nikdy neříkej nikdy.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Ale můj muž mi raději neměl jen říkat, že má touhy a že chce, abych se obětovala a pomohla mu vybrat novou milenku.... Nejsem vůbec nadšená ze sdílení a nejsem kus hadru. Takže mi dělá potíže představit si tenhle druh rodinné záležitosti ve skutečném životě, pokud neexistují mono ženy/přítelkyně, které jsou více méně ochotné v rámci možností přivítat jako rodinu někoho, koho si jejich muž vybere přivést domů.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Je těžké si představit, že takovéhle světice existují ve skutečném životě... a zní mi to jako velmi volná a nestálá definice rodiny, mně, která podle svého mono pohledu nejsem to, co bych nazvala základ rodiny... Ale pořád, jsem tady na správně stopě, že tohle je to, jak poly lidé vidí svět? Pomůže každý kousek porozumění.</blockquote><br />
Myslím, že je možné být monogamní a stále mít hlas v rozhodnutích svého partnera a v tom, jakou tyto vztahy nabudou podobu. Nemyslím, že jediná alternativa ke vztahu, co začne náhodou, je vztah, který začne, když on svévolně někoho vybere a řekne: "Tuhle osobu musíš mít ráda, ber, nebo nech být."<br />
<br />
Musíš být opatrná, kdykoli mluvíš o tom, jak poly lidé vidí svět; obecně existuje přinejmenším tolik různých přístupů k polyamorii, jako je přístupů ke vztahům.<br />
<br />
Určitě existují polyamoričtí lidé, kteří dělají přesně to, o čem mluvíš - vyberou si partnera víceméně svévolně, bez toho aby se příliš obávali vlivu, který nový partner bude mít na jejich ostatní partnery, a bez zvláštní snahy o stabilní, pevně stojící rodinu. Znám hodně takových lidí a vypadají dost šťastní. Tohle jsou možností, které by mě nepotěšily, ale to je v pořádku.<br />
<br />
Nemohu upřímně říct, že naprosto rozumím tomuto přístupu k polyamorii, nicméně je v polykomunitě velmi častý. Celkem upřímně, věřím, že můj vlastní přístup k rodině a k věcem, které od rodiny chci, je patrně bližší monogamnímu pohledu na rodinu, než k mnoha polyamorickým lidem, které znám.<br />
<br />
Myslím, že stabilní, intimní, dlouhodobé a oddané rodiny polyamorických lidí jsou možné, a že někteří, ale ne všichni, poly lidé to chtějí, stejně jako to chtějí někteří, ale ne všichni, monogamní lidé. Pro mě je velké štěstí a zázrak v blízkém, milujícím, oddaném vztahu; emocionální intimita, zranitelnost, všechny tyhle věci mi přinášejí neuvěřitelné blaho. A když tyhle věci mohu sdílet s více než jedním člověkem, tak cítím, že radost a blaho roste.<br />
<br />
Nevítal bych prostě kohokoli, koho se můj partner rozhodne přivést mi domů, a nečekal bych, že můj partner přivítá jednoduše každého, koho se mu rozhodnu přivést domů já. Pro mě je velmi důležitou částí vztahu nejen to, jak se s někým propojím, ale také jak se s tou osobu propojí mí partneři. A byl jsem požehnán partnery, kteří to cítí stejně. Shellyin další partner Ted je můj velmi blízký přítel a někdo, kdo, jak cítím, obohacuje můj život tolika způsoby, i přesto, že nejsme sexuálně nebo citově spojení. Mohu jednodušeji říct, co na něm ona vidí; on je úžasný člověk a jsem šťastný, že její vztah s ním ho více vnesl do mého života. Nejsme milenci, ale on je nicméně částí mé rodiny. A skutečnost, že ho považuji za člena rodiny, bylo moje rozhodnutí, nikoli její.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Tohle je velmi příjemné slyšet. Nemyslím, že by mi něco podobného až tak vadilo.</blockquote><br />
Přesto zpátky k tématu oddanosti a závazku, základ je v tomhle: jak chceš, aby tvůj život vypadal? Co tě udělá šťastnou? Co je to důležité ve stávajícím vztahu, který ti nedává to, co chceš? Můžeš ty věci mít ve vztahu, který teď máš? Pokud je odpověď "ne", tak jakou cenu má jeho udržení?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Můžu jen říct, že tohle není něco, na co by se odhodlaný monogamní člověk ptal, pokud nedosáhne zlomového bodu, protože pokud jsi k někomu loajální, pak jsi loajální za všech okolností. Není to lehko nabyl, lehko pozbyl. To je celá pointa mono přístupu. Zjistit, že můj muž je poly, to je jako zjistit, že má AIDS, schizofrenii, nebo je bisexuální. Bude to noční můra se s tím vypořádat, ale není to něco, pro co se ho chystám opustit, jen protože je pro mě nepříjemné nebo bolestivé s ním žít. Pro mono nejsou vztahy primárně o lásce a rozkoši, i když rozkoš je důležitá; jsou o lásce a závazku, nebo lásce a loajalitě. Jaký je na to názor někoho, kdo je poly?</blockquote><br />
Mě to připadá, že mluvíš o dvou různých situacích, když mluvíš o tom zůstat se svým partnerem v dobrém a zlém: vyrovnávat se s pohromami, které se mohly přihodit tvému partnerovi, jako třeba zjištění, že má AIDS nebo schizofrenii (nebo vyrovnávat se s jeho ztrátou zaměstnání, nebo traumatickým zraněním, nebo nějakým jiným neštěstím, které člověka může přepadnout), a vyrovnávat se se skutečností, jakým <i>je</i> člověkem, jako se zjištěním, že partner je bisexuál, nebo polyamorický, nebo kdovíco.<br />
<br />
Oddaný vztah rozhodně musí být v dobrém i zlém. Ambrose Bierce, který byl proslavený svým cynizmem, jednou napsal, že "přátelství" je "loď dost velká, aby unesla dva ve slušném počasí, ale jen jednoho v ošklivém". Určitě jsou lidé - a nemyslím, že to má co dělat s monogamií nebo polyamorií - kteří mají stejný přístup ke vztahům.<br />
<br />
A takový vztah pro mě <i>není</i> oddaný. Oddaný znamená být tam ve špatných časech stejně jako v dobrých; znamená to neopustit svého partnera, když jsou věci těžké, nebo se přihodí nějaká katastrofa.<br />
<br />
Ale pro mě pravda o tom, kdo je moje partnerka, není něco, co chápu jako katastrofu nebo kalamitu, jako když se u mé partnerky rozvine schizofrenie nebo při nehodě ztratí končetinu. Mám tendenci věřit, že pokud někoho miluji, a pak zjistím nějakou pravdu o tom, jaký je jako člověk, a ta pravda změní to, co k ní cítím, pak jsem ve skutečnosti ze začátku nemiloval ji. Láska vyžaduje poznání; nemůžeš milovat někoho, koho neznáš. Nepovažoval bych zjištění, že tvůj partner je bisexuál, za něco, s čím by vyrovnat se bylo noční můrou, ale spíš jako nějaká stránka bytí mého partnera, která mu pomáhá být tím, kým je... Dává to smysl?<br />
<br />
Vidím zásadní kategorický rozdíl mezi tím trápit se něčím stavem a trápit se z toho, <i>kým někdo je</i>. Pro mě něco jako "být polyamorický" nebo "být bisexuální" je základní částí toho, kým ten člověk je. V podstatě, když je něco podobného pro tebe bolestivé, pak říkáš, že tě bolí <i>kým ten člověk je</i>. V takovém případě to spíš vypadá, že se ten vztah může stát takovým, který tě nemůže udělat šťastnou.<br />
<br />
Taky si myslím, že pomůže zeptat se, k čemu oddanost nebo závazek slouží. Je oddanost cílem sama o sobě stylem "setrvávám v tomto vztahu, protože setrvávání v tomto vztahu je to, co dělám"? Citový vztah existuje, přinejmenším teoreticky, protože lidé z tohoto vztahu získávají nějakou hodnotu - protože obohacuje tvůj život. Když někoho potkáš, nejsi ve vztahu náhodou; začneš vztah, protože ta osoba má vlastnosti, které máš ráda, respektuješ a obdivuješ je, protože tohle je člověk, se kterým se o sebe chceš podělit a chceš, aby se on podělil o sebe s tebou, protože být s tímhle člověkem udělá tvůj život lepším.<br />
<br />
Pokud by se mělo stát to, že z jakéhokoli důvodu, by každý z vás byl šťastnější, více naplněný a více obohacený, pokud byste neměli vztah, co pak ten vztah přináší? Jaký smysl je v udržování závazku jednoduše pro ten závazek, když ten vztah, kterému závazek slouží, nedělá ani jednoho z vás šťastným? Existuje nějaký bod, na kterém uděláš krok zpátky a řekneš: "Jsem ve vztahu, protože dělá lepším život můj i mého partnera; pokud ten vztah nevede k tomuto cíli pro oba z nás, pak už ten vztah nemusí pokračovat"?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Souhlasím s tebou s výjimkou dvou věcí. Jedna je, že mám ráda dlouhodobý pohled na vztahy, takže skutečnost, že mi vztah řekněme pár let způsobuje bolest, není důvod zahodit ručník, pokud to vypadá, že je tu rozumná šance, že se věci zlepší. A taky bych si musela být jistá, že jsem vynaložila skutečně seriózní úsilí, ačkoli to bylo v nějakém časovém období velmi bolestivé, před tím, než bych došla k názoru, že to nebude fungovat. Ale ano, souhlasím, že jednou dojdeš k bodu, kde už se nedosáhne pokroku, nebo kde zjistíš, že už nejsou možné další kompromisy. Pak je čas, aby se ze vztahu stalo jen platonické přátelství.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Druhá věc, kterou musím říct, je to, že opravdu nevidím rozdíl mezi tím, že někdo má AIDS, a tím, že někdo je bisexuál nebo poly, z hlediska efektu na vztah a z hlediska toho, co si o tom člověku myslím.</blockquote><br />
<blockquote class="tr_bq">Zjištění, že můj muž je poly, nemění moje city k němu, protože jakkoli je to bolestivé, není to jeden z těch smysl ničících etických přestupků, jako je zjištění, že soustavně podváděl, nebo byl krutý ke zvířatům. A tak či tak mě nepřitahoval, protože byl mono, ale pro další vlastnosti jeho osobnosti, které nejsou ovlivněné jeho poly orientací.</blockquote><blockquote class="tr_bq">Takže ten poly kousek skutečně není pro mě část mé kategorie "kým on je", z pohledu vztahu, i když je očividně částí jeho celkové osobnosti. Mám na mysli, že kým je, to z obecného hlediska zahrnuje všechny části jeho osobnosti, včetně toho, že je poly. Ale to kým je, co se týče mé lásky, to je podmnožina jeho vlastností, které jsou klíčové pro to, zda ho miluji nebo ne, a poly orientace není jedna z nich.</blockquote><br />
No, tohle je těžké říct. Všechny aspekty lidské osobnosti dohromady dělají to, kým člověk je. Nemyslím, že je vždycky snadné oddělit jednu část lidské osobnosti a říct: "Tahle část nepřispívá k těm věcem, kvůli kterým ho miluji."<br />
<br />
Pro mě - a tady nemohu mluvit za ostatní poly lidi - fakt, že jsem poly, a fakt, že jsem výstřední, nejsou samostatné části mé osobnosti, které stojí samy o sobě. Utvářejí a dokreslují způsob, jakým vnímám a komunikuji se světem, a to na takové úrovni, že si myslím, že kdyby tyhle vlastnosti měly zmizet, moje osobnost by se významně změnila.<br />
<br />
Ten poly kousek může být součástí kategorie "kým on je" nepřímo a jemným způsobem. Tohle je vážně těžké říct.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Pro mě není. Je to spíš příčinná část kategorie "co on dělá". Nemusí se mi líbit chování, které je toho výsledkem, ale neuspokojivé chování samo o sobě nezabíjí mou lásku, pokud jsou tam nadále části osobnosti, které mohu milovat, a nepřijatelné chování není výsledek nějaké nečestné části osobnosti. Přesto si myslím, že to že je poly, zatíží vztah podobnou katastrofou, jako třeba AIDS, a tak zvláště od doby, co bylo jakýmsi třeskem odhaleno, že je poly, je to stejný pocit, jako tenhle druh katastrofy - ten druh zátěže vztahu, jakým je přírodní neštěstí, náhle se objeví a znamená, že věci už nikdy nepůjdou tak, jak je někdo chtěl ideálně mít.</blockquote><br />
Tohle je určitě jeden z důvodů, proč obhajuji časné odhalení. Fakt je, že základním předpokladem většiny vztahů je, že je člověk monogamní. Když polyamorická osoba neřekne potenciálnímu partnerovi: "Jsem polyamorický," hned na začátku vztahu (nebo ideálně před tím, než vztah vůbec začne!), může tím snadno způsobit, že se monogamní osoba bude cítit podvedená nebo oklamaná.<br />
<br />
Někteří poly lidé, se kterými jsem mluvil, říkají: "Nechci o tom mluvit, protože nechci odstrašit potenciálního partnera." Tohle je naprosto mimo; v první řadě někdo, kdo je "odstrašený" polyamorií, je přesně tím, kdo pravděpodobně nebude mít šťastný vztah s polyamorickou osobou! <br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Řekla bych, že vztah si stále zaslouží upřímnou snahu o to, aby fungoval, i když on hned na začátku neřekl, že je poly. Pokud jsem mu oddaná, nemohu prostě říct, no dobře, nejsi na 100% muž, za jakého jsem tě měla, a děláš něco, co se mi nelíbí, takže už tě nemiluji. Domnívám se, že pro mě držet s někým v dobrém i zlém zahrnuje také změny osobnosti. Jako když jsem měla blízkou přítelkyni, která byla 10 let na vysoké a která v té době rychle zchudla a byla jedovatá (nebrala si servítky). Udržovat to přátelství byla skutečně zabíračka a nebylo jasné, jestli a kdy bude zase "sama sebou". Ale jsem šťastná, že jsme stály při sobě. Není taková, jako dřív, ale člověk, kterým se stala, je také velmi blízká přítelkyně a je skutečně potěšující mít ji zase někde nablízku. Myslím, že bych chtěla dát mému vztahu se svým mužem stejnou šanci.</blockquote><br />
U mnoha monogamních lidí a partnerů, které jsem poznal, to vypadá, že je tu skrytý předpoklad, že pokud vztah končí, za jakýchkoli okolností a z jakéhokoli důvodu, tak to znamená, že ten vztah a lidé v něm zklamali. Ale musí to být vždycky pravda? Pokud vztah kdysi sloužil k tomu, aby tebe a tvého partnera dělal šťastnými, pro oba byl přínosný, a který vás naučil věci, díky kterým jste lepšími lidmi... ale pak se věci změnily a ten vztah už vás ani jednoho nedělá šťastnými, je ve své podstatě špatné zjistit to a hledat vztahy, které vás <i>udělají</i> šťastnými? Potřebuje závazek sloužit jen sám sobě, nebo je lepší, když plní jinou funkci, jako obohatit vaše životy a udělat tebe a tvého partnera šťastnými? Viděl jsem dost vztahů bez radosti a bez lásky na to, abych věřil, že vztah může pokračovat, aniž by byl "úspěšný".<br />
<br />
Říkám to jako osoba, která má velmi dlouhou historii vztahů; nevěřím v opouštění vztahu jen proto, že už to dál není výhodné, nebo protože ho nějaké neštěstí zkomplikovalo. Ale současně také vidím rozdíl v opuštění vztahu jednoduše proto, že je to pohodlné, což nevěřím, že je obdivuhodná vlastnost. Ale v opuštění vztahu, pokud je očividné, že ten vztah už nemůže udělat lidi v něm šťastnými, v tomhle případě nevidím nic špatného na tom hledat vztahy, které vás <i>udělají</i> šťastnými. Pro mě závazek není samoúčelný; je to prostředek, pomocí kterého tvořím vztahy, které slouží k tomu, aby ze mě a z mých partnerů udělaly lepší lidi. Konečně, závazek, stejně jako pravidla a zákony a další sociální konstrukce, není dobrý nebo špatný sám o sobě, ale má hodnotu, pokud zajišťuje něco hodnotného.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Mimochodem, jak je pro poly těžké žít sexuálně jako mono, ale emocionálně poly, s několika citovými ale ne sexuálními vztahy? Doopravdy nechápu proč, když jsem ochotná nechat mého muže, aby si byl s jinými ženami tak citově blízký, jak chce, proč kvůli mně s nimi vlastně nemůže nespat. Pokud říká, že potřebuje vícenásobné vztahy, protože mu různé ženy dávají různé věci, dobře, to zjevně (podle mě) nezahrnuje sex, protože sex je něco, co můžeš dostat kdekoli. Zvláštní část každého vztahu je vzájemné působení, nehledě na to, jak skvělý sex by s tou osobou mohl také být. A jako relativně nežárlivá mono nemám problém s tím, že potřebuje vzájemné hluboké emocionální působení s jinými lidmi. Jen prostě nechci, aby s nimi spal. Je to nemožné, aby tohle poly osoba zvládla, a pokud ano, existuje způsob, jak bys mi mohl vysvětlit proč?</blockquote><br />
Tohle je zajímavá a komplikovaná otázka a mnoha způsoby jde přímo k srdci toho, co to znamená být polyamorický člověk a jaká očekávání a představy mají lidé, když hovoří o "citových vztazích".<br />
<br />
Pro začátek, než půjdu dál, chci vyjasnit to, že mohu mluvit o sobě, ale nemohu mluvit o polyamorických lidech obecně. Je dost možné, že čím více je různých názorů a přístupů k sexu, tím více je názorů a přístupů ke vztahu. A lidé mají velmi, velmi rozdílné pohnutky, pokud jde o sex.<br />
<br />
Pro mnoho lidí, včetně mnoha monogamních <i>a</i> mnoha polyamorických lidí, to vypadá, že základní motivace pro sexuální vztahy je něco, co funguje samo o sobě. Většina lidí má základní potřebu sexuálního styku a myslím, že mnoho lidí může tuto potřebu naplňovat s jedním sexuálním partnerem a nepotřebuje k tomu další partnery.<br />
<br />
Ale to není můj případ a není to nutně proto, že bych měl silnou sexuální potřebu. Za sebe nemohu na tuto otázku odpovědět bez toho, abych se vrátil kousek zpátky a nemluvil obecně o tom, proč potřebuji vícenásobné vztahy.<br />
<br />
Myslím, že téměř kdokoli, monogamní nebo polyamorický, může pochopit touhou mít citový vztah. Monogamní člověk, který je sám, se velmi pravděpodobně cítí nespokojený s tím, že je sám, a cítí, že si potřebuje najít citový vztah. Nepochybně všechny ty seznamky na webu naznačují, že tomu tak je. :) Pro téměř všechny psychologicky normální lidi je potřeba být v citovém vztahu základní částí lidského života a nehledě na to, jaký druh vztahu hledáš, nebo jaký model vztahu přijímáš za svůj, když jsi sama, pravděpodobně cítíš touhu mít vztah.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">U většiny monogamních lidí mi to připadá tak, že jakmile jsou jednou v citovém vztahu, ta potřeba je naplněna a touha po vztahu zmizí. Když jsi sama, cítíš touhu být součástí citového vztahu, začneš citový vztah a ta touha už není přítomná.<br />
Ne, to ne... začneš citový vztah a stále cítíš tu touhu naplno; ale soustředíš se na tu jedinou osobu. Někdy můžeš cítit něco k někomu jinému (každý se může zamilovat), ale z respektu ke svému milovanému a pro přání věnovat svému vztahu veškerý čas, pozornost a lásku, kterou to potřebuje, tu zamilovanost prostě necháš zajít a nejednáš podle ní. (Tohle je důležité, protože jako mono nemůžeš do nekonečna dělit svou citovou angažovanost. Nemůžeš doopravdy rozdělit své city bez toho, aniž by pak stály za houby, tak trochu jako někteří lidé (včetně mě) nemohu v tutéž chvíli doopravdy číst a aktivně poslouchat hudbu.) Není to o tom, že touha po citovém vztahu zemře. Jde o to, že se vytvoří nekonečně opakující se (a sama sebe zesilující) smyčka zaměřená na tu osobu. Bohužel, přesto se často stane to, že lidé se odcizí, nebo přestanou investovat čas a energii do toho, čeho si dost nevážili, a z tvého pohledu zůstanou ve skořápce vztahu, který ve skutečnosti zemřel. Myslím, že tihle lidé se musí cítit stejně, jako kdyby byli sami, a myslím, že to je to, proč když vztah dosáhne tohoto stavu, začnou lidé podvádět a pak vymění partnery.</blockquote><br />
Pro hodně poly lidí - nebo přinejmenším pro mě - ta touha nezmizí, když jsem v citovém vztahu. Je stále tady. To <i>není</i> protože můj vztah není naplňující, nebo protože moje partnerka není "dost dobrá", nebo protože hledám něco, co mi partnerka nemůže dát; ani proto, že to není "ten pravý" vztah, nebo protože vztahu něco chybí. Je to jednoduše věc trvalého pocitu přitažlivosti směrem k citové blízkosti a emocionálnímu propojení, i když je můj stávající vztah naprosto nádherný. Před tím jsem mluvil o štěstí, které cítím v citovém vztahu; tohle štěstí neoslabuje touhu k většímu citovému propojení se s dalšími lidmi, ani neoslabuje další štěstí, které cítím v jiném vztahu.<br />
<br />
Takže proč to musí být sexuální?<br />
<br />
Pro většinu lidí, včetně většiny monogamních lidí, je myslím rozumné říct, že sexuální vztah je část základní touhy po citovém vztahu a jeho základním předpokladem. Pokud bys byla sama, jak bys odpověděla někomu, kdo by se zeptal: "Dobře, rozumím, proč chceš mít vztah, ale proč musí být součástí toho sex? Copak nemůžeš být naplněna v citovém, oddaném vztahu bez sexu?" A na rovinu, byla bys takto šťastná?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Tohle není fér - nějaký sex, s někým, to je základní potřeba, jako jídlo a spánek. Otázka je: proč je potřeba sex s každým partnerem?</blockquote><br />
Ze stejného důvodu, proč je to potřeba s jedním partnerem, myslím. Protože citový vztah většina lidí vnímá jako prázdný nebo že mu něco chybí, pokud zde není žádná možnost, že by ten vztah mohl být vyjádřen fyzicky.<br />
<br />
Citové vztahy, z pohledu většiny lidí, zahrnují přinejmenším možnost sexuální blízkosti. Pro mě není touha po sexuální blízkosti něčím, co je samoúčelné; není to jako že potřebuji sexuální styk, ale jakmile mám sexuální partnerku, už další sexuální styk nepotřebuji. Touha po sexuální blízkosti je spíš spojena s citovou částí vztahu; emocionální blízkost vytváří stejně tak touhu po fyzické blízkosti.<br />
<br />
Nepotřebuji se sexuálně stýkat se VŠEMI svými partnery; mám a měl jsem vztahy s rozdílnou úrovní sexuální blízkosti. Ale u mě oddaný citový intimní vztah je tím, co zvyšuje potřebu sexuální blízkosti.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">OK, chápu. Ne všechno z toho se mi líbí, ale rozumím. Díky za vysvětlení způsobem, který to intuitivně objasňuje mně, jako někomu mono! Ve skutečnosti to zní, jako že to, co právě máš, je potřeba mít několik mono vztahů. Tak trochu...</blockquote><br />
<blockquote class="tr_bq">Nebývala dvorská láska (courtly love) vnímána jako naprosto normální model, jak mohl mít muž současně manželku a jinou ženu? Můj děda měl takový vztah se sousedovou manželkou 25 let a fungovalo to dobře, protože on i ona respektovali jejího manžela a jeho manželku dost na to, aby nedošli k sexuálnímu styku. Jen se několik hodin po večeři po několik nocí týdně těšili ze společnosti toho druhého a z nerozvinutého sexuálního napětí. Připadá mi to jako rozumný kompromisní model...</blockquote><br />
Dvorská láska, tak jak existovala v historii, často zahrnovala sex; jen o tom prostě nikdo nemluvil. Mít ženu a milenku je tradice s dlouhou historií.<br />
<br />
Ale to nechme stranou. Zase si říkám sám pro sebe, ano, je možné mít takový vztah. Mám přátelství dost podobné tomu, co jsi popsala; už asi devět let je naše přátelství naplněno nerozvinutým sexuálním napětím a já si to můžu užít bez potřeby podle toho jednat. (Trochu ironičtější tu situaci dělá fakt, že má přítelkyně sebe sama identifikuje jako lesbičku, ale to je úplně jiná záležitost.)<br />
<br />
Ale to přátelství není emocionálně blízké stejným způsobem jako citový vztah. A je to emocionální blízkost, která, přinejmenším pro mě, vytváří silnější touhu směrem k fyzickému styku. Pokud jsem si s někým hluboce citově blízký, sexuální napětí není něco, co by mě mohlo bavit; je to konstantní, nepřetržitá potřeba.<br />
<br />
Přesto, pokud ti to nevadí, rád bych to otočil. Proč se sexuálně NESBLIŽOVAT? Co je na sexuální blízkosti to, co vytváří ten problém? Pokud je vztah citově blízký, co člověk získá tím, že se nedovolí, aby se také stal sexuálně blízkým, a o co naopak přijde, když se vztah stane sexuálně blízkým?<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Protože sexuální blízkost jednoznačně rozlišuje, jestli jde o vztah, nebo přátelství. Pomocí sexu, buď s někým spíš, nebo ne. Je to jednoznačné, na rozdíl od Billa Clintona a jeho: "S tou ženou jsem neměl sex." Ale emocionální blízkost je nejednoznačná. Přátelé se pohybují na všech možných úrovních emocionální blízkosti od pouhých kámošů ze sportu až k lidem, kteří by mohli být tvou manželku, jen kdyby byli opačného pohlaví, lidé, kteří jsou ti citově bližší, než většina tvých pokrevních příbuzných. Na základě citové blízkosti nemůžeš skutečně říct, jestli je někdo přítel, nebo partner v milostném životě. Dokonce je nejasný i druh lásky, který k nim cítíš; mám mužské přátele, kteří mi připadají atraktivní a se kterými bych si patrně užila sex, jako výraz toho, jak je mám ráda, nebýt faktu, že jsem mono a že už jsem se rozhodla pro někoho jiného. Abych to zlehčila, myslím, že to je jako bych možná milovala každou tenisovou raketu v obchodě, některé z nich skoro tak jako tu, kterou mám doma, ale nakonec jsem si vybrala tu, kterou mám, a vážně ji miluji a skutečně bych nevěděla, co si počít se dvěma. Takže zatímco můžu fantazírovat o tom, jaké by to bylo mít tu druhou raketu, momentálně jsem šťastná s tou, kterou mám, jsem spokojená, že jsem si vybrala nejlépe, jak to šlo, a budu se soustředit na svou hru a ne na neustálé vyměňování několika raket, které by upřímně bylo jen rozptylující a nepomohlo by mi zlepšit můj tenis.</blockquote><br />
Aha. Ale pro hodně lidí - polyamorických určitě, ale také monogamních - neexistuje tak jasné rozdělení; sex není vždy rozlišující stránkou vztahu. Sex je určitě možný, když máš románek, a mít románek je možné (ačkoli často frustrující) bez sexu.<br />
<br />
Znám spoustu monogamních lidí, kteří se cítí ohroženi citovou blízkostí i bez sexu. Ve skutečnosti pro to dokonce existuje jméno - "citová nevěra" - a řada svépomocných knih prohlašuje tuto "citovou nevěru" za stejně špatnou, nebo horší, než fyzické podvádění. <br />
<br />
Vypozoroval jsem, že mnoho monogamních lidí nevnímá sexualitu jako rozlišující stránku citového vztahu a ve skutečnosti se cítí stejně nebo víc ohrožení citovou blízkostí než sexuální blízkostí. A taky si myslím, že to má smysl; citová blízkost, dokonce i bez sexu, skutečně může být významným ohrožením vztahu, pokud není správně zvládnutá, nebo člověk, který ji cítí, nevěnuje dostatek péče stávajícímu vztahu. "Energie Nového Vztahu" nemusí nutně v tu chvíli začínat pohlavním stykem, a věci, o kterých jsi předtím mluvila v souvislosti s původním vztahem, se ve srovnání s tím zdají být "pohoda".<br />
<br />
Pro hodně lidí, kteří se prohlašují za monogamní, sex není až tak důležitý faktor jako citová blízkost. Moji monogamní partneři to tak určitě cítili; sex pro ně nebyl ohrožující, citová blízkost ano.<br />
<blockquote class="tr_bq"><br />
Také jsem čekala, že zjistím, že jsem žárlila kvůli citové blízkosti, ale prostě nežárlím. Pokud by mého muže udělalo šťastným, kdyby měl extrémně blízké kamarádky, pak budu šťastná kvůli němu. Jen tak dlouho dokud budou pouze kamarádky, jakkoli blízké, tak neohrožují můj vztah s ním, protože je to případ hrušek a jablek; žádný strach z nahrazení.</blockquote><br />
Ještě pořád je tu hodně stejných záležitostí, o kterých jsi hovořila dříve: čas, energie, pozornost atd.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Předpokládám, že kdyby začal trávit většinu svého času s jednou z nich, pobavili bychom se o tom, kolik času a pozornosti od něj potřebuji, ale nebyla by to věc žárlivosti. Ale chci být ta jediná milostná partnerka, ta jediná, která má největší přednost v rozhodujícím okamžiku, ta jediná, která má jeho děti a se kterou on buduje svůj život. Jak jsi ukázal, sexuální prvek dává vztahu ten nepatrný, nicméně důležitý krok za hranici kamarádství a chci být ta jediná, která s ním má takto extrémně blízký vztah. Cokoli se tomu bude blížit, je pro mě naopak v pořádku, nežárlím na kamarádky. Přesto mám pocit, že tohle není typické mono myšlení; všimla jsem si, že některé z mých kamarádek začaly žárlit dokonce kvůli partnerovým koníčkům (!?), dokonce i když nemluvíme o bezvýznamné kratochvíli, ale, řekněme, o skutečném atletickém talentu. Divné...</blockquote><br />
Taky jsem viděl monogamní lidi (a někdy i polyamorické), kteří začali žárlit na partnerovy koníčky a zájmy.<br />
<br />
Ale pokud to není bezvýznamná kratochvíle, ale skutečný talent, pak myslím, že je to spíše pochopitelné. Významný atletický talent vyžaduje vyhradit si velké množství času a pozornosti a bez diskuze soupeří s citovým vztahem o čas a pozornost.<br />
<br />
Myslím, že velmi dobrý způsob, jak se vypořádat s věcmi jako jsou koníčky a další aktivity je vlastně stejný, jak reaguji na partnery svých partnerek - otevři náruč a přijmi je. Koníček se může stát něčím, co ukrajuje něčí čas, případně se staví mezi partnery v citovém vztahu; nebo se může stát něčím, co lidé dělají společně, co je sbližuje. Nějaká nová partnerka může ukrojit čas tvého partnera; nebo se stane kamarádkou, někým, s kým také trávíš čas. (Nedávno byla jedna z mých partnerek několik týdnů mimo město a její přítel přišel a strávil s námi nějaký čas. Udržováním kamarádství s partnery mých partnerek, které má smysl samo o sobě, je můj život obohacován; partneři mých partnerek se stávají vítanou a příjemnou částí mého života.)<br />
<br />
Samozřejmě že tohle nefunguje, pokud je ti to dělení se o čas vnuceno. Pokud tě tvůj partner nechce u svých koníčků a nebere tě v úvahu při výběru jiné partnerky, tak je to v podstatě nemožné; a v těchto případech mi připadá rozumné, že z těchto věcí nejsi nadšená; prožíváš kvůli nim naprosto konkrétní ztrátu.<br />
<blockquote class="tr_bq"><br />
Zajímavé... tvé komentáře mi hodně pomáhají vidět, jak poly vztahy mohou být méně ohrožující. Nezní to přesně tak, jako to, co mám spojené s polyamorií, ale spíš jako to, jak bych popsala skupinové manželství. Tedy v určitých směrech.</blockquote><br />
Skupinové manželství je jedna z forem polyamorie; někteří, ale ne všichni, poly lidé chtějí přesně ten druh propojení a oddanosti. Neřekl bych, že je to obvyklé pro lidi v poly komunitě, chtít skupinové manželství, a (jen tak na okraj) ironicky, někdy lidé, kteří chtějí tuto úroveň propojení, ji chtějí proto, protože sami nejsou ochotní se vypořádávat s nejistotou.<br />
<br />
Nováčci v polyamorii, zvláště páry, které prvně probírají možnost stát se polyamorickými, se často rozhodují, jestli to, co chtějí, je blízký vztah s bisexuálním partnerem, který bude spát s nimi oběma. Teoreticky pak nezačnou žárlit, pokud budou sdílet stejného partnera, a pak nedovolí, aby ten partner měl ještě někoho jiného.<br />
<br />
Tady je ironií to, že žárlivost nefunguje takhle přímočaře; je samozřejmě možné žárlit na partnera, který je s někým jiným, dokonce i když ty sama spíš s tím "někým". A není třeba říkat, že většina těchto párů je při hledání třetí osoby neúspěšná; viděno z pohledu té třetí osoby, to co nabízejí není tak úplně přitažlivé.<br />
<br />
Problém s plánováním nebo vytvářením skupinového manželství je tentýž, jako při hledání manžela; pokud se na každého díváš jako na potencionálního manžela ještě před tím, než ho vůbec poznáš a zjistíš, jak se ti hodí do života, nejspíš nebudeš úspěšná.<br />
<br />
Ideálně bych rád vztah, který vypadá jako skupinové manželství, nicméně se přímo nesnažím do tohoto útvaru lidi napasovat.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Nejsem si jistá, jestli můj muž má skutečný zájem o tuto úroveň závazku - pamatuji si, jak říkal, že chce více partnerů, protože život je jako tanec, a proč by měl tancovat jen s jediným člověkem? Moje reakce byla, že je v pořádku, když chce náhodně randit, ale skutečný vztah není jako chodit na diskotéku a párkrát si pěkně zatancovat s několika přáteli. Skutečný vztah je jako olympijské krasobruslení - většinou kvůli potřebné snaze a úsilí, ale také proto, že je těžké udržovat takovou úroveň koncentrace, intuice a chemie s více než jedním člověkem současně. Tohle není o tom říct, že potřebuješ být po celou dobu s tím partnerem - je to prostě o tom, že když kdeco sdílíš se všemi ostatními důležitými lidmi tvého života, to není krasobruslení; a je to také o tom, že pokud skutečně toužíš, aby bylo tvé krasobruslení vážně dobré, musíš vědět, že v případě konfliktu bude (téměř) kdokoli a cokoli jiného muset jít stranou tvému tréninku.</blockquote><br />
To je zajímavá analogie.<br />
<br />
Vidím smysl toho chtít soustředit své úsilí a energii na vytváření hlubokého, provázaného, citově blízkého vztahu. Nicméně mám zkušenost, že organizovaná poly komunita má mnoho lidí, jejichž přístup je spíš podobný tvému partnerovi - lidé, kteří chtějí poznávat sexuální propojení s těmi okolo, "prozkoumávat tanec" bez toho, aby se stali příliš provázaní s jedním partnerem.<br />
<br />
Myslím, že mnoho lidí si myslí, že slovo "polyamorie" má jediný význam, zatímco ve skutečnosti různé přístupy k polyamorii se vzájemně tak radikálně liší, v pojetí a v praxi, že mají málo společného, krom faktu, že se týkají více než dvou lidí.<br />
<br />
<blockquote class="tr_bq">Možná tohle není ani tak mono pohled na vztahy, jako můj osobní pohled. Mám tendenci být extrémně zaměřená a upřená na jakýkoli můj projekt, na kterém pracuji, včetně vztahů.</blockquote><br />
<a name='more'></a><br />
<b>Autor/Zdroj</b>: Franklin Veaux (<a href="https://www.morethantwo.com/polymonodialog.html">Poly/Mono dialog</a>)<br />
<b>Přeložil</b>: Signy<br />
<b>Korektura</b>: AlaAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/06185578524816634625noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-67368363810621983712010-09-26T00:00:00.001+02:002015-12-28T18:47:23.133+01:0010 realistických pravidel pro dobrý nemonogamní vztah<i>(Všimněte si, že říkám dobrý vztah. Každý to umí dělat špatně, ale já to nedoporučuji.)</i><br />
<blockquote class="tr_bq">“Polyamory je vysoká škola vztahů. Je to jen pro dospělé. Pokud si nedokážeš upřímně, včas a bez obviňování promluvit s partnerem o tom, co je špatně, nedělej to. Zůstaň monogamní. Polyamory není místo pro řešení tvých neuróz o nic víc, než je maraton způsob jak si doléčit zlomený kotník.”</blockquote><blockquote class="tr_bq">- Raven Kaldera, “<a href="http://www.scarletletters.com/current/021403_nf_rk.shtml">The Polyamory Contract</a>”</blockquote><br />
<h2>1. Poznej sám sebe. </h2>Pro začátek k sobě buď <b>brutálně upřímný</b>, a odpověz si na následující otázky. Nedělám si legraci ohledně toho “brutálně”, mazat si med kolem pusy ti nepomůže. Nezapomeň, že odpovědi na tyto otázky nejsou nikdy definitivní, i ty se měníš každým dnem, s každou novou zkušeností. Vyplatí se tedy klást si tyto otázky znovu a znovu celý život.<br />
<br />
<ul><li>Jaký typ člověka jsi?</li>
<li>Jaké jsou tvé hlavní životní hodnoty?</li>
<li>Jaké máš v životě priority?</li>
<li>Jaké máš potřeby, co se týká vztahů?</li>
<li>Jaké jsou tvoje nedostatky, co se vztahů týče?</li>
<li>Jak skončily tvé bývalé vztahy? Jsi schopný říct, jakou jsi v tom hrál roli?</li>
<li>Jak zvládáš konflikty a hněv?</li>
<li>Jak dobré jsou tvé komunikační schopnosti?</li>
<li>Jaký typ lidí tě nejvíc přitahuje? Je v tom, kdo tě přitahuje, nějaké pravidlo? Jsou to spíše problémoví nebo pozitivní lidé?</li>
<li>Co můžeš partnerovi nabídnout? Jaký partner, milenec, přítel jsi?</li>
<li>Jak vypadá tvůj život? Tvůj denní program, množství energie, zdraví, povinnosti, stresy, radosti? Co bys rád změnil?</li>
</ul><div><br />
</div><h2>2. Měj se rád. </h2>Jo, zní to jako největší klišé na světě, ale ve skutečnosti je to základní požadavek pro dobrý nemonogamní vztah. Musíš se o sebe starat. Pokud to neděláš, jednoduše si nikdy plně neužiješ zdravý láskyplný vztah s ostatními. Mnoho lidí ignoruje základní nezbytnost mít sama sebe rád. A to je důvod, proč mají komplikované vztahy. Pokud to budeš zkoušet s vícenásobnými vztahy, věř mi, že skončíš špatně.<br />
<br />
Jestli ti odpovědi na otázky, které sis právě položil, ukázaly oblasti, ve kterých máš rezervy, měj se rád natolik, abys s tím něco udělal dřív, než začneš zkoumat další možnosti. Běž na terapii, začni meditovat, začni si psát deník, začni cvičit pro zlepšení nálady i pro vylepšení sebevědomí. <b>Nestarat se o sebe prostě nepřichází v úvahu.</b><br />
<br />
<h2>3. Buď šťastný SÁM.</h2>Ano, myslím to tak. Sám. Úplně sám. Žádný partner. Už jsi vdaná, ženatý, nebo jinak zadaný? V pořádku, ale stejně se to musíš naučit. <b>Pokud od vztahů očekáváš, že tě učiní šťastným, když neumíš být šťastný sám, dostane se ti jedině zklamání.</b><br />
<b><br />
</b>Velmi málo vztahů vydrží opravdu celý život. Je to úžasné pokud se to povede, ale buďme realističtí. Nemůžeš všechny vztahy zakládat na ideálu, kterého dosáhne jen malé procento. A to ani nemluvím o tom, že dlouhotrvající vztah nemusí nutně být šťastný. Některé vztahy trvají několik měsíců, některé pár let, některé pár hodin. To není znak toho, že to nefunguje, to je realita.<br />
<br />
Nejprve buď šťastný sám. Potom přidej jednoho či více partnerů, kteří zlepší, prohloubí a budou sdílet tvoje štěstí s tebou. Rozhodně nepřipusť, aby tvé štěstí záviselo na přítomnosti dalšího člověka, nemluvě o dalších několika. To není láskyplný vztah, to je závislost. Ono je pak náročné, když tvůj drahý má tři partnery a ty jsi (ta-daa!) nešťastný sám.<br />
<br />
<h2>4. Komunikuj. Upřímně. </h2>Tak a teď vezmeš všechnu tu brutální upřímnost k sobě a převedeš ji do brutální upřímnosti vůči tvému partnerovi či partnerům. Dobré poly vztahy vznikají, když se vyloží karty na stůl. Žárlíš? Řekni to. Bojíš se, máš starosti, zlobíš se, jsi vytočený? Mluv o tom. Obdivuješ někoho, jsi šťastný, zamilovaný? Poděl se o svou radost. Máš v hlavě něco, co nechceš partnerovi říct? VELKÝ vykřičník, je takřka jisté, že bys mu to říct měl!<br />
<br />
Slibuji ti, že pokud si budeš nechávat své věci pro sebe, tak skončíš s velkým problémem. I když budeš dodržovat první tři pravidla, ale tohle ti nepůjde, tak tvé vztahy nebudou funkční. Kup si svépomocné knížky. Jdi na skupinovou terapii. Navštiv workshop aktivního naslouchání. Čti o žárlivosti a dalších problémech, abys viděl jak je nejlépe řešit. <b>Udělej cokoli, co bude možné, abys zlepšil své komunikační schopnosti.</b> Uvidíš, že si za to poděkuješ.<br />
<br />
<h2>5. Uvědom si, co chceš. </h2>Tady je další seznam otázek. (Rada: opravdu je fajn, mít zvládnutá pravidla 1 až 4, než se pustíš do tohoto.)<br />
<br />
<br />
<ul><li>Jak si myslíš, že by vypadal tvůj ideální polyamory vztah?</li>
<li>Jaké pozitivní věci od polyamory očekáváš?</li>
<li>Jakým problémům si myslíš, že budeš muset čelit? Myslíš, že jsi schopen je zvládnout?</li>
<li>Odpovídají výhody, které chceš, tomu, co do toho musíš vložit? (myšleno čas, energii, dostupnost atd.)</li>
<li>Co myslíš, že bude případný partner chtít od tebe? Jak bude vnímat tvoji situaci?</li>
<li>Pokud už máš partnera, shodují se vaše hodnoty, touhy a schopnosti? Je to, co chcete od polyamory, slučitelné?</li>
<li>Jsi otevřen více možnostem, které nabízí polyamory uspořádání, nebo tě zajímá jen některé konkrétní? Pokud konkrétní, proč? Co si myslíš, že by ti to přineslo?</li>
</ul><br />
<br />
<h2>6. Jdi po obsahu, ne po formě. </h2>Když jsi odpověděl na výše položené otázky, můžeš mít v hlavě konkrétní představu polyamory vztahu, o kterém si myslíš, že by byl pro tebe perfektní. Je-li to tak, zeptej se sám sebe, co pro tebe znamená forma, a srovnej to s realitou. Dvě přítelkyně = nikdy nebudu sám? Zamysli se znova. Dva páry jako čtyřka = výborně vyrovnané? Absolutně bez záruky. “Pár středního věku - on heterosexuál, ona by to ráda zkusila se ženou - hledající sexy mladou bisexuálku s pětkama, která ráda kouří a je k dispozici každý druhý víkend a občas středy večer.” Nezní to povědomě?<br />
<br />
Mnoho lidí má v hlavě idealizované vize. <b>Často se zasekneme u obalu a zapomeneme, že na vztazích je zásadní to, co je uvnitř.</b> Ty a tvůj drahý můžete strávit roky hledáním ideálního páru, abyste vytvořili perfektní čtyřku, a přitom tvá nejlepší kamarádka a její přítel jsou už měsíce moc nesmělí na to, aby vás vytáhli na rande. Můžeš chtít, aby se tvá žena pobavila s pěknou slečnou a tys to mohl sledovat, a ve skutečnosti ten kluk, kterého potkala minulý týden při grilování, by byl úžasný doplněk vašeho vztahu na dlouhé roky. Ji by hluboce miloval a tobě by byl dobrým kamarádem. A možná bys měl zkusit vytáhnout ven tu holku, cos ji potkal v posilovně.<br />
<br />
Přemýšlej o polyamory jako o stavu otevřenosti k lásce, ať už přijde v jakékoli formě, a pak buď připraven zvládnout všechnu, které se ti dostane. Je to lepší než se zaseknout na jedné představě, o které si myslíš, že je pro tebe nejlepší. Více o tomto v pravidle 10.<br />
<br />
<h2>7. Buď hodný. </h2>Polyamory není o doslovném dodržování pravidel. <b>Počítá se smysl, nikoli litera pravidel</b>. Polyamory není o tom, aby sis zašukal. Ve skutečnosti to vlastně vůbec není o tobě. Je to filozofie pohybování se světem, který není černobílý, o štědrosti, darování, a hádej co - je to hlubší než to, jak trávit pátek večer. V lásce neplatí oko za oko, není to koláč, jehož je třeba urvat co největší kus; a není k tomu, aby sis skrze ni posiloval ego. Takže...<br />
<br />
<ul><li>Nechoď s někým za zády jeho partnera jen proto, že to “technicky” není tvůj problém.</li>
<li>Všímej si zúčastněných a ujišťuj se, že jsou v pořádku a že jsou s polyamory spokojení, a to i když to není “technicky” tvůj úkol.</li>
<li>Znej své hranice a respektuj je. Dávej pozor i na hranice ostatních, i když to není “technicky” tvá práce.</li>
</ul><br />
Jsi-li poly, tvá zodpovědnost mít správné vztahy nekončí dosažením orgasmu nebo vysazením miláčka před domem. Tak nebuď sobec a nezkoušej, co můžeš urvat pro sebe, nebo co všechno ti ještě projde. Pokud to děláš, tak zjevně nechápeš, o čem to celé je.<br />
<br />
<h2>8. Provozuj bezpečnější sex. </h2>To neznamená jen používat kondom. Znamená to, že musíš najít cestu jak mluvit o sexu se všemi svými partnery. Znamená to zjistit, jak velké riziko je pro vás přijatelné. HIV není to jediné, s čím by sis měl dělat starosti, a kondomy tě před vším neochrání. Například, když má někdo opary, budeš se s ním líbat? A co orální sex? Odpovědi se mohou lišit například, když se vidíte jen třikrát za rok, když máš oslabený imunitní systém, když jsi zdravý jako řípa atd.<br />
<br />
Zde je pár otázek, nad kterými stojí za to se zamyslet. Pamatuj, tohle není jen o tobě.<br />
Je možné že tvé rozhodnutí ovlivní tucty lidí, lidí, na kterých ti záleží. <b>Sex je úžasný, tak ať takový zůstane.</b><br />
<ul><li>Máš přehled, jak moc rizikové jsou praktiky které máš rád? Pokud ne, víš kde takové informace získat?</li>
<li>Víš kdy a jak bezpečně používat kondomy, rukavice, potravinovou fólii, ústní roušky, silikonové hračky atd.? Pokud ne, víš kde to zjistit?</li>
<li>Jak moc nepříjemné je pro tebe mluvit s doktorem o svém sexuálním životě? Jak moc to ovlivní to, jakou péči ti poskytuje?</li>
<li>Máš možnost nechat se testovat na sexuálně přenosné choroby? Jak často myslíš, že je vhodné, aby ses ty a tví partneři nechali testovat a na co všechno?</li>
<li>Jak se vypořádáš s neplánovaným těhotenstvím - svým nebo někoho jiného?</li>
<li>Co si myslíš o alternativních praktikách jako je anální sex, fisting nebo BDSM?</li>
<li>Kde jsou tvé hranice co se týče hrátek s krví, svazování a pronikání?</li>
<li>Jsou tvé hranice jiné v různých situacích s různými lidmi?</li>
<li>Co si myslíš o hranicích tvého partnera či partnerů? Jsou kompatibilní s tvými?</li>
<li>Jsi ochotný dělat kompromisy? Jaké? Proč?</li>
<li>Jaké máš potřeby a hranice co se týče emoční bezpečnosti sexu?</li>
<li>Co se stane když zjistíš, že máš nějakou přenosnou chorobu? Komu všemu to budeš muset říct? Co uděláš?</li>
</ul><br />
<br />
<h2>9. Buď silný. </h2><b>Aby bylo jasno, vybrat si polyamory za svůj životní styl je radikální věc.</b> Lidi to rozhodí - někteří z nich možná budou tví rodiče, děti, přátelé, kolegové, atd. To, že máme alternativní představu o podobě šťastného partnerství, neznamená, že ostatní to tak budou brát taky. To vytváří tlak na všechny zúčastněné.<br />
<br />
K tomu abys to zvládl, se hodí mít dobré přátele, silnou filozofii, vizi vlastní cesty, spoustu sebevědomí, dobrý smysl pro dodržování hranic (cizích, nejen svých), nějaké dobře zpracované znalosti a připravené argumenty na běžné námitky vůči tomu, co děláš (zodpovězení otázek z následujícího seznamu může pomoci, stejně jako přečtení pár dobrých knížek o polyamory). Pomoci může i komunita ostatních poly.<br />
<br />
Zde je pár otázek k zamyšlení.<br />
<br />
<ul><li>Dokážeš se vyrovnat se společenskými tlaky, kterým budeš čelit, protože se chováš jinak, než je běžné?</li>
<li>Jak přesně se s nimi vyrovnáš? Jaký přístup zvolíš pro každou z výše vyjmenovaných situací?</li>
<li>Co lidé vlastně potřebují vědět? Jak dobře se cítíš, když mluvíš o svých rozhodnutích?</li>
<li>Je pro tebe bezpečné neskrývat to, že máš více partnerů? Ovlivní to děti, které máš ve své péči, tvoji kariéru, tvoji pozici ve společnosti?</li>
<li>Je vážně nebezpečné přiznat se k tomu, že máš více partnerů? Nebo jen přeceňuješ sociální tlaky a dáváš si takový pozor, co říkáš, že ani nedáš šanci tvým přátelům a blízkým dát najevo podporu a otevřenost novým myšlenkám?</li>
<li>Jak se vyrovnáš s tím, že budeš vnímán jako paroháč, děvkař, kurva, nenasytný nebo nemorální člověk?</li>
<li>Co uděláš, když se to dozvědí lidé, kterým jsi to nechtěl říci?</li>
</ul><br />
<br />
<h2>10. Nehroť to. </h2>Jinými slovy, nesnaž se nic hledat. Ti nejzajímavější lidé se objevují, když se staráš o běžné věci v životě, práci nebo se bavíš. Ne že by seznamky byly špatný nápad... ale <b>radost nemonogamie je více v otevřenosti různým věcem, které tě mohou v životě potkat, než v hledání jedné konkrétní</b>. Život je štědrý, když jsme připraveni přijímat, a štěstí se odvrací, když se snažíme ho moc pevně držet.... podobně jako lidi.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<b>Autor/Zdroj</b>: Andrea Zanin (<a href="https://sexgeek.wordpress.com/2007/06/10/10-realistic-rules-for-good-non-monogamous-relationships/">10 realistic rules for good non-monogamous relationships</a>)<br />
<b>Přeložil</b>: ??<br />
<b>Korektura</b>: ??Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/06185578524816634625noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-49895107134211934242010-08-31T00:00:00.000+02:002015-12-28T18:47:50.090+01:00Polyamorie - často kladené otázky<h3>Franklinovy často kladené dotazy ohledně polyamorie</h3><div><br />
</div><h2>Dobře, takže co je to "polyamorie"?</h2>Slovo "polyamorie" se skládá z řeckých a latinských slov "mnoho lásky" (doslova, <i>poly</i> mnoho + <i>amore</i> láska). Polyamorický vztah je citový vztah, který zahrnuje více než jednu osobu.<br />
<br />
<h2>Myslíš jako swingers?</h2>Ne zcela. Swingeři mají jiný cíl. Swingeři se soustředí na rekreační sex, ačkoli i tady se mohou rozvinout přátelství a hlubší svazky. Polyamorie se soustřeďuje na hluboké vztahy, i když sex je v nich mnohdy taky fajn.<br />
<br />
<h2>Aha, chápu. Takže je to, jako když máš přítelkyni bokem.</h2>Ne. To je taky něco jiného. Technický termín pro to je "podvádění".<br />
<br />
<h2>Jedno za osmnáct, druhé bez dvou za dvacet.</h2>Ne. To, co určuje polyamorický vztah je to, že <b>kdokoli zúčastněný ví o účasti a souhlasí s účastí všech ostatních</b>.<br />
<br />
Pokud jsi ženatý a máš přítelkyni, o které tvá žena neví, nebo má tvá žena podezření, ale není si jistá, nebo o přítelkyni tvá žena ví, ale není s tím spokojená, tak nejsi poly, ale podvádíš. Podobně, pokud do toho bušíš s mlíkařem, zatímco je tvůj muž mimo město, tak nejsi poly, ale podvádíš.<br />
<br />
Polyamorie je definována <b>informovaným souhlasem všech účastníků</b>. Bez toho to není poly. Pokud nemůžeš pozvat svého partnera o díkuvzdání na večeři se zbytkem své rodiny, protože nechceš, aby někdo věděl, co děláš, pak to není poly.<br />
<br />
<h2>Poly nepoly. Je to jen kultivovaný způsob, jak říct partnerovi, aby tě nechal podvádět.</h2>Ne. Podvádění je porušování pravidel. Pokud neporušuješ pravidla vašeho vztahu, tak nepodvádíš už z <b>podstaty</b>.<br />
<br />
Pravidla nemusí být přímo domluvená; dokonce i porušení nevyslovených pravidel vztahu je podváděním. Pokud uděláš něco, co nemůžeš svému partnerovi říct, aniž by ses cítil nepříjemně, nebo pokud děláš něco, co by tvého partnera udělalo nešťastným, kdyby o tom věděl, tak docela pravděpodobně podvádíš, jednoduše a krátce řečeno.<br />
<br />
Polyamorie je naprosto odlišný způsob jak vymezit svůj vztah. Polyamorie je uznání jednoduchého faktu, že vztahy nejsou ve stylu "jedna velikost pro všechny". V poly vztahu...<br />
<br />
<h2>Jasně, jasně, rozumím. Poly je pro lidi, co se nemohou vázat!</h2>Ne, ne, ne. Ve skutečnosti je to přesně naopak; lidé, kteří nejsou schopni závazku s <i>jednou</i> osobou, natuty nemůžou vydržet závazek ke <i>dvěma</i>!<br />
<br />
Mám zkušenost, že mnoho monogamních lidí vlastně praktikuje "sériovou monogamii" - přeskakují od milence k milenci, přičemž se s každým z nich prohlašují za "monogamní". Zatímco nikdo rozumný nečeká, že každý vztah vydrží, vypadá to, že mnoho "sériových monogamistů" vnímá své partnery jako nahraditelné, nebo, častěji, zůstávají s jedním partnerem jen dokud se nenaskytne někdo "lepší". Polyamorie je etičtější než sériová monogamie tak, jak je někdy praktikována; polyamoristé nezahazují své milence, když výhledově přichází další zajímavá osoba. Tahle charakteristika sériové monogamie je, myslím, podstatou lidí, kteří se nemohou vázat.<br />
<br />
Ale pokud někoho miluješ, neměl bys chtít nikoho jiného.<br />
<br />
<h2>To je častý přístup, ale ve skutečnosti v praxi neobstojí.</h2>Hodně lidí věří, že člověk, který má několik milenek, nemůže nikomu dát "celé své srdce". Tahle víra vychází z toho, že když miluješ jednu osobu, můžeš vyjádřit svou lásku celým srdcem, ale když miluješ několik lidí, tvá láska je rozdělená a už není tak hluboká. Tohle je založené na modelu "vyhladovění lásky" - tedy že máš omezené množství lásky, a pokud dáš svou lásku jedné osobě, nezbývá žádná, kterou bys mohl dát někomu jinému - takže když se zamiluješ do někoho jiného, musíš za to "zaplatit" odebráním lásky té první osobě.<br />
<br />
Láska není totéž, co peníze. U peněz máš k útratě jen omezené množství, a když je dáš jedné osobě, zbyde ti méně pro druhou. Ale láska reaguje podivuhodnými, nepředvídatelnými a neočekávatelnými způsoby. Když miluješ více než jednu osobu, brzy zjistíš, že čím víc lásky dáváš, tím víc jí máš na rozdávání. Ano, MŮŽEŠ dát celé své srdce více než jedné osobě, a když to uděláš, tak zjistíš, že je to ten nejnádhernější pocit na světě.<br />
<br />
Nepřemýšlej o svém srdci jako o své peněžence, tak to nefunguje.<br />
<br />
Někteří lidé také mají pocit, že není možné milovat více, než jednoho člověka současně, takže pokud jsi v situaci, kdy máš vztah s jedním člověkem a stane se ti, že se zamiluješ do někoho jiného, tak tohle "dokazuje", že doopravdy nemiluješ toho, s kým jsi, správně? Přece jen, jsme tu na Zemi, abychom milovali jen jednoho dalšího člověka, naši jedinou spřízněnou duši ve světě se šesti miliardami lidí... Toho jediného člověka, který je pro nás ten pravý a který díky nějaké neuvěřitelné shodě náhod chodí do stejné školy, nebo práce na tom samém místě.<br />
<br />
Tohle je "nedostatkový model" lásky (scarcity model) - představa, že láska je vzácná, že můžeme mít jen jedinou pravou lásku a že jakmile jednou potkáme tu jedinou pravou lásku, najednou a záhadně se vypne ta část našich mozků, která si všímá ostatních lidí.<br />
<br />
Každopádně, jak jsem říkal, v poly vztahu je životně důležité - možná ještě víc, než v monogamním vztahu - aby každý zúčastněný znal a rozuměl pravidlům vztahu a podřizoval se jim. Úspěšný poly vztah rozhodně vyžaduje ode všech zúčastněných důvěru a bezpečí. Pokud se nemůžeš podřídit pravidlům vztahu, nemůžeš čekat, že dosáhneš funkčního polyamorického vztahu.<br />
<br />
<h2>Pravidla? Jaká pravidla? Chceš spát s někým jiným, že ano?</h2>Takhle to nefunguje.<br />
<br />
Samozřejmě existuje tolik různých druhů polyamorie, kolik je lidí; neexistuje jediný správný způsob, jak vytvořit polyamorický vztah, nicméně etické polyamorické vztahy zahrnují upřímnost, respekt a soucit. Ale být polyamorický ti nedává povolení chovat se jako kanec v říji.<br />
<br />
Polyamorický vztah není o sexu; je o vytváření <b>citového vztahu </b>s více než jednou osobou současně.<br />
<br />
A ano, existují pravidla.<br />
<br />
<h2>Jo? Jako jaký druh pravidel?</h2>Záleží na vztahu.<br />
<br />
Některé poly vztahy, označované "<b>polyvěrné</b>", mají pravidla, která se příliš neliší od tradičních monogamních vztahů - jen zahrnují více než dvě osoby. Například polyvěrná trojice může zahrnovat tři osoby, přičemž jedna z nich provozuje sex se zbylými dvěma osobami, nebo mohou mít všichni tři sexuální vztah s oběma ostatními. Nicméně nikdo v tom vztahu nesmí přibrat milence "zvenku", stejně jako není ani partnerovi v monogamním vztahu povoleno mít dalšího milence; pokud to uděláš, podvádíš. Podvádění, když nic jiného, je <b>závažnější</b> ohrožení polyvěrného vztahu, než v případě monogamního vztahu - protože pokud podvádíš, zrazuješ důvěru více než jednoho člověka.<br />
<br />
Jiné polyamorické vztahy mohou za určitých okolností povolit zúčastněným mít také milence "z vnějšku" - například často jen když je vnější milenec předem schválený všemi zúčastněnými a jen pokud ten vnější milenec zná povahu vztahu.<br />
<br />
Individuální vztahy uvnitř polyamorické skupiny mohou být také velmi složité. V mnoha případech může existovat jeden "hlavní" pár - manžel a manželka například. Jeden nebo oba mohou mít milence zvenku, ale tyto vztahy jsou "vedlejší" v tom smyslu, že vyžadují menší účast v partnerově denním životě, než, řekněme, vyžaduje manželství.<br />
<blockquote class="tr_bq">Pozn.: To neznamená, že tyhle vztahy jsou až na druhém místě, nebo že lidé ve "vedlejších" vztazích méně přinášejí, nebo jsou méně oceňovaní! Jednoduše to znamená, že tyhle vztahy mají jiný účel nebo jsou jinak vymezené než hlavní vztah.</blockquote>Nebo může být takový polyamorický vztah, ve kterém je každý individuální vztah stejně důležitý jako všechny ostatní a žádný jednotlivý pár není "hlavní".<br />
<br />
<h2>Uff. To říká kdo? Kdo vlastně stanovuje tahle pravidla?</h2>Kdokoliv zúčastněný.<br />
<br />
Polyamorie není o: "Chci si zapíchat támhle s tím člověkem a pokud se ti to nelíbí, máš smůlu."<br />
<br />
Je logické, že každý zúčastněný očekává, že dostane nějaké úvodní informace o probíhajících vztazích. Je rozumné chtít nastavit hranice a pokud je to opodstatněné a nutné, tak chtít vytvořit prostředí, které ochrání jak vaše city, tak city ostatních zúčastněných ve vztahu - přímo nebo nepřímo.<br />
<br />
Dosáhnete toho dojednáním sady jasných, jednoznačných a explicitních podmínek, které usměrňují chování a ve kterých se vytváří vaše vztahy. Sady podmínek, které vytvoří takové prostředí, které zajistí, aby byly naplněny potřeby všech a ničí city nebyly přehlíženy.<br />
<br />
Je také důležité pochopit, že porušení těchto pravidel je velmi, velmi závažná věc - stejně závažná, jako podvádění v monogamních vztazích! Toto prostředí a ochota všech dodržovat pravidla, která jste si stanovili, to je to, co vytváří základy důvěry, kterou polyamorický vztah vyžaduje. Bez této důvěry lze logicky očekávat, že skončíte nešťastný vy, nebo někdo, na kom vám záleží.<br />
<br />
<h2>Nevymřela celá tahle "volná láska" už někdy v šedesátých letech?</h2>Ve skutečnosti nikdy neexistovala, ani tehdy ne.<br />
<br />
Ale to není podstatné. <b>Polyamorie není volná láska.</b> Všechny uvedené varianty polyamorie mají svůj vlastní způsob zvládání vnitřních vztahů, ale nakonec je to vždy o vytváření vztahů, nikoli o sexu.<br />
<br />
No dobře, je to taky o sexu. Přece jen, pokud vynecháte sex, tak dostanete monogamní vztah, kde pár má další přátele. V jistém smyslu je ten fakt, že je v tom zahrnutý i sex, tím, co definuje odlišnost polyamorie a monogamie. Ale pointa je v tom, že nejde <b>pouze</b> o sex.<br />
<br />
Každopádně myšlenka polyamorie předchází šedesátá léta. Ve skutečnosti je nejméně tak stará, jako historie lidstva. Příklady nemonogamních vztahů mohou být nalezeny na mnoha místech napříč historií.<br />
<br />
<h2>Není tohle celé nějaká sexistická, mysogynní, fundamentalistická mormonská záležitost mužské dominance, něco jako šou "Big Love" na HBO?</h2>Ne. Představa mnoha lidí, kdy jeden muž má mnoho žen, podobně jako v tom seriálu na HBO, je technicky vztato "polygynie" - mnohoženství. Polygynie (z řeckého <i>poly</i> mnoho + <i>gynos</i> žena) je forma polygamie, kdy může mít muž více než jednu ženskou partnerku, zatímco ženě není dovoleno mít více než jednoho mužského partnera.<br />
<br />
Ve společnostech, kde je praktikována polygynie, je na ženy obvykle pohlíženo jako na něco jen o trochu víc než majetek. Protože mají lidé stejnou pomýlenou představu o polyamorii, je snadné pochopit, proč si myslí, že "polyamorie" znamená "neúcta k ženám".<br />
<br />
Ale polyamorie není polygynie. Polyamorie se aplikuje stejně na každého. V morálním polyamorickém vztahu jsou všem dovoleny stejné věci, nehledě na jejich pohlaví. Polyamorie není o sbírání skupiny žen pro váš harém. Polyamorie je o sdílení části vašeho života a sdílení vaší lásky s více než jedním člověkem. A vaši milenci sdílejí části JEJICH životů a některou část JEJICH lásky s více než jedním člověkem. Polyamorie není o "vlastnění" vašich milenců ani o najímání armády eunuchů, abyste se ujistili, že vám milenci nezahnou.<br />
<br />
<h2>Vraťme se k té záležitosti sexu. Jak se rozhodnete, kdo s kým spí?</h2>Záleží na povaze vztahu. Pokud zde máme hlavní pár a vedlejší vztah, pak typicky hlavní pár stanoví sadu základních pravidel, kdo to kdy a s kým dělá. V polyvěrné skupině přijdou lidé sami na to, jak se vypořádat se svými vzájemnými vztahy. Samozřejmě pokud máte obrovskou postel, kdo ví? Možná zjistíte, že se vám líbí mít další pár nohou v posteli!<br />
<br />
Ale to "kdo bude s kým spát " není nezbytně ta nejzajímavější otázka poly vztahů. Mějte na paměti, že u polyamorie mluvíme spíš o <b>láskyplném vztahu</b>, než pouze o více sexuálních partnerech. Zvládání mezilidských vztahů může být velmi složité a jde o mnohem víc, než jen kdo s kým má sex.<br />
<br />
<h2>To se vsadím. Například co děláte, abyste nežárlili?</h2>Tak <b>to</b> je fakt otázka! Ve skutečnosti má tato otázka <a href="http://polyamorycz.blogspot.cz/2010/07/zarlivost-i.html">svůj vlastní článek</a>.<br />
<br />
<h2>Ale když někdo cítí žárlivost, není to jeho problém?</h2>Ne, je to problém všech a úspěšné rozřešení tohoto problému vyžaduje zjistit <b>proč</b> někdo cítí žárlivost.<br />
<br />
Pokud trápíte své milence tak, že si myslí, že jsou nahraditelní, pak budou žárlit. Pokud se nestaráte o své milence tak, aby se cítili chtění nebo potřební, pak budou žárlit. Pokud si nedáváte pozor, aby bylo všem vašim partnerům jasné, jakou hodnotu pro vás mají, tak je nebudete mít nadlouho.<br />
<br />
Někdy, zvlášť když máte nového partnera, je snadné, ve shonu a nadšení z poznávání nového milence, zapomenout na svého existujícího partnera. Někdo tuto euforickou, šíleně zamilovanou etapu nového vztahu nazývá "Energie Nového Vztahu" nebo "ENV" (v angličtině "New Relationship Energy" nebo "NRE").<br />
<br />
Tehdy je kdokoli zúčastněný obzvlášť náchylný k žárlivosti. Neexistuje žádný všelék, který zajistí, že váš partner nikdy nepocítí žárlivost. Samozřejmě ale pomůže, když prokážete, že všem věnujete pozornost, případně je zahrnete do většiny svých aktivit - prostě buďte pozorní.<br />
<br />
Jestli vás napadla myšlenka, že pokud váš partner hledá někoho jiného, tak je to proto, že mu nestačíte, pak v polyamorickém vztahu nejspíš nebudete šťastný, dokud se nedokážete té myšlenky zbavit a dokud nepochopíte, proč není pravdivá.<br />
<br />
Lidé mají kapacitu milovat více, než jednu osobu. V mozku není žádný kouzelný vypínač a jakmile milujete jednu osobu, pak vypínač cvakne a vy nemůžete milovat nikoho jiného. Každý rodič, který má víc než jedno dítě <b>ví</b>, že je možné milovat více než jednu osobu.<br />
<br />
Ale to neznamená, že lidé, které milujete, jsou postradatelní nebo vyměnitelní. Lidé s více než jedním dítětem také vědí, že jejich láska ke každému dítěti je unikátní a nezaměnitelná - a toto vědomí zbavuje žárlivosti.<br />
<br />
<h2>Dooobřeee. Jen tak, hm? Ale proč by si to můj milenec měl chtít rozdávat s někým jiným, pokud mu já stačím.</h2>To není o dostatečnosti.<br />
<br />
Mnoho lidí bylo vychováno k tomu věřit, že pokud byste rádi spali s někým jiným, je to proto, že váš partner pro vás není dostatečný. Je to obvyklý a přetrvávající mýtus - stejně nepravdivý, jako například představa Santa Clause. Lidské bytosti tak nefungují. Když se zamilujeme, tak se jako kouzlem nevypne ta část mozku, díky které nás přitahují jiní lidé.<br />
<br />
Kdysi se mě kdosi zeptal: "Jak můžeš vydržet vědomí, že tvá milenka je s někým jiným? Nemáš pocit, že ten druhý je v posteli možná lepší než ty?"<br />
<br />
Dlouhá odpověď na tuto otázku je velmi složitá. Krátká odpověď je jednoduchá: Na tom nezáleží. Není to soutěž.<br />
<br />
Na světě je mnoho lidí. Když se dostatečně rozhlédnete, tak najdete někoho, kdo je v <b>čemkoli</b> lepší než vy. Zjistíte, že jsou lidé, co jsou lepší ve vaření, lepší v sexu, lepší ve čtení, psaní, řízení auta a v čemkoli, co vás jen napadne. Nemůžete být ve všem nejlepší na světě. Smiřte se s tím.<br />
<br />
A víte co? Na tom nezáleží.<br />
<br />
Pokud doopravdy věříte, že vás váš milenec zahodí, jakmile najde někoho lepšího než jste vy, no, možná byste <b>neměli zkoušet</b> ne-monogamii - ale zase, možná si budete chtít rozmyslet váš citový vztah, když už jsme u toho.<br />
<br />
Nezáleží na tom z toho samého důvodu, proč nezáleží na tom, jestli váš partner najde někoho, kdo je lepší kuchař než vy.<br />
<br />
Pokud si váš partner vyjde do restaurace, napadá vás: "Můj bože, co když tam mají lepší jídlo, než moje?" Trápíte se s tím, jestli při srovnání může vaše vaření být podprůměrné? Ne, pokud jste psychicky zdraví, tak ne.<br />
<br />
Se sexem je to ten stejný přístup.<br />
<br />
Sex je naučená dovednost. Kdo ví... možná pokud váš milenec objeví něco, co by vás nenapadlo, tak může tento nový objev přinést do vašeho vztahu, a hele! Jste díky tomu lepší v posteli!<br />
<br />
Ale tohle není soutěž. Není to tak, že musíte strávit svůj život pokoušením se o posouvání svých zkušeností v posteli na žebříčku se všemi ostatními. Taková cesta vede k šílenství. Doopravdy to vůbec není o sexu - je to o otevření se možnostem více než jednoho citového vztahu.<br />
<br />
A možná to bude VÁŠ nový milenec, kdo vás jednu nebo dvě věci naučí!<br />
<br />
<h2>Takže proč? Co z toho máte? Tedy myslím krom rozdávání si to se skupinou lidí.</h2>Pro začátek <b>být polyamorický neznamená rozdávat si to se skupinou lidí.</b> Může to znamenat, že máte jen jednoho dalšího partnera.<br />
<br />
Ale to je jen na okraj.<br />
<br />
Odpověď na tuto otázku ve skutečnosti odkrývá, kdo jsme jakožto lidské bytosti. Proč se vůbec lidé zapojují do mezilidských vztahů? Proč jste někým citově přitahováni? Odpověď se přirozeně bude lišit člověk od člověka, ale vzato kolem a kolem, jsme společenská zvířata. Lidé jsou šťastnější, když mají citový vztah, než když ho nemají. Důvěrný vztah zvyšuje kvalitu vašeho života.<br />
<br />
<h2>Fajn. Ale proč jeden člověk nestačí?</h2>Co byste řekl, kdybyste měl dítě a rozhodl se mít další a vaše první dítě se zeptalo: "Ale proč vám nestačím?"<br />
<br />
Otázka sama ve skutečnosti přestane dávat smysl, jakmile jednou pochopíte, že to není o tom, co "stačí".<br />
<br />
Začněme skutečností, že si většina lidí <b>není</b> blízká s jediným člověkem. Jsou si blízcí i s další osobou <b>současně</b>... přinejmenším platonicky. A podle statistiky General Social Survey nejméně 34% mužů mezi 50-64 lety připouští, že alespoň jednou podváděli. Důkazy naznačují, že ta přitažlivost ani není příliš často dovedena ke skutkům.<br />
<br />
<h2>Ale to není totéž. To je podvádění.</h2>Přesně. <b>Pokud chcete více než jednoho milence - což většina lidí chce, na rozdíl od romantického mýtu, kterému díky výchově patrně věříte - pak čestnost a slušnost vyžadují, abyste v tomto byli upřímní.</b><br />
<br />
Kontaktovaly mě a dělaly mi návrhy ženy, které se mě na rovinu zeptaly: "Tak, podváděl bys někdy?" Když řeknu: "Nebráním se tomu mít další milenky, ale nikdy bych nepodváděl - můžeme být milenci, jakmile to moje partnerka schválí," tak se obvykle vyděsí. "Tohle je prostě příliš divné!"<br />
<br />
Takže patrně je hodně lidí, kteří naprosto nemají problém se lhaním a podváděním, kteří by se nerozpakovali zklamat svého manžela nebo manželku, a nepřemýšlí nad tím - ale kteří nemohou přijmout ideu čestnosti a slušnosti.<br />
<br />
Takové ženy nejsou mými milenkami. Kdokoli, kdo může podvést svého manžela, může stejně tak podvést mě a já takové lidi ve svém životě nechci.<br />
<br />
<h2>Takže říkáš, že lidé jsou buď poly, nebo podvádějí?</h2>Ne. Někteří lidé jsou zdá se spjatí s monogamií. Mohou být v monogamním vztahu a být šťastní a nikdy se ani nepodívají na jiného člověka. To je skvělé. Ale ne každý je takový. Ve skutečnosti většina důkazů svědčí o tom, že většina lidí taková není.<br />
<br />
Ačkoli ani o tohle nejde. Uzavřel bych to tak, že to není o tom, co "stačí". Někteří poly lidé nemohou být monogamní, i když doopravdy chtějí. Ve skutečnosti lidé, kteří jsou schopní udržet úspěšný polyamorický vztah, mají tendenci být <b>lepší</b> v dodržování pravidel vztahu a nepodvádění ve srovnání s ostatními lidmi. Ale poly lidé <b>nechtějí</b> monogamní vztahy.<br />
<br />
<h2>Co je špatné na monogamii?</h2>Nic.<br />
<br />
<h2>Tak proč ji nechcete?</h2>Těm, jejichž vztahy inklinují směrem k polyamorii, nabízí polyamorie víc. Když váš vztah zahrnuje více než dva lidi, pak nabízí možnosti a vyhlídky, které v monogamním vztahu nemáte. Pokud se někdo cítí na dně, nebo má nějaký problém, pak má člověk dva nebo více lidí, na které se může obrátit pro podporu. S více hlavami je někdy snazší najít řešení problému ve vztahu, v práci nebo jakéhokoli jiného.<br />
<br />
A je to skvělé pro váš sexuální život.<br />
<blockquote class="tr_bq">Jsem v sexu kreativní. Když mám dobrý den, tak si rád myslím, že jsem <i>velmi</i> kreativní v posteli. Ale pravdou je, že žádná lidská bytost neviděla nebo nedělala všechno; ve skutečnosti se žádná lidská bytost nikdy nemůže ani začít dostávat pod povrch "Těch Skvělých Věcí, Které Se Dají Dělat V Posteli". Teď je na planetě přes šest miliard lidí a za námi je asi třicet tisíc let lidské historie. Někde někdo vymyslel něco, co byste naprosto milovali, ale vy sami na to nikdy nepřijdete.<br />
V ložnici i mimo ni jsem se naučil od svých milenek hodně věcí, které jsem byl schopen přenést do svých ostatních vztahů. Ne jen nové techniky, ale někdy také nové způsoby pohledu na věci. Tyto věci obohatily všechny moje vztahy i můj život.</blockquote>Nemusí to být vždycky tak, jak si myslíte. Ne všechny poly lidi zajímá skupinový sex. Jsou polyamoričtí jedinci, kteří nikdy neměli trojku. <b>Být polyamorický z vás nutně neudělá perverzáky. Ani to neznamená, že milujete orgie, nebo jste promiskuitní, nebo že to budete dělat s kýmkoli, koho potkáte.</b> Pro polyvěrné lidi se ve skutečnosti být poly doopravdy tak moc neliší od být monogamní. Polyamorie neznamená, že jste bisexuál; v polyamorickém vztahu nemusí nutně zúčastnění spát všichni se všemi. (Představa být chlap uprostřed žhavé akce holka s holkou, je otřepané klišé, ale nemyslete si, že polyamorie vám tohle automaticky zařídí.)<br />
<br />
<h2>Jasně, takže jaká je odvrácená strana?</h2>Odvrácená strana je, že váš vztah zahrnuje více, než dva lidi.<br />
<br />
Toto je současně požehnání i zdroj stresu. Citový vztah přichází s jistým množstvím počátečního napětí. Nikdy jsem nikde nepoznal nikoho, kdo by neměl alespoň jednu výhradu ke svému milenci.<br />
<br />
Přidejte do toho mixu další osobu a vzroste možnost neporozumění, napětí a hádek. Hodně vzroste. Přidejte tam dva další lidi a vzroste ještě víc. Čím víc lidí máte zahrnutých ve svém citovém vztahu, tím více je možných problémů.<br />
<br />
Nemusí být nutně všechno špatné. Někdy je velkým požehnáním mít lidi, na které se můžete obrátit s problémem. Nicméně celkově vzato, aniž bychom to příliš rozebírali, je zvládání více než jednoho citového vztahu těžší, než zvládání pouze jednoho.<br />
<br />
Záleží to na každém člověku v polyamorickém vztahu, aby se staral o to, jak dodržuje pravidla a ujišťoval se, že jsou naplňovány potřeby ostatních. Bez toho se vztah rozpadne – stejně, jako by se rozpadl monogamní vztah.<br />
<br />
Další odvrácená strana je to, že být poly je emocionálně riskantnější. Čím více lidí máte ve svém srdci, tím je pravděpodobnější, že ho budete mít zlomené.<br />
<br />
<h2>Lidé odvedle v ulici zkoušeli "otevřený vztah" a ten se rozpadl. Podobné věci nebudou nikdy fungovat.</h2>Lidé odvedle v ulici zkoušeli monogamní vztah, ale skončilo to rozvodem. Je to důkaz, že monogamní vztah nikdy nevydrží?<br />
<br />
Některé vztahy dopadnou, některé nedopadnou. Tak to chodí. Některé polyamorické vztahy fungují, jiné ne. Některé monogamní vztahy fungují, jiné ne. Protože je monogamie akceptovaná společenská instituce, tak když se manželství rozpadne, tak lidé neobviňují <i>instituci</i> manželství... Ale když se rozpadne poly vztah, lidé obviňují polyamorii.<br />
<br />
Vztah stojí a padá na lidech v něm.<br />
<br />
Někdo by se mohl přít, že většina vztahů vydrží. Kolik lidí ale vlastně stráví svůj celý život s úplně první osobou, se kterou kdy navázali citový vztah? Pár, ale ne moc.<br />
<br />
Je mnoho důvodů, proč vztah nemusí vydržet, a většina z těch důvodů nemá nic společného s uspořádáním vztahu. Je lákavé se podívat na netradiční vztah a předpokládat, že každý problém lidí v tomto vztahu má co dělat s formou vztahu, ale takhle to prostě nefunguje.<br />
<br />
A ne všechny vztahy co nevydrží jsou "selháním". Je obvyklé věřit že jsou, ale tak to nemusí nutně být. Jakýkoliv vztah, který vás naučí víc o vás a lidech okolo vás, je v jistém smyslu úspěch.<br />
<br />
<h2>A co choroby? Pokud máte několik milenců, nebojíte se pohlavních chorob?</h2>Jednou z velkých výhod praktikování otevřeného, upřímného ne-monogamního vztahu s partnery, kteří nelžou, je to, že to tak výrazně usnadňuje komunikaci o omezeních daných existencí pohlavně přenosných chorob a zdravotním stavem v této oblasti.<br />
<br />
Lidé, které v poly komunitě znám, mají tendenci být velmi zodpovědní co se týče rizik pohlavních chorob. Ve skutečnosti víc, než většina monogamních osob, které znám. Hodně monogamních lidí nemluví se svými partnery o jejich sexuální minulosti často proto, že se bojí, aby to nevyvolalo žárlivost. A stejně tak monogamní lidé netrvají na testování na pohlavní choroby před tím, než mají sexuální styk.<br />
<br />
Určitě netvrdím, že to platí pro všechny lidi v tradičních monogamních vztazích. Nechápejte mě špatně, je mnoho lidí v monogamních vztazích, kteří jsou velmi opatrní a zodpovědní co se týče sexuálního zdraví! Ani neříkám, že se všichni poly lidé automaticky chrání.<br />
<br />
Ale podle mých zkušeností toto není norma. Nevidím často stejnou úroveň povědomí a péče o sexuální zdraví mezi těmi v tradičních vztazích, jako vídám mezi lidmi v polyamorických vztazích. Toto zvlášť platí mezi lidmi praktikujícími sériovou monogamii a ještě více mezi lidmi, kteří jsou formálně "monogamní", ale kteří podvádí. Člověk, který má milostný poměr, může vystavit sebe nebo svého partnera nedobrovolně riziku pohlavní choroby tak, že si to partner ani neuvědomí. Takovéto chování je v polykomunitě téměř všeobecně odsuzováno.<br />
<br />
<h2>Předpokládejme, že tohle všechno beru. Jak v tom uspět?</h2>Jednoduší je odpovědět na otázku "Jak v polyamorii NEuspět?" Což je vlastně otázka, kterou jsem se zabýval <a href="http://www.xeromag.com/fvpolymistakes.html">zde</a> a v příručce "Jak na to" v PDF formátu <a href="http://www.xeromag.com/making_relationships_suck.pdf">zde</a>.<br />
<br />
Jako v jakémkoli vztahu - uspět je mnohem složitější, než selhat. Jednou z věcí jak selhat je lhát. Pokud nemůžete být ke svému partnerovi upřímný, a tím myslím ve <b>všem</b>, tak polyamorie není pro vás. Pokud nemůžete dodržovat pravidla monogamního vztahu, pak poly není pro vás. Pokud podvádíte, tak poly není pro vás.<br />
<br />
Další dobrý způsob jak selhat v polyamorickém vztahu je zastrašovat vašeho partnera, nebo ho přinutit polyamorii akceptovat. Poly vztahy nefungují, pokud je jeden ze zúčastněných partnerů akceptuje se sebezapřením; musí to být prospěšné pro <b>všechny</b>.<br />
<br />
<h2>Zatím to chápu. Žádné lhaní, žádné zastrašování; mám. Co dál?</h2>To záleží na vás a na osobě, co je v tom s vámi. Pokud jste na pochybách, pokud zvažujete vyzkoušet polyamorický vztah, je nejlepší jít na to pomalu. Ujistěte se, že se vy a váš partner cítíte bezpečný v tom, co děláte. Ujistěte se, že se nenecháte natolik unést, abyste zapomněli na potřeby partnera. Tuto chybu je velmi snadné udělat, i když si na to dáváte pozor!<br />
<br />
Také pokud už máte vztah, je životně důležité se ujistit, že ten vztah je pevný a stabilní <b>před</b> tím, než začnete experimentovat s ne-monogamií. Vztah, který není na začátku zdravý, se bude dále nahlodávat, pokud se pokusíte změnit základy, na kterých byl postaven.<br />
<br />
Takže: žádné lhaní, žádné zastrašování. Nezapomeňte brát v úvahu pocity vašich partnerů - VŠECH partnerů. Pamatujte, že každý musí být šťastný, nebo se můžete vsadit, že sťastný nebude nikdo! Věnujte pozornost svým milým. Nenervujte se.<br />
<br />
Zapomeňte na myšlenku, že polyamorie je pro vás svolení k promiskuitě. <b>Není</b>. Být poly neznamená, že budete spát s kýmkoli budete chtít. Neznamená to, že váš život je nekonečná přehlídka divokých orgií. Odložte tyhle nápady ještě dřív, než vůbec začnete; o tomhle to není.<br />
<br />
<b>Poly vztahy fungují jen tehdy, když je šťastný každý zúčastněný</b>. Zatímco nemůžete očekávat, že někdo bude pro vás vším a po celý čas (dokonce ani v monogamním vztahu), tak tady není žádná hanba říct na rovinu svému milenci: "Podívej, nemyslím, že se mnou trávíš dost času. Je potřeba, abys mi věnoval více pozornosti."<br />
<br />
A samozřejmě, některá obecná pravidla jsou vždycky dobrá. Pokud máte víc, než jednoho milence, tak proboha dovádějte bezpečně. Už znáte ty otřepané řeči o bezpečném sexu. No, tak se podle nich chovejte.<br />
<br />
<h2>Ale jak vůbec zjistím, že jsem poly? Jak můžu vědět, že mi to bude fungovat?</h2>Tohle je něco, na co musíte přijít sami.<br />
<br />
Pokud si umíte představit, že se dělíte o svého milence a jste tak spokojený, pak to přinejmenším naznačuje, že můžete být spokojený v poly vztahu. Samozřejmě to není žádná záruka, ale přinejmenším to je možné.<br />
<br />
Obecně řečeno, polyamorie není nic, do čeho bych lidem radil se vřítit. Potřebujete si být ve vztahu jistí <b>před tím</b>, než začnete přemýšlet o tom otevřít ho dalším lidem!<br />
<blockquote class="tr_bq">Vždycky jsem byl poly, po celý svůj život. Dokonce jsem měl dvě rande na plese abiturientů. Měl jsem osmnáctiletý vztah s partnerkou, co měla velmi konzervativní katolický původ. Během prvních dvou let našeho vztahu na téma polyamorie ani nepřišla řeč, protože jsem myslel, že je důležitější vytvořit nejprve pevné základy s ní. Dokonce i když jsme toto téma probírali, bylo to o rok dříve, než se cokoli stalo - a byla to ona, ne já, kdo si první našel milence. To bylo důležité, protože jí to umožnilo poznat z první ruky, že může mít jiného partnera, aniž by to ublížilo našemu vztahu.</blockquote>Jedna věc neuvěřitelně pomáhá, pokud máte vztah a zvažujete polyamorii. Pomáhá, když si uděláte pořádek ve vztahu, než s polyamorií začnete. Nejděte do toho s myšlenkou, že to může napravit něco, co je v nepořádku ve vašem existujícím vztahu. Přístup typu "vztah je rozbitý, přidejte další lidi" moc nefunguje; jen zatáhne někoho dalšího do jakýchkoli problémů, které můžete mít, a to není nic skvělého. Vytváření zdravého polyamorického vztahu začíná tím, že se ujistíte, že váš existující vztah je zdravý.<br />
<br />
<h2>Jak začít s polyamorickým vztahem?</h2>Pokud přistupujete poprvé k polyamorii, pamatujte, že musíte být ochotný na tom pracovat. Musíte naslouchat svému partnerovi, aniž byste na něj tlačili. Musíte se snažit soustředit na to, co je důležité a na ujištění se, že základy, která máte s partnerem, jsou stabilní a bezpečné.<br />
<br />
Samozřejmě, že někteří se objeví v poly vztahu bez toho, aby to nejprve pořádně zvážili. Pokud se tohle přihodí, je snadné cítit se tím ochromený, nejistý, žárlivý, naštvaný... Udělejte krok zpět. Podívejte se na celou situaci racionálně a s chladnou hlavou. Co se stalo? Odmítá vás váš partner? Ztrácí o vás partner zájem? Pokud je odpověď "ne", pak byste měli velmi pečlivě přemýšlet, než si dovolíte chovat se naštvaně nebo žárlivě. Co se doopravdy děje? Jak moc jste připraveni investovat do vašeho vztahu? Jaký předpokládáte, že by váš vztah "měl" být a jsou tyto předpoklady rozumné?<br />
<br />
Ano, vím, je to těžké.<br />
<br />
Předpokládejme, že jste přesto ochotní dát tomu šanci. Tady je pár věcí, které bych doporučil:<br />
<br />
<ul><li>Ujistěte se - a tím myslím <i>ujistěte</i> se, že jsou všichni na vaší straně. Co všichni hledáte? Za jakých okolností je pro vás nebo vaše partnery v pořádku, když si najdete dalšího milence? Promluvili jste si se svými partnery? Pokud ano, jaký druh rozhovoru to byl?</li>
<li>Buďte empatičtí - jak se svými partnery, TAK s partnery svých partnerů. Toto je zvlášť důležité, pokud už vztah máte. Pár, který zamýšlí poznat polyamorii, má často takové obavy o ochranu prvotního páru, že zapomíná, že ostatní zúčastnění jsou také lidské bytosti. Etický základ by měl pro každého zúčastněného zajistit respekt a empatii.</li>
<li>Pokud můžete, pak vřele doporučuji najít místní poly skupinu. Když jsem poprvé před téměř 25 lety začal s nemonogamními vztahy, neměl jsem výhodu kontaktu s takovou skupinou a přál bych si ji mít. Opravdu pomůže mít přístup ke kolektivní moudrosti a zkušenostem lidí, kteří už všechny ty chyby udělali.</li>
<li>Nespěchejte. Dejte si načas. Není žádný důvod se hnát do prvního poly vztahu, který vám přijde do cesty.</li>
<li>Získejte dobré schopnosti komunikace a řešení konfliktů. Jako je noc a den, tak si buďte jistí, že přijde čas, kdy je budete potřebovat. (Samozřejmě tohle stejně tak platí i pro tradiční monogamní vztahy...)</li>
</ul><div><br />
</div><br />
<h2>Takže kde bych mohl poly lidi vlastně najít?</h2>Kde někoho najdete? Svět je plný lidí. Je těžké vyjít ze dveří bez toho, abyste na ně nenarazili.<br />
<br />
Tohle nemá být zlehčování. Vidím to tak, že nemůžete jen tak někam jít a očekávat, že tam potkáte lidi, kteří jsou poly. Nebo že budete hledat nějaké příznaky, které vám napoví, kteří lidé jsou poly. Je to jako ve všem ostatním. Kde se obvykle potkáváte s lidmi? Potkal jsem poly lidi na shromážděních, v práci, v klubech - víte, na těch samých místech, kde potkáte kohokoli jiného.<br />
<br />
A jen protože někdo nerozhlašuje, že on nebo ona jsou poly, to nutně neznamená, že ta osoba je té myšlence nepřístupná. Mnoho lidí je otevřených novým pohledům na vztahy; docela často vás lidé překvapí.<br />
<br />
Když hledáte partnera, tak pomáhá nedělat si nákupní seznam: "Chci zrzavou bisexuální ženu, která poslouchá Elvise a ráda čte Kurta Vonneguta." Buďte otevření možnostem okolo vás.<br />
<br />
Tak zbytek je už na vás. Nemůžu vám dát kouzelný Návod Jak To Zprovoznit, ani vám neřeknu, kde najít polyamorické lidi. Co vám ale můžu říct je, že nehledě na potíže, to může být neuvěřitelně uspokojující a naplňující cesta jak rozvinout a rozšířit váš citový život.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<b>Autor/Zdroj</b>: Franklin Veaux (<a href="http://www.xeromag.com/fvpoly.html">http://www.xeromag.com/fvpoly.html</a>)<br />
<b>Přeložil</b>: Signy<br />
<b>Korektura</b>: AlaAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/06185578524816634625noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-4398502353893444922010-07-27T00:00:00.000+02:002015-12-28T18:50:42.035+01:00Polyamory - co dělat a co nedělat<br />
Polyamory přidává k již složitému úkolu řešení romantického vztahu další úroveň složitosti. Vybudovat dobré poly vztahy se nepodaří náhodou, protože tyto vztahy představují několik problémů navíc k běžným problémům tradičních vztahů.<br />
<br />
Tento článek je jednoduchou příručkou o tom, co dělat a co nedělat v poly vztazích. Samozřejmě budete potřebovat určitou úroveň orientace ve vztazích, která jde ruku v ruce s jakýmkoli intimním vztahem!<br />
<br />
<h2>
Nesnažte se své vztahy vtěsnat do škatulek, nechte je, ať se vyvíjejí podle sebe</h2>
<br />
Někdy se lidé – zvláště ti, kteří jsou již součástí stávajícího páru – rozhodnou, jaký druh vztahu chtějí, jakou formu jejich vztah dostane a potom se snaží přivést další osobu do takhle vytyčeného prostoru.<br />
<br />
Lidé jsou složití a každý má svůj názor, touhy a potřeby, které se týkají vztahu. Pokud se snažíte někoho násilím tvarovat – když například říkáte: "Můžeš chodit pouze s námi oběma a musíš si vybudovat vztah, který bude úplně stejný k nám oběma," – tak to funguje jenom velmi zřídka. Místo toho se snažte vnímat své vztahy způsobem, který je respektuje takové, jaké jsou. Nechte každou osobu, aby si řekla, co chce. Máte vztah, nehledáte náhradní díly! Poslouchejte, co vám vztah říká, nesnažte se jej násilím vytvarovat do něčeho konkrétního.<br />
<br />
<h2>
Nehlídejte skóre</h2>
<br />
Často se může stát, že se snažíme vnímat poly vztahy jako soutěž – "Spal jsi s ní dvě noci za sebou a teď musíš spát dvě noci se mnou!", "Vzala jsi jej na večeři třikrát, ale mě jenom jednou!"<br />
<br />
Spravedlnost a empatie jsou rozumnými cíli v jakémkoli vztahu, ale každý, kdo byl někdy dítětem ví, že některé věci nefungují úplně tak, jak od nich očekáváme. "Dane, umyj nádobí!" "Ale vždyť jsem jej umyl včera večer, teď je řada na ségře!" "Ale tvá sestra je dnes nemocná." "To není FÉR!"<br />
<br />
Spravedlnost funguje na globální úrovni, nikoli na místní úrovni – může nastat doba, kdy jeden partner prochází krizí, řeší problémy nebo z jakéhokoli důvodu potřebuje dodatečnou podporu a pozornost. Dokud je tato podpora k dispozici všem ve vztahu v době, kdy ji potřebují, nejde o otázku dělání si čárek.<br />
<br />
A když už o tom mluvíme...<br />
<br />
<h2>
Chápejte, že vaše potřeby nemají nic přímo společného s druhým partnerem vašeho partnera.</h2>
<br />
Obvykle je užitečnější se zeptat: "Dostávám to, co potřebuji?" spíše než: "Dostávám ty samé věci jako druhý partner mého partnera?" Ne všichni mají stejné potřeby a štěstí se snadněji najde v plnění vlastních potřeb, než v tom, že budete mít stejné věci, jako lidé kolem vás. Dokonce si myslím, že cílem vztahu by mělo být naplnění potřeb takovým způsobem, který je uspokojující, nikoli v tom, aby všichni měli to samé.<br />
<br />
Neříkejte: "Musíš jí přestat dávat X," říkejte místo toho: "Potřebuji Y." Přemýšlejte nad tím, co potřebujete, nepřemýšlejte nad tím, co dostává druhý partner. Štěstí není soutěž! Když se vrátíme k myšlence dělání si čárek, spíše než abyste řekli: " Vzala jsi jej na večeři třikrát, ale mě jenom jednou," je často mnohem produktivnější věta: "Chtěl bych jít s tebou na večeři častěji."<br />
<br />
A to nás hezky přivádí k:<br />
<br />
<h2>
Řekněte si o to, co potřebujete.</h2>
<br />
Možná se to zdá příliš jasné, ale pokud si neřeknete o to, co potřebujete, nemůžete čekat, že to dostanete. Pokud máte potřebu, kterou váš partner neplní, řekněte to.<br />
<br />
Nepředpokládejte, že váš partner ví – nezačínejte si myslet, že pokud by vás partner "opravdu" miloval, dokázal by to zjistit bez toho, že byste něco řekli. A nepředpokládejte, že pokud by vás partner opravdu miloval, že by vaše potřeby automaticky znal. Nečekejte, že partner vaše potřeby uhodne. Když zjistíte, že něco potřebujete, řekněte to svému partnerovi!<br />
<br />
Vaše potřeby jsou důležité, a i když si myslíte, že jsou iracionální, jsou stále součástí toho, kým jste. Samozřejmě nemůžete automaticky předpokládat, že vám všichni okolo okamžitě splní všechny vaše potřeby, ale je jednodušší pro vašeho partnera plnit to, o čem ví, než to, o čem neví...<br />
<br />
<h2>
Nenechávejte problémy vyhnít</h2>
<br />
Řešení problémů je vždy nepříjemné. Když mluvíte s někým, kdo se chová tak, že vám to způsobuje bolest nebo kdo neplní vaše potřeby, tak to vždy s sebou nese určité emocionální riziko. Někdy je mnohem pohodlnější nechat malé problémy bez povšimnutí, alespoň do doby, než se z nich stanou velké problémy.<br />
<br />
Tak to chodí v každém vztahu, ať už je poly nebo ne. I když je velmi lákavé nechat věci být, ve skutečnosti se mohou malé problémy ohromně zvětšit, když nejsou řešeny. A to je nebezpečné pro jakýkoli vztah.<br />
<br />
Zvykněte si otevřeně problémy řešit – i ty malé. Poslouchejte sebe a své emoce – naučte se zjistit, co vás trápí, a vybudujte si postup, jak tyto věci otevřeně probrat předtím, než dostanou šanci se rozrůst.<br />
<br />
A ještě pár věcí týkajících se problémů...<br />
<br />
<h2>
Nepředpokládejte, že polyamory vám vyřeší problémy ve vztahu</h2>
<br />
"Vztah se pokazil, přidejme další lidi" téměř nikdy nefunguje.<br />
<br />
Polyamory může být velmi silnou a uspokojující metodou jak zlepšit dobrý vztah – ale stejně jistě jako po dni následuje noc, odhalí rovněž problémy ve vztahu. Není to určitě dobrý způsob jak napravit pokažený vztah.<br />
<br />
Pokud někoho přivedete do již existujícího vztahu, který má problémy, pravděpodobně tyto problémy jenom zhoršíte. A navíc to není pro nově přicházejícího férové. Čím jsou větší problémy ve stávajícím vztahu, tím je nestabilnější pozice osoby, která se ke vztahu přidává, a tím spíše bude tato osoba nést břemeno stávajících problémů.<br />
<br />
A závěrem...<br />
<br />
<h2>
Vnímejte stav stávajících vztahů perspektivního partnera</h2>
<br />
Pokud přemýšlíte o přidání se k někomu, kdo je již ve vztahu, pořádně tento vztah prozkoumejte. Je v pořádku? Mají lidé v něm schopnost řešit problémy? Jak dobře spolu komunikují? Pokud má tento vztah problémy, jaký vliv to bude mít na vás? Budete tou osobou, která se najednou stane postradatelnou, pokud se problémy ve vztahu příliš zvětší?<br />
<br />
Nemůžete znát budoucnost žádného vztahu a všechny vztahy s sebou nesou emocionální riziko. Ale pokud váš partner nedokáže řešit problémy ve svém stávajícím vztahu, nebude pravděpodobně umět řešit ani problémy ve vztahu k vám – a je velmi pravděpodobné, že problémy stávajícího vztahu spadnou na vaši hlavu. Pečlivě to zvažte a poznejte, do čeho jdete.<br />
<br />
Někdy se budou snažit lidé, kteří mají ve vztahu problémy, řešit tyto problémy přidáním nových partnerů. Obecně tento přístup funguje jen zřídka. Pečlivě zvažte takového partnera, který chce být s vámi, aby utekl problémům ve vztahu, se kterým není spokojen.<br />
Samozřejmě žádný vztah není perfektní. Všechny vztahy mohou a budou mít čas od času problémy, takže...<br />
<br />
<h2>
Buďte nestranní</h2>
<br />
Čas od času mohou být vaši partneři ve sporu. V takovém případě můžete nebo nemusíte být schopni pomoci – někdy si lidé musí vyjasnit své neshody sami a vy jim s tím pomoci nemůžete. Ať už pomoci můžete či ne, je důležité být nestranný. Situace, kdy jedna osoba cítí, že jsou všichni proti ní, je destruktivní pro všechny.<br />
<br />
To neznamená, že byste neměli nabídnout svůj názor, pokud jste o něj požádání. Ale říci svůj názor není to, že byste se postavili na něčí stranu – a když svůj názor řeknete, měli byste pečlivě vážit slova, aby to bylo citlivé ke všem.<br />
<br />
<h2>
Snažte se být flexibilní</h2>
<br />
Toto je další taktika, která funguje ve všech vztazích, ať již monogamních nebo poly. Avšak poly vztahy mohou být složitější než monogamní už jen kvůli tomu, že je v nich zainteresováno více osob. Tyto vztahy lépe fungují, když se v nich lidé snaží chovat co nejpružněji - zejména při řešení problémů.<br />
<br />
Mnoho problémů v poly vztazích se objevuje v oblasti řízení zdrojů – osoba se dvěma milenci nemůže být na dvou místech zároveň a jistě se čas od času objeví situace, kdy to vypadá, že její pozornost je rozdvojená. Flexibilita a kreativita může znamenat velký krok k řešení těchto problémů. Například pokud má někdo dva milence, z nichž každý s ním chce spát pět nocí v týdnu, třeba nejpružnější řešení bude, že bude spát s oběma tři noci v týdnu. Ochota k flexibilitě v řešení problémů je přínosem každého vztahu.<br />
<br />
<h2>
Nepředpokládejte, že problémem je polyamory</h2>
<br />
Už jsme o tom mluvili, ale je dobré to zopakovat: Ne všechny problémy v poly vztahu jsou důsledkem polyamory! Pokud jste v jakémkoli netradičním vztahu, je jednoduché říci, že se prostě tento vztah vymyká normě, a ukázat: "Vidíš? Proto máme problémy!" Ale to není vždy pravda. I tradiční monogamní vztahy mohou mít problémy s rozdělováním zdrojů (někdo, kdo tráví veškerý svůj čas v práci, je vzdálený od svého partnera úplně stejně jako někdo, kdo tráví čas s jiným partnerem). A i problémy, které na první pohled vypadají, že jsou přímo důsledkem polyamory – například žárlivost – se mohou objevit i v monogamních vztazích.<br />
<br />
Ač může být lákavé ukázat na strukturu vztahu, kdykoli se objeví problém, a říci: "Proto máme problémy," je obvykle užitečnější řešit každý problém odděleně a snažit se pochopit jeho důvod, než se řekne, že všechno je to kvůli polyamory.<br />
<br />
<h2>
Dávejte pozor na způsob, jakým se chováte k partnerům svého partnera</h2>
<br />
Láska je legrační. Někdy může váš partner milovat někoho, s kým byste se vy určitě neshodli. Potom je dobré si říci, že jste ve vztahu s tímto člověkem, i když je váš vztah nepřímý. Tento člověk je součástí života vašeho partnera a tím pádem i součástí vašeho života.<br />
<br />
Buďte si této skutečnosti vědomi. I když máte vztah s partnerem svého partnera plný rozporů, je to stále vztah. A jako u všech vztahů je lepší, když když ho vezmete na vědomí a pochopíte jej.<br />
<br />
To neznamená, že musíte být s partnerem svého partnera nejlepšími přáteli, milenci, nebo čímkoli jiným. Znamená to, že partner vašeho partnera existuje. Je to někdo, kdo je důležitý pro někoho, koho milujete, a váš život bude jednodušší, pokud bude takový vztah fungovat co nejlépe.<br />
<br />
A když už mluvíme o partnerech vašeho partnera...<br />
<br />
<h2>
Nedělejte urychlené závěry o vašem vztahu k ostatním partnerům svého partnera</h2>
<br />
Někdy lidé předpokládají, že kdokoli se zajímá o sexuální vztah s jejich partnerem, chtěl by rovněž sexuální vztah s nimi, nebo že perspektivní partner musí mít stejný zájem o všechny ve stávajícím vztahu.<br />
<br />
Není nic špatného na tom, pokud zůstáváte otevření vzájemnému vztahu, a dokonce to je celkem hezké, když to vyjde. Ale nemůžete na to vždy spoléhat. Je dostatečně obtížné najít někoho, kdo je kompatibilní s vámi, a je ještě těžší najít někoho, kdo je kompatibilní s vámi i s vaším partnerem.<br />
<br />
Když se formují vztahy, nejdou vždy stejnou cestou. Je často nerealistické si myslet, že vztah mezi vámi a jinou osobu a vaším partnerem a jinou osobou se bude vyvíjet stejnou rychlostí či stejným způsobem, nebo dosáhne stejné intenzity.<br />
<br />
Vztahy nejlépe fungují, když je necháte růst svým vlastním způsobem a nebudete je tlačit nějakým jedním směrem.<br />
<br />
<h2>
Buďte odpovědni za to, co děláte</h2>
<br />
Pokud existuje zákon, který platí vždy a všude, podobně jako gravitace, je to zákon nechtěných důsledků. To, co děláte, má vždy důsledky, i když ne vždy takové, jaké chcete. Váš život je utvářen vašimi rozhodnutími a tím, co děláte. A tato rozhodnutí se dotýkají vašich partnerů a partnerů vašich partnerů někdy takovými způsoby, které neočekáváte.<br />
Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří se ve svém životě cítí bezmocní. Tento pocit oběti jim umožňuje vzdát se veškeré odpovědnosti za to, co dělají, avšak druhou stránkou je, že to dramaticky omezuje jejich schopnost vzít svůj život do vlastních rukou. Rovněž to může znamenat, že bezohledně využívají veškerou moc, kterou mají k dispozici.<br />
Akceptovat zodpovědnost za následky – i když budou nechtěné – toho, co děláte, je někdy nepříjemné. Zvažovat důsledky vašich rozhodnutí na lidi kolem vás, to někdy vyžaduje hodně práce. Přínosem však je, že vám to umožní žít si svůj život tak, jak chcete, zatímco se budete chovat empaticky a odpovědně k lidem kolem sebe.<br />
<br />
<h2>
Nepředpokládejte, že díky polyamory budete osvícenější</h2>
<br />
A také nepředpokládejte, že je monogamie lepší.<br />
<br />
Pokud si myslíte, že jste lepší, osvícenější nebo moudřejší kvůli svému preferovanému modelu vztahů, můžete se nakonec chovat bezohledně. Nečekejte, že jste lepší než jiní lidé, nebo že jejich problémy nejsou vašimi problémy. Váš model vztahu vás neopravňuje k tomu, že byste byli lepší než jiní lidé, a ani vám nedává volnou ruku k tomu, abyste se nechovali k lidem kolem sebe hezky.<br />
<br />
<h2>
Nedělejte urychlené závěry týkající se ostatních vztahů vašich partnerů</h2>
<br />
Když někdo přijme dalšího milence, jsou zejména v prvních momentech vztahu někdy učiněny příliš zbrklé závěry týkající se toho, jakým směrem se vztah vyvine, nebo co a jak spolu dělají – "Určitě je v posteli lepší," "Bude mě chtít nahradit," "Víc se baví beze mě", "Bude chtít s ní dělat víc věcí, než se mnou," a tak dále.<br />
<br />
Nic z toho nemusí být pravda. Pokud budete realisticky oceňovat ostatní vztahy svého partnera, budete spolu sdílet informace o tom, co se děje v jeho životě, a řešit veškeré obavy, které máte, než se z nich stanou problémy, umožní vám to cítit se bezpečněji.<br />
A když o tom mluvíme...<br />
<br />
<h2>
Nepovažujte ostatní partnery svého partnera za zločince či démony, ani za anděly</h2>
<br />
Partner vašeho partnera není (a neměl by být) vašim nepřítelem, démonem, ani andělem. Partner vašeho partnera je lidská bytost, stejně jako vy, s chybami a se vším tím, co nás činí lidskými.<br />
<br />
Nepředstavujte si partnera svého partnera jako příšeru, ani si nepředstavujte, že je hezčí, lepší v posteli, zábavnější, chytřejší nebo obecně úspěšnější, než vy. První představa je cestou k nepřátelství a zlosti, partner vašeho partnera má city, stejně jako vy, a zaslouží si je respektovat. Druhá představa vede k pocitu nejistoty, malému sebevědomí a pocitům nedostatečnosti.<br />
<br />
Pokud budete ponižovat partnera svého partnera, nikomu to štěstí nepřinese. Ani když budete ponižovat sami sebe. Pokud vidíte partnera svého partnera jasně a objektivně - jako lidskou bytost - a budete se snažit chovat se k němu s úctou, všichni – včetně vás – budou šťastnější.<br />
<br />
<h2>
Nepředpokládejte, že si někdo něco myslí</h2>
<br />
Někdy možná budete cítit potřebu mluvit za jiné lidi ve svém vztahu, nebo předpokládat, co si myslí.<br />
<br />
Někdy se prostě přepočítáte. Někdy jde o podvědomou touhu zbavit se zodpovědnosti za něco (může být jednodušší říci: "Chtěla bych s tebou chodit, ale můj druhý partner s tím není srozuměný," spíše než: "Nejsem srozuměná s tím, že bych s tebou chodila, ale nechci říci, proč."). Někdy může jít o přání, které je otcem myšlenky ("Ale jasně, můj druhý partner bude v pohodě, s tím, co děláme, není problém!").<br />
<br />
Bez ohledu na důvod, kdykoli se přistihnete, že mluvíte za někoho nebo že předpokládáte, co si myslí... dávejte si pozor.<br />
<br />
<h2>
Nehledejte ve svých vztazích upevnění svého sebevědomí</h2>
<br />
Přijde mi, jako kdyby naše společnost často definovala cenu člověka pomocí jeho vztahů. Single lidé jsou někdy vnímáni jako méněcenné lidské bytosti, než lidé v manželství, a podobně.<br />
<br />
Pokud hledáte ve svém vztahu odpověď na to, kdo jste, nebo na definici své ceny, potom vaše ocenění sebe sama bude vždy svázáno s formou vašeho vztahu.<br />
<br />
Nad svým životem máte moc. Vaše cena závisí na vás, ne na vašem partnerovi ani na vašem vztahu. Máte svou identitu, která existuje nezávisle na vašem vztahu, a váš vztah nedefinuje vaši hodnotu. Tyto myšlenky vám umožní hledat štěstí po svém, ale co je ještě důležitější, dají vám sílu pomoci si v těžších obdobích, kterým pravděpodobně čas od času čelí každý vztah.<br />
<br />
Nikdo vám nemůže vzít cenu a hodnotu, jež pocházejí z vás samotných spíše než z věcí kolem, jako je váš partner nebo vztah. Je rozdíl mezi někým, kdo chce mít vztah, a někým, kdo vztah potřebuje. Upřímně bych raději chodil s člověkem, který se mnou chce být, než s člověkem, který se mnou být potřebuje. Lidé, kteří chtějí být se mnou, jsou se mnou kvůli hodnotám, které jim přináším do života, a ne protože nemají jinou volbu!<br />
<br />
Pokud váš smysl pro vlastní cenu pochází z vás samotných, uvolňuje vás to ze závislosti na lidech kolem vás. Pokud smysl pro vlastní cenu vašeho partnera pochází z něj samotného, uvolňuje vás to z odpovědnosti říkat vašemu partnerovi, kdo vlastně je.<br />
<br />
<h2>
Nečiňte svého partnera šťastným na úkor vás samotných</h2>
<br />
Vztah by měl sloužit potřebám všech lidí v něm – i vás samotných. Navíc je chybou myslet si, že můžete "učinit" někoho jiného šťastným, zvláště když tomu obětujete vlastní štěstí. To je cestou k vzájemné závislosti.<br />
<br />
Pokud vašemu milenci na vás záleží, tak obětování vašeho štěstí bude mít na něj dopad. Pokud budete nešťastní kvůli někomu jinému, nikomu to nepomůže.<br />
<br />
<h2>
Poznejte své hranice, potřeby a věci, které vás činí šťastnými</h2>
<br />
Poznejte sami sebe. To je pravděpodobně ta nejdůležitější věc v každém vztahu. Poznání toho, co chcete a potřebujete, abyste byli šťastni, je skvělým prvním krokem k vašemu štěstí.<br />
<br />
A stejně tak je to skvělým prvním krokem k tomu, abyste nebyli nešťastni. Pokud neznáte své absolutní hranice – jejichž překročení způsobí, že nebudete šťastni - potom je pravděpodobně objevíte, až když budou překročeny... a to znamená, že budete nešťastni.<br />
Zapomeňte na romantický mýtus, že vaše jediná starost by měla být o štěstí vašeho partnera – každý ve vztahu si zaslouží být šťastný, včetně vás.<br />
<br />
Pokud si neřeknete o to, co potřebujete, nemůžete očekávat, že to dostanete – a pokud nevíte, co potřebujete, nemůžete si o to říci. Můžete být snadno šťastni, pokud víte, co potřebujete a kde jsou vaše hranice, a pokud jste šťastni, můžete snadněji vybudovat zdravý vztah.<br />
<br />
Úspěšnost tohoto postupu závisí na vaší absolutní bezpodmínečné upřímnosti vůči vám samotným. Polyamory závisí na upřímnosti a to vyžaduje být upřímný vůči sobě samotnému. Pečlivě prozkoumejte všechno, co potřebujete – nedoufáte tajně v něco, co neřeknete? Nesnažíte se tajně posunout vztah někem, kam se mu nechce? Co očekávate od svých vztahů? Jde o realistické věci?<br />
<br />
<h2>
Nebojte se změn</h2>
<br />
Vztahy jsou živoucí a dynamické a jako všechno živé se v čase mění. Žádný zdravý vztah nezůstane stále stejný.<br />
<br />
Pokud jste ochotni k takovým změnám, které budou zahrnovat vaše partnery, a jste ochotni pracovat se svými partnery při změně svého života, budete v pohodě.<br />
Poznejte, co musíte druhému nabídnout.<br />
<br />
Když přivedete do stávajícího vztahu nového partnera, je zřejmé, že může mít obavy, zvláště pokud stávající vztah má za sebou dlouhou historii. Je potřeba vědět, co musíte novému partnerovi nabídnout a jak poskytnout bezpečné místo pro růst takového vztahu.<br />
<a name='more'></a><br />
<b>Autor/Zdroj</b>: Franklin Veaux (<a href="https://www.morethantwo.com/polytips.html">Dos and don’ts</a>)<br />
<b>Přeložil</b>: MakroAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/06185578524816634625noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3477939271184543208.post-49226153929233932652010-07-23T00:00:00.001+02:002015-12-28T18:51:27.866+01:00Teorie zvládání žárlivosti<h3>
Jak vlastně zvládnout žárlivost?</h3>
Samozřejmě, že vůči žárlivosti není nikdo imunní. Je to jako být imunní vůči strachu, hladu nebo vzteku. Někteří lidé mohou být přirozeně žárlivější než jiní, ale každý může někdy cítit žárlivost. Žárlivost, stejně jako strach nebo hlad, je jen pocit.<br />
Ale žárlivost ve skutečnosti není reakcí na to, když vidíte svého partnera s někým jiným; přinejmenším ne přímou reakcí. Žárlivost vypovídá spíš o vašem pocitu jistoty nebo nejistoty než o činech vašeho partnera.<br />
<br />
<i>Žárlivost je nejobvyklejší, když se někdo ve vztahu cítí nejistý, zranitelný, ohrožovaný či týraný. </i>Pokud ve vztahu cítíte jistotu, nezačnete žárlit. <b>Žárlivost není prvotní problém, je to jen příznak problému. </b>Vypořádejte se s chybějícím pocitem jistoty nebo věcmi skrytými za pocity zranitelnosti a vypořádáte se se žárlivostí. Trik, jak vytvořit funkční polyamory vztah, je zajistit, aby každý cítil jistotu a že je oceněný a milovaný.<br />
<br />
Polyamory vztahy, více než ty tradiční, závisí na vzájemném pocitu jistoty a důvěry. V polyamory vztahu může být i ten nejmenší pocit ohrožení zveličen do stavu, který bude pro vztah osudný.<br />
<br />
Problém se zveličí ještě více, když se pokusíte skrývat své pocity a obavy.<b> Jeden z klíčů k funkčnímu vztahu je mluvit otevřeně a bezprostředně o svých obavách,</b> <b>I KDYŽ SI MYSLÍTE, ŽE JSOU IRACIONÁLNÍ.</b> Pojmenováním obav a jejich vynesením na světlo je často zbavíte jejich moci.<br />
<br />
Přirozeně předpokládáme, že lidé, kteří nejsou monogamní, jsou imunní vůči žárlivosti, ale nedomnívám se, že tomu tak opravdu je. Spíš si myslím, že žárlivost je symptomem toho, že je něco jiného špatně. Často je žárlivost příznakem toho, že je někdo nejistý, nebo se cítí ohrožen. Vypořádejte se se skrytým problémem a žárlivost zmizí.<br />
<br />
Žárlivost, stejně jako ostatní emoce, nevznikne jen tak. Přichází s pocitem, že něčí potřeby nejsou naplněny, nebo že se někdo cítí ohrožen. Lidé, kteří se necítí ohroženi, nejsou žárliví.<br />
<br />
Podle mých zkušeností, je klíčem k porážce žárlivosti vypořádání se se skrytými příčinami žárlivosti – pokud možno dřív, než se vynoří. Zajistěte, aby se váš partner cítil jedinečný, potřebný a milovaný a nebude se cítit ohrožený a znepokojený.<br />
Osobně jsem velkým příznivcem empiricizmu. Jeden z mých oblíbených citátů je od Francise Bakona: „Vaše skutečné já může být poznáno jen systematickým experimentováním a ovládáno jen tehdy, je-li poznáno“. Věřím, že emoce, ačkoli nejsou racionální, obvykle mají skrytou příčinu. Jsou odvěkou součástí našeho mozku, tou částí, která nemá slova a pokouší se s námi komunikovat.<br />
<br />
Takže otázka zní: <i>proč žárlíte</i>? Žárlivost je neobvyklá emoce, založená na jiných pocitech, jako jsou strach, obavy nebo nejistota. Co je to, co spouští žárlivost – a hlavně proč? Když myslíte na věci, které způsobují vaši žárlivost, která emocionální reakce vám probleskne hlavou první – strach? Obavy? Smutek? Odmítnutí? Ztráta? Co se skrývá za těmito pocity – strach ze ztráty? Strach z nedostatečnosti? Obavy, že se někdo jiný dostane do vašeho teritoria? Všechno z toho? Nic z toho?<br />
<br />
Jelikož má obvykle žárlivost kořeny v nějakých jiných emocích, například ve strachu ze ztráty, v pocitech odmítnutí, v nejistotě nebo v dalších, tak je často jedinou cestou ke zvládnutí žárlivosti práce se skrytými emocemi. Pokud například zjistíte, že žárlivost pramení ze strachu, tak dalším krokem je zjistit proč máte obavy, z čeho je máte a zda něco může tyto obavy rozptýlit. Přímá konfrontace žárlivosti bez pojmenování věcí, které leží za ní, je často jen ukázkovým příkladem frustrace.<br />
<br />
Jakmile jednou identifikujete pocity skryté za žárlivostí, je dalším krokem zeptat se sama sebe: co tyto pocity zastupují? Zastupují obvyklý zájem? Pokouší se vás varovat před skutečným problémem, nebo zastupují jen samy sebe? Toto může být velmi obtížné, zvláště s emocionální reakcí jako je strach – strach může vypadat jako oprávněné varování skutečného nebezpečí, ale strach má také tendenci chránit sám sebe a pokud máte z něčeho bezdůvodné obavy, pak se váš strach pokouší vás přesvědčit, že je oprávněný a máte důvod k obavám.<br />
<br />
Jedna věc, která je zvláště v poly-komunitě často přehlížena, je to, že jsou případy, kdy je žárlivost opodstatněnou a racionální reakcí na situaci. Pokud je ve vašem vztahu někde problém, je žárlivost opodstatněná reakce. A není vždy jednoduchý úkol odlišit žárlivost, která je upozorněním na skutečný problém, od žárlivosti, která takovým upozorněním není.<br />
<br />
Co dělat, zde závisí na tom, kde objevíte kořeny žárlivosti. Strach, nejistota atd. jsou všechno pocity, které mohou být překonány, byť často ne bez jejich přímé konfrontace a úmyslného postavení se právě těm věcem, které způsobily váš strach nebo nejistotu.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
<b>Autor/Zdroj</b>: Franklin Veaux (<a href="https://www.morethantwo.com/jealousytheory.html">The theory of jealousy management</a>)<br />
<b>Přeložil</b>: ??Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/06185578524816634625noreply@blogger.com0